Ladislav Mrkvička
(2. 2. 1939 – 27. 12. 2020)
Ladislav Mrkvička hrál v Činoherním klubu Mika v inscenaci Bondových Spasených v režii Ladislav Smočka (1968) a Kakamba ve Voltairově Candidovi v režii Jaroslava Vostrého (1971).
Jiří Hálek
(10. 9. 1930 – 18. 12. 2020)
Jiří Hálek se v roce 1965 stal vůbec prvním hercem angažovaným do nově vznikajícího souboru Činoherního klubu, když jej Ladislav Smoček obsadil do role Rozdena v úvodním dramatu Piknik.
slaví 17. prosince 60. narozeniny. Srdečně gratulujeme.
K blahopřejnému dopisu, který Jaromíru Dulavovi napsal do skládačky na leden 2021 dramatik a režisér Ladislav Smoček, připojujeme blahopřání ředitele Činoherního klubu Vladimíra Procházky a dramaturga Romana Císaře.
V lednové skládačce Vás, vážení diváci, zveme na novou inscenaci EQUUS s Pavlem Kikinčukem a Ondřejem Rychlým v hlavních rolích.
V rozhovoru se Vám představí herec Vojtěch Hrabák, který s režisérem Tomášem Loužným v těchto týdnech zkouší roli Fritze v dramatizaci románu Takise Würgera STELLA.
17. prosince oslaví kulaté narozeniny Jaromír Dulava, člen souboru Činoherního klubu od roku 1990 podnes. S radostí a srdečnou gratulací otiskujeme blahopřejný článek od dramatika a režiséra našeho divadla Ladislava Smočka.
Milí diváci,
nepředvídatelná situace související s nouzovým stavem vede naše divadlo k tomu, že se připojuje k dohodě pražských divadel s radní pro kulturu Hanou Třeštíkovou a zůstane pro diváky uzavřené do konce roku.
Termíny premiér nazkoušených inscenací i lednový repertoár oznámíme – věříme – v průběhu prosince.
V sobotu 21. listopadu 2020 vysílá Česká televize na programu ČT Art řadu záznamů divadelních inscenací: první z nich budou ve 20:15 Gogolovi HRÁČI, které v Činoherním klubu v roce 1982 režíroval Ladislav Smoček. V inscenaci hrají Josef Abrhám, Jiří Zahajský, Jiří Kodet, Petr Nárožný, Josef Vondráček, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Středa, Miloslav Štibich a Václav Kotva.
Ve 22:15 následuje záznam hry Jeffa Barona NÁVŠTĚVY U PANA GREENA, což byla inscenace agentury ADF, kterou režíroval Vladimír Michálek v roce 2011 a v níž hrají Stanislav Zindulka a Matěj Hádek.
Milí diváci, na základě nařízení vlády České republiky přerušujeme provoz našeho divadla a nemůžeme odehrát naplánovaná představení od 14. října do 29. listopadu 2020.
Tato představení překládáme na prosincové termíny, nebo je zcela rušíme následovně:
Srdečně blahopřejeme Jaroslavu Vostrému k Ceně české akademie divadelníků za mimořádný přínos českému divadelnímu umění, jež mu byla udělena u příležitosti CEN THÁLIE 2020.
Srdečně blahopřejeme Josefu Abrhámovi k Ceně Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Josef Abrhám byl vynikajícím členem ansámblu Činoherním klubu od jeho založení v roce 1965 do roku 1995.
Milí diváci, v sobotu 10. října jsme vám hráli zatím naposledy. Přišlo vás mnohem více, než jsme čekali, jako byste se přišli s divadlem rozloučit. Atmosféra toho představení byla báječná, na konci se tleskalo vstoje a dlouho.
Jsou chvíle, kdy člověk pochybuje o smyslu svého povolání, a jsou chvíle, které mu naopak smysl dávají. Ujišťují vás, že bez něj by bylo na světě placatěji, nudněji, hloupěji. Že umění není jenom „volnočasová aktivita“, ale že naopak často dokáže dodat ostatním aktivitám smysl a pomáhá se v nich orientovat.
Jak my v tomhle divadle nemáme rádi velká slova. A jak přitom ta o majáku české kultury sedí! Rádi se k nim symbolicky připojujeme, děkujeme vám za trpělivost, kterou se svým, v poslední době tak „nespolehlivým“, divadlem máte a velmi, velmi se těšíme na další setkání jeviště s hledištěm.
Váš Činoherní klub
P.S.
V této souvislosti bych chtěl poděkovat i amatérskému souboru „Strop je nahoře, podlaha dole“, který se s inscenací „Projevy z řad pracující inteligence“ v neděli 11. října velmi důstojně a s plným sálem rozloučil – věřme jen krátký čas – s projektem přehlídky amatérských divadel „ČK uvádí:“. Děkujeme. A těšíme na další představení této přehlídky, která v našem divadle existuje od roku 2003 a která od roku 2007 vzniká s finanční podporou Ministerstva kulturu ČR.
Činoherní klub uvádí
V prostorách našeho divadla si nyní můžete vzít -zdarma- program na sezónu 2020/21, který jsme připravili speciálně pro vás, diváky. Najdete v něm souhrn aktuálního repertoáru, úvodní slovo ředitele, uměleckého šéfa a dramaturga. Povídání Ladislava Smočka o Činoherním klubu, rozhovor s Martinem Fingerem a Ondřejem Sokolem, informace k plánovaným inscenacím pro novou sezónu, a to vše obohaceno o spoustu skvělých fotografií a ilustrací.
V sobotu 3. října od 19:30 uvedeme předpremiéru inscenace EQUUS, jejíž premiéra byla přesunuta ze září na konec října 2020. Volná místa stále máme!
Prosíme vás proto, ať už patříte k vyznavačům či popíračům koronavirové infekce, nebo – jsem přesvědčen – ve velké většině používáte zdravý rozum, abyste při návštěvě divadla dodržovali těchto několik doporučovaných pravidel:
Činoherní klub čeká od září nová divadelní sezóna, která slibuje i nové začátky. Role uměleckého šéfa se ujímá Martin Finger, který v divadle působí v hereckém souboru 8 let. Jako umělecký šéf chce navázat na tradici této scény a být v užším kontaktu s diváky. Na sezónu jsou nachystány hned čtyři premiéry, z toho jedna česká a jedna světová – drama Equus Petera Shaffera, dramatizace románu Takise Würgera Stella, komedie Ošklivec Maria von Mayenburga a Linda Vista Tracyho Lettse.
Tracy Letts
LINDA VISTA
4. 6. st 19:30
„Moje rada zní: dělej to, co uděláš.“ Komedie o tom, co má v životě cenu?
Wheeler, který se živí opravováním foťáků, i když měl kdysi na víc, se vzpamatovává z těžkého rozchodu. Konečně se rozhoupal a odstěhoval se z dvouletého provizoria garáže své bývalé ženy do bytu v komplexu s bazénem v Linda Vista v San Diegu. V lehké panice středního věku se začíná poohlížet po novém vztahu. A zdá se, že mu štěstí přeje – v práci se objevila nová kolegyně, jeho přátelé ho chtějí seznámit s naprosto úžasnou ženskou a v baru narazí na mladou sousedku…
Nadějné vyhlídky nenapravitelného mizantropa. Stejně jako když se ve svém novém bytě podívá ve správném úhlu z okna – dokonce vidí oceán.
Je opravdu možné začít s čistým štítem, když už jsme v životě pár zásadních voleb udělali? Jakým směrem se vydat?
JULES: JEN SE TĚ SNAŽÍM POVZBUDIT.
WHEELER: JE V TOM CÍTIT TAKOVÝ TO OČEKÁVÁNÍ, JAKO ŽE SE VYKLUBU ZE ZÁMOTKU JAKO KRÁSNEJ MOTÝL. JÁ UMŘU JAKO HOUSENKA.
Komedie pro dospělé, jak LINDA VISTU označuje sám autor, o úskalích a rozporech středního věku a o tom, že některých věcí a zkušeností, které se nám v životě nahromadily, se prostě nemůžeme zbavit, ale budeme je muset přijmout.
WHEELER: ŘEKLA, ŽE JE TO ROZTOMILÝ, ALE PITOMÝ.
MARGARET: TAK TO MÁ NAPŮL PRAVDU.
Tracy Letts je americký herec, dramatik a scenárista. V Evropě se proslavil hrou ZABIJÁK JOE (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru.
Komedii LINDA VISTA napsal v roce 2017. Vznikla tak jak ještě žádná z jeho her: měl prázdnou stránku a začal volně psát a rozvíjet dialog dvou mužů.
„NIKDY JSEM NEMĚL ŽÁDNOU NEJOBLÍBENĚJŠÍ HRU. VŠECHNY JSOU MÉ PROBLÉMOVÉ DĚTI. ALE TAHLE BY MOHLA BÝT NEJOBLÍBENĚJŠÍ.“
PAUL: KAŽDÁ ŽIVOTNÍ VOLBA TĚ PŘIPRAVUJE O MOŽNOSTI.
Režiséra a herce Ondřeje Sokola není třeba divákům Činoherního klubu představovat. Půjde o jeho čtrnáctou režii na této scéně. Svým tématem ho oslovilo několik současných textů; každý z nich měl ale nějaké „ale“. Pak si přečetl hru Tracyho Lettse LINDA VISTA – a byla to láska na první pohled.
„V PRVNÍ ŘADĚ JE JISTÉ, ŽE MI VELMI KONVENUJE HLAVNÍ HRDINA MÉHO VĚKU A JEHO DĚTINSKÁ SNAHA SKRÝT ZA IRONIÍ A SARKASMEM ZOUFALOU TOUHU ALESPOŇ MINIMÁLNĚ ODHALIT SMYSL ŽIVOTA. ALE NENÍ TO ROZHODNĚ JEN HRA PRO PADESÁTNÍKY. TA HRA MÁ OBROVSKÝ TÉMATICKÝ ZÁBĚR.“
Inscenaci LINDA VISTA uvádíme v překladu Jitky Sloupové v české premiéře.
„IRONICKÉHO, OKORALÉHO, ALE VTIPNÉHO A ZŘEJMĚ STÁLE ATRAKTIVNÍHO MUŽE ZTVÁRNIL V PRAŽSKÉM ČINOHERNÍM KLUBU VASIL FRIDRICH. A ZNAMENITĚ. PRO HERCE JE TO PRVNÍ SETKÁNÍ SE SOKOLOVOU REŽIÍ, PŘESTO JE ZNÁT, ŽE SI TI DVA PADLI DO OKA. LETTSOVA TVORBA JE TOTIŽ PŘESNĚ TEN DRUH DRAMATIKY, KTERÝ ČINOHERNÍMU KLUBU A SOKOLOVI SEDÍ. PŘESNÉ VÝKONY, SOUZNĚNÍ MEZI HERCI, DŮRAZ NA UVĚŘITELNÉ DIALOGY. TO VŠE POMÁHÁ VYSTIHNOUT DANÝ MOMENT TAK VĚRNĚ, ŽE SE DIVÁK DOKÁŽE PŘESNĚ VCÍTIT DO SITUACE.“
– Tomáš Šťástka, idnes.cz
„ONDŘEJ SOKOL SE V LINDA VISTA UKAZUJE JAKO VÝTEČNÝ (HUMORISTICKÝ) POZOROVATEL LIDSKÝCH DUŠÍ. A KRÁČÍ TAK, BYŤ V TROCHU JINÉM ŽÁNRU A PROSTŘEDNICTVÍM JINÉHO DRUHU DRAMATU PO STOPÁCH ZAKLADATELE A STĚŽEJNÍ OSOBNOSTI ČINOHERNÍHO KLUBU – REŽISÉRA LADISLAVA SMOČKA. JEHO INSCENACE NAVAZUJE NA NEJLEPŠÍ TRADICE TÉTO SCÉNY.“
– Martin J. Švejda, Lidové noviny
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Wheeler
Vasil Fridrich
Paul
Dalibor Gondík
Michael
Ondřej Malý
Anita
Sandra Černodrinská
Margaret
Lucie Žáčková
Jules
Markéta Stehlíková
Minnie
Ha Thanh Špetlíková
Marie Sawa
překlad
Jitka Sloupová
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Markéta Kočí Machačíková
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Katarína Hollá
hudba
Milan Pastyřík
projekce
Jaromír Vondrák
fotografie
Pavel Nesvadba
Ondřej Sokol
video „Sen – akvabely“
režie
Ondřej Sokol
kamera
Pavel Nesvadba
střih
Jaromír Vondrák
účinkují
Kateřina Bártová
Jolana Semencová
Dalibor Gondík
Děkujeme
SK Neptun Praha a Plaveckému a sportovnímu areálu Hloubětín.
karaoke zpívají
Václav Šanda
Markéta Stehlíková
Lucie Žáčková
Dalibor Gondík
speciální maska
David Šesták
premiéra 21. 11. 2021
délka představení 3:00
přestávka ano
inspice
Markéta Řezáčová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Ladislava Koukalová
Veronika Čejková
Michaela Vítková
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Marius von Mayenburg
OŠKLIVEC
14. 6. so 19:00
16. 6. po 19:30
18. 6. st 19:30
„Celý život jsem od svého obličeje nic nežádal. S tím je konec.“ Satirická komedie.
Lette je vedoucí oddělení pro vývoj. Právě vyvinul silnoproudý modulární konektor, který je naprostou senzací. Dozví se ale, že na mezinárodní kongres pojede patent prezentovat jeho kolega. Nikdo však není příliš ochotný vysvětlit mu proč – ani jeho vlastní žena.
FANNY: MYSLELA JSEM SI, ŽE TO VÍŠ. VŽDYCKY JSEM TĚ OBDIVOVALA, JAK SE S TÍM DOKÁŽEŠ SUVERÉNNĚ VYPOŘÁDAT.
Co se stane, když zjistíte, že vám nikdo nikdy neřekl, že jste oškliví? Je možné zachovat si svou vlastní tvář, když si necháte změnit obličej?
Satirická komedie ostrá jako skalpel o zběsilosti společnosti, která vyznává mládí, krásu, vědu, pokrok a nepřetržitý růst, ale neuvědomuje si, že usilování o ně může vést ke ztrátě jedinečnosti, a nakonec i identity.
LETTE: NEVÍM, JESTLI ZŮSTANU TAKOVÝ, JAKÝ JSEM, KDYŽ TEĎ VÍM, JAK JSEM ZNETVOŘENÝ.
Marius von Mayenburg, německý dramatik, překladatel, dramaturg a režisér je autorem celé řady úspěšných her s výraznými tématy např. KÁMEN, MUČEDNÍK, MARS, ŽIVÝ OBRAZ. Často a opakovaně se jeho texty objevují také na českých jevištích. OŠKLIVCE, komedii s výjimečným spádem napsal v roce 2007.
„POŘÁD HLEDÁM NĚCO, CO CHYBÍ, NĚJAKÉ TÉMA, KTERÉHO SE NEDOTÝKAJÍ HRY KOLEM MĚ, A TAK SE TY HRY SNAŽÍM NAPSAT SÁM.“
Braňo Holiček je divadelní, filmový a televizní herec a režisér. Studoval herectví na Pražské konzervatoři a režii na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Jako režisér se zabývá především autorskou tvorbou; ve většině případů je společně s inscenační koncepcí zároveň autorem textu.
Text hry OŠKLIVEC ho zaujal svým tématem i formou – jedná se v podstatě o nepřetržitý dialog bez scénických poznámek.
„BYLA TO LÁSKA „NA PRVNÍ PŘEČTENÍ“. ABYCH BYL NAPROSTO UPŘÍMNÝ, TEXT MĚ ZAUJAL PŘEDEVŠÍM TÍM, ŽE JSEM SI NEDOKÁZAL PŘEDSTAVIT, JAK SE NĚCO TAKOVÉHO DÁ INSCENOVAT.“
Hrají Vojtěch Kotek, Václav Šanda, Marta Dancingerová a Martin Finger.
Komedie OŠKLIVEC získala v roce 2022 na 22. GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích 4 ze 7 udílených cen: Cenu studentské poroty, Cenu za režii pro Braňa Holička, Cenu za ženský herecký výkon pro Martu Dancingerovou a Cenu za mužský herecký výkon pro Vojtu Kotka.
„KOTKOVA TVÁŘ ZŮSTÁVÁ STEJNÁ PŘED I PO OPERACI, JEJÍ OŠKLIVOST I KRÁSA JE DÁNA POUZE TÍM, JAK O NÍ OSTATNÍ MLUVÍ A JAK K NĚMU PŘISTUPUJÍ. (…) SOUČÁSTÍ HERECTVÍ PĚSTOVANÉHO V ČINOHERNÍM KLUBU BYLY VŽDY MOMENTY, JEŽ OBNAŽUJÍ NEVINNOU ZVRHLOST ČLOVĚKA, UKAZUJÍ NEODSTRANITELNÝ ROZPOR MEZI VNÍMÁNÍM SEBE SAMÉHO A DRUHÝCH A STOJÍ U KOŘENŮ VŠECH LIDSKÝCH I SPOLEČENSKÝCH KONFLIKTŮ. V TOMTO SMYSLU OŠKLIVEC PŘESVĚDČIVĚ NAVAZUJE NA ZDEJŠÍ POETIKU.“
– Marie Reslová, Aktuálně.cz
Lette
Vojtěch Kotek
Karlmann
Václav Šanda
Fanny
Marta Dancingerová
Scheffler
Martin Finger
překlad
Kateřina Bohadlová
režie
Braňo Holiček
dramaturgie
Markéta Kočí Machačíková
scéna
Nikola Tempír
kostýmy
Lenka Hollá
premiéra 21. 9. 2021
délka představení 1:50 představení bez přestávky
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Jiří Volák
DRUŽSTVO ĎÁBLICE
„Tvoje máma je fáma!“ První česká fake news pohledem z druhé strany. Orfeovská cesta do národního podsvětí.
Činoherní klub uvádí:
Teritoriální tyjátr
Účinkují: Štěpán Vizi, Jitka Rýzner Pánková, Ondřej Kavan, Tomáš Vítek, Viktorie Mertová, Martin Pospíšil, Vojtěch Luxemburk, Jiří Volák.
„Máme holé ruce!“ V ulicích Prahy propuká revoluce. „Nechceme násilí!“ Manifestace je brutálně potlačena. „Viděla jsem ho ležet v bezvědomí!“ Množí se zprávy, že při zákroku byl zabit student.
Jenže na kraji města, v zapadákově zapadaném vrstvou podzimního listí, mají jiné starosti. Právě probíhá jedna obzvlášť frustrující domovní schůze. Její průběh naruší jen příchod jakéhosi nového, neohlášeného souseda: studenta Matfyzu jménem Martin Šmíd. Je 17. listopadu 1989 a on tvrdí, že tady v Ďáblicích nemá co dělat…
Veselohra Družstvo Ďáblice vznikla na základě studia archiválií a svědectví pamětníků.
Teritoriální tyjátr (TT) je věčně studentský divadelní spolek zrozený z poznámek pod čarou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Coby herci-teoretici v duchu nejlepších cimrmanologických tradic stavíme nade vše nudná fakta. S pomocí metody teatrálního akademismu™ pak převádíme traumata, jizvy a křivdy z nedávné minulosti na jeviště snůškou laciných slovních hříček a naivní poetiky, dekonstruujeme historické mýty vyhnáním ad absurdum. Krapet terapeuticky, hlavně pro srandu. Držitel Divadelní třísky 2015 a Zlaté podrážky za včasné příchody 20:15.
Více na: facebook.com/tyjatr
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2022 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 24. 4. 2022
Divadlo Dagmar
VYHNÁNÍ Z RÁJE UŽ PROBĚHLO
SÁM U STMÍVÁNÍ
Dvě představení v jednom večeru*
Činoherní klub uvádí:
Divadlo Dagmar / Karlovy Vary /
Vyhnání z ráje už proběhlo
Proměny osobní identity a o snaze pojmenovat nejrůznější skutečnosti, zejména různé formy bolesti, ztráty a vykořenění.
Dramatizace druhé části románu NoViolet Bulawayo Chtělo by to nový jména / Scénář a režie: Hana Franková / Dramaturgická spolupráce: Magdaléna Hniličková / Pohybová spolupráce: Pavla Šemberová / Světla, zvuk: Hana Franková, Jan Hnilička / Hraje: Andrea Kyralyi / Zvláštní poděkování Karlu Šimandlovi.
Sám u stmívání
Žil jsem v čase velikého stmívání světa, na to ať nikdo z lidí nezapomene, až mne jednoho dne potkají!
Jevištní kompozice z díla a korespondence Jiřího Ortena
Režie a výtvarné řešení: Hana Franková / Dramaturgická spolupráce: Magdaléna Hniličková / Režijní spolupráce: Jan Hnilička / Technická spolupráce|: Milanb Křivan, Jan Hnilička / Hrají: Hana Franková, Karel Polanský.
Sám u stmívání je scénická kompozice z básní, deníkových záznamů a korespondence básníka Jiřího Ortena s maminkou Bertou Ohrensteinovou.
*P.S.:
Na podzim 2020 nemohlo Divadlo Dagmar uskutečnit dvě důležitá představení. Vyhnání z ráje už proběhlo, po kterém jsme měli předávat každoročně udílenou Cenu Věry Vartecké za divadelní práci minulé sezóny věkové kategorii 12 – 18 let a představení Sám u stmívání, kompozici z básní, deníkových záznamů a korespondence Jiřího Ortena s maminkou Bertou Ohrensteinovou, od jejíhož narození uplynulo loňského podzimu 130 let a 50 let od její smrti. Proto jsou tato dvě představení takhle spolu v jednom večeru…
Vznik inscenací finančně podpořilo Město Karlovy Vary a Ministerstvo kultury ČR
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 13. 6. 2021
Petr Zelenka
PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ
„Většina lidí je v agónii a jsou na tom tak mizerně, že radši riskují další agónii, než aby se pokoušeli čelit svojí stávající životní situaci.“ (Charles Bukowski)
Činoherní klub uvádí:
Divadelní sekce / Praha
Režie: Divadelní sekce Praha / Vedení zkoušek: Ilona Kašpárková / Hudba: Zdeněk Kašpar / Příprava hry: Jan Kuna, Luděk Blaheta, Ilona Kašpárková / Scéna: Filip Řezníček, Jan Kuna / Hudební doprovod: Zdeněk Kašpar, Jaroslav Novotný / Zvuk: Václav Spurný / Světla, technika: František Bláha, Vladimír Komárek / Foto: Adam Rezek / Textové materiály: Jaroslav Novotný / Grafický návrh plakátu: Gabriela Hánová – Marten, spol. s r.o. / Tisk: Marten, spol. s r.o. / Organizační vedení DSP: Jaroslav Novotný / Hrají: Jan Kuna, Klára Ludvíková, Luděk Blaheta, Lucie Bláhová, Rosťa Bílík, Michaela Ničová, Filip Řezníček, Romana Štruncová, Tomáš Kamarád, Ilona Kašpárková, Petra Opplová.
Osmou hrou v pořadí, kterou se soubor rozhodl nastudovat je černá komedie Petra Zelenky o „obyčejném, každodenním šílenství“. Po sedmi osvědčených titulech od tuzemských či zahraničních klasiků zvolila DSP nejednoduchý příběh ze současnosti. Kde jsou hranice normálnosti? Co je to vlastně bláznovství? A jaké máme právo odlišné chování soudit?
„Existuje jediný způsob, jak se z toho dostat. Nechat se odeslat poštou jako balík“.
Doufáme, že Vás toto představení plné absurdních situací, svérázných postav, různých podob lásky, černé magie a náhodných telefonních hovorů zaujme, stejně jako nás. Pojďme se společně bavit i zamýšlet, společně sdílet příběhy, nechme se vtáhnout do hry, zaposlouchejme se do originálních melodií hudebního doprovodu. Prostě pojďme společně do divadla.
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 11. 12. 2021
Dr.amAS
Co je za Oráčovem?
Inscenace, která se pokouší otevřít nový pohled na mýty spojené s autismem, které vypráví lidé bez autismu.
Činoherní klub uvádí:
Dr.amAS
Divadelní soubor při Národním ústavu pro autismus
„Jako malý kluk jsem jezdil za babičkou a dědou do Oráčova a vždycky mě zajímalo, co za tou obcí je.“
Hrají:
Václav Antoš, Lubomír Bajcura, Petr Jankola, Kateřina Kaliničenková, Karel Kauer, Jiří Prchal, Radek Svoboda,
Roman Vašák.
Kolik komunikací je nutné zdolat a kolik úsilí je potřeba k naplnění touhy po vědění? Čtvrtá autorská inscenace, tentokrát o komunikaci ve všech slova smyslech a jedné velké cestě…
Premiéra
Divadelní soubor, který byl založen 5. 1. 2015 při Národním ústavu pro autismus se zaměřuje výlučně na autorskou tvorbu.
Témata inscenací se rodí v organickém tvůrčím procesu a vycházejí z příběhu členů souboru, kterými jsou většinově dospělí lidé s poruchou autistického spektra. V inscenacích zaznívá živá hudba i zvukové stopy vytvořené hudebníky (nejen) s PAS.
Celý tým je plně zapojen do procesu tvorby, herci jsou autory svých replik, které jsou extrahovány z improvizací, ze společných zážitků, SMSek, hlášek apod. Každý člen souboru má možnost ovlivnit a vyprofilovat svou postavu a nabídnout tak divákovi zcela autentický zážitek. Základy využívaných technik můžeme hledat v dramaterapii a jiných expresivně terapeutických přístupech. Tvůrčí práce v souboru nemá terapeutické ambice, avšak stává se pro herce terapeutizující. Získávájí větší jistotu v interakcích s okolím i mezi sebou navzájem, herecky i osobnostně se vyvíjejí a experimentují. Prvním a hlavním cílem však zůstává „dělání dobrého divadla”.
Soubor byl třikrát nominován na cenu APLAUS a v roce 2017 ji obdržel.
Inscenace: Sněhen (2015) / Jiný, než kdo?! (2017) / Teď mluvím já (2018)
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 17. 10. 2021
René Levínský
DOTKNI SE VESMÍRU A POKRAČUJ
Fiktivní(?) příběh o genetické biologii, vnořený do zcela konkrétní reality, však nepředkládá mnoho odpovědí…
Činoherní klub uvádí:
Divadlo KiX / Buštěhrad
Režie a dramaturgie: Martin Kosa / Scéna a výprava: Divadlo KiX / Hudba: Marcel Bárta & MUFF / Světla, zvuk a video: Jiří Hartmann, Jiří Žitník / Kostýmy: Divadlo KiX a Eliška Peslová / Nápověda, inspice a maskérka: Eliška Peslová / Fotograf: Monika Žitníková / Grafická spolupráce: Michal Fiala / Hrají: Jiří Žitník, Jitka Menclová, Miriam Semjanová, Helena Blesková, Jiří Blesk, Kristina Reist, Martin Kosa, Víťa Helísek, Jakub Plášek, Eliška Peslová.
Press space to continue (stiskněte mezerník, pokračovat) – legendární herní a počítačová hláška oznamující, že bez aktivního vnějšího impulsu systém uvízne ve strnulé netečnosti. Jakmile však nedočkavý uživatel klepne do největší klávesy, věci se dají do pohybu… Jemná lingvistická hříčka nalezená ve strojovém překladu hlášky nejenže dává jméno divadelní hře René Levínského, ale odkrývá až existenciálně-metafyzický rozměr tohoto téměř mimoděčného pohybu.
Hrát amatérské divadlo a navázat tak na pestrou meziválečnou a poválečnou tradici ochotnických souborů v Buštěhradu byla myšlenka, která zrála v hlavách zakládajících členů již dlouho. Rozhodujícím datem však byl únor l. p. 2014, kdy se v restauraci Hotel Buštěhrad sešla početná skupina nadšenců, aby založili divadelní spolek. Odtud už byl jen krůček do Restaurantu U Bečvářů, kde se nachází sál, který lze s trochou představivosti označit za divadelní. Z tohoto místa se vzápětí, díky osvíceným podporovatelům manželům Kuthanovým, stala domovská scéna pro mezinárodní buštěhradský spolek – Divadlo KiX. Je jedním z nevýznamnějších divadelních spolků v Mikroregionu údolí Lidického potoka.
více: www.divadlokix.cz
Dramatikem se Levínský stal během svého pobytu v Hradci Králové, zejména pod vlivem Markéty Rybové a Petra Stančíka. Jeho dosavadní dílo sestává z přibližně patnácti divadelních her pro dospělé (které podepisuje pod různými jmény jako např. Miro Bludný, Vratislav Levínský z Olešnice, Jan Žďárský, aj.) a šesti loutkových her pro děti (které do světa vysílá pod jménem Šimon Olivětín). Jeho hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pod autorským pseudonymem Samuel Königgrätz) a Harila (zde Helmut Kuhl) byly zfilmovány Pavlem Göblem. V říjnu 1988 spoluzaložil divadlo Nejhodnější medvídci, v srpnu 2016 pak Divadlo Vojty Oláha. Světové premiéry jeho her jsou uváděny vesměs na scéně jeho domovských divadel, často v koprodukci s Divadlem Na tahu. Za svého dvorního režiséra považuje Andreje Kroba, mimo něj ovšem jeho hry režírovali např. Hana Burešová, Radek Beran, Zdeněk Bartoš, Martin Františák, Jan Frič, Michaela Homolová, Jakub Krofta, Ivo Kristián Kubák, Jiří Kubec, Slávka Mašínová, Marie Nováková, Jan Oborník, Tomáš Procházka, Akram Staněk, Petr Štindl, Johana Švarcová, Daniel Vavřík, Marek Zákostelecký a další. Jeho hry byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, ruštiny, běloruštiny, litevštiny a francouzštiny. Od svého návratu do Čech v lednu 2016 žije na břehu Rokytky ve Vysočanech. Českého uměleckého života se účastní převážně o víkendech.
Hra Dotkni se vesmíru a pokračuj byla dosud uvedena na třech českých scénách, poprvé v ND Praha 3. 11. 2016, poté ji hrálo Divadlo Klika v Brandýse nad Labem a Městské divadlo Brno.
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 10. 10. 2021
PROJEVY Z ŘAD PRACUJÍCÍ INTELIGENCE
„Jsem dělník i jako básník.“
Činoherní klub uvádí:
„Strop je nahoře, podlaha je dole“
Režie, dramaturgie, výprava & grafický design: Josefina Karlíková / Text na základě dobových pramenů: Josefina Karlíková & Konrád Karlík / Hudba: Konrád Karlík (& J.K.) / Dramaturgická spolupráce: Stefan Osciatka (& K. K.) / Produkce: Elisa Speváková, Anastázie Slavíček & Noemi Krausová / Zvuk: Šimon Přikryl / Hrají: Ondřej Kulhavý, Konrád Karlík, Ema Zelená, Benjamin Hess, Anna Jerhotová, Josefina Karlíková & jako speciální host Ivana Uhlířová
„Copak svazáci někdy brouzdají?
Svazáci vždycky pochodují v řadě.“
Inscenace vychází z autentických, především literárních textů z doby komunistické totality v Čechách padesátých let a usiluje o tvar, kde se důraz na text propojuje s vizualitou i dalšími prostředky, které divadlo nabízí. Ani dokument, ani satira, ale zájem o specifické rysy dobové tzv. umělecké tvorby a tzv. myšlení, v nichž se možná zrcadlí i leccos z naší současnosti.
Karel Haloun (Přítomnost, IV/20):
„Všudypřítomná adorace dělnictva, tolik příznačná pro ‚onu novou dobu‘, … je jednou hráškem a jindy zas mrkvičkou v huspenině zobrazované doby. ,Jsem dělník i jako básník´, říká jedna z postav. Neláká mě pátrat po tom, který z výtečníků ‚přitakávajících vzrušené době je autorem tohoto citátu ani který z dalších básnických drobtů je dílem Vítězslava Nezvala či Milana Kundery. Mnohem podstatnější je, že hovoří o době, v níž mnoho skutečných básníků být dělníky muselo (pokud již v té době nebyli mukly, jak zněla zkratka pro ‚muže určené k likvidaci‘), zatímco sluhové režimu vzletně veršovali na počest Stalina, Lenina, krasnoarmějců či notovali Zpěv míru. Zkrátka ‚Nová doba inteligenci osvobodila a dala jí možnost‘. Pro ty, kdo by se chtěli ptát, jakou vlastně a kterým z jejích příslušníků, je tady vysvětlení: ‚Kdo nedrží krok s námi, dejte mu řemenem!‘ Neboť každé zaváhání, skryté ve zdánlivě nevinné otázce, je zároveň plivancem na hrob hrdinného Julka Fučíka, který ač mrtev ‚žije, miluje a zpívá‘. … Bylo by zbytečné, abych se dál pokoušet vršit střípky reflexí, popisovat jednotlivé situace a znovu chválit herecké výkony všech aktérů. Doufám, že se mi podařilo vzbudit vaši zvědavost a půjdete se na představení podívat.“
Více o souboru na:
https://stropjenahore-podlahajedole.tumblr.com
https://www.facebook.com/strop.je.nahore.podlaha.je.dole/
Můžete nás sledovat na: Facebook & Instagram
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 25. 11. 2021
V.A.D.
ÚL
Jací jsou vlastně a co mají společného lidé a včely? A vejdou se všichni do úlu?
Činoherní klub uvádí:
V. A. D. / Kladno
Režie a hrají: V. A. D.
Hra Úl s podtitulem „včelařské divadelní rondo“ je komediální sondou do ročního fungování jedné Základní organizace Českého svazu včelařů. Ve smyslu hudebního ronda se střídá refrén spolkových schůzí s dějem na jednotlivých stanovištích. Jsou včelaři něčím specifičtí, nebo představují běžný vzorek populace? Jací jsou vlastně a co mají společného lidé a včely? A vejdou se všichni do úlu?
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2021 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 6. 6. 2021
Jevgenij Lvovič Švarc
DRAK
Co se stane poté, co bylo zlo poraženo? Jak se společnost dokáže vypořádat s nabytou svobodou, pokud celé generace žily a byly vychovávány v nesvobodě?
Činoherní klub uvádí:
DS Škeble / Gymnázium Lanškroun
Co se stane poté, co bylo zlo poraženo? Jak se společnost dokáže vypořádat s nabytou svobodou, pokud celé generace žily a byly vychovávány v nesvobodě?
Režie: Jan Střecha / Technické zabezpečení, světla a zvuk: Matyáš Grof, Matyáš Kubíček, Jonáš Kolomý, Gabriela Skalická / Hrají: Pavel Studený, Jan Doleček, Šimon Vávra, Lukáš Baroš, Zdeněk Skalický, Karolína Knápková, Kateřina Voleská, Martin Bureš, Vít Šembera, Matěj Klee, Jan Kostelecký, Jurij Kryvljak, Ondřej Havlíček, Kateřina Červenková, David Bartoň, Eliška Kubešová, Tereza Vodičková, Tina Stasiowská, Ondřej Havlíček, Veronika Krobotová, Petr Syrový, Anna Kolínová, Kateřina Červenková, Vojtěch Velebný, Jan Kuttich, Šimon Vávra.
Město sužuje Drak. Již několik století bere obyvatelům města vše, i mladé dívky. Kdysi dávno obyvatelé města s drakem bojovali, ale přemohl je. Nakonec se vzdali a přijali myšlenku, že je lepší mít vlastního draka, než kdyby přišel jiný, třeba mnohem horší, a Drakovi se podvolili. Když pak jednoho dne přijde do města hrdina, cizinec, který měšťanům nabídne, že draka zabije, zmocní se města panika. Vždyť za draka vládne pořádek a klid a každý ví, kde je jeho místo. Konec vlády draka sice znamená svobodu, ale také velké břímě odpovědnosti. (…)
Anotace překladatelské skupiny „A nikdy jinak!“ k vydání nového českého překladu hry Drak v roce 2018
„Existují lidé, kteří se bojí psů, ale můj hlavní životní strach jsou lidé, ti lidé, kteří koušou.“, slova Jevgenije L. Švarce, autora hry Drak, jejíž plánovaná premiéra v době 2. světové války byla ve stalinistickém Rusku zakázána, neboť dílo bylo „tak neuvěřitelně drzé, že nikoho ani ve strašném snu nesmělo napadnout, co by to mohlo znamenat doopravdy. (Jurij German)
Jevgenij Lvovič Švarc (1896 – 1958) byl ruský dramatik, prozaik, básník, filmový scenárista a autor knih pro děti. Vytvořil přibližně 25 divadelních her, mezi které patří například Drak, Stín, Poklad či Popelka.
Divadelní soubor lanškrounského gymnázia Škeble vznikl v září roku 1998 a jeho stále se obměňující členové připravili postupně inscenace dvaceti dvou divadelních her (převzatých i autorských) a sehráli víc než dvě stě sedmdesát představení v Lanškrouně, v okolních obcích i v jiných krajích a zemích. Od založení se ve Škebli vystřídalo už více než 200 herců a dva režiséři. Nyní tvoří soubor dvě skupiny divadelníků – současní studenti gymnázia, kteří hrají inscenaci hry Jevgenije L. Švarce Drak, a bývalí studenti gymnázia, kteří si říkají Praškeble a hrají inscenaci vlastní hry Autíčko.
www.skeble-lanskroun.cz
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2020 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.
premiéra 27. 9. 2020
DNES HRAJEME V ČČČČČČČČ ČČČ Č ČINOHERÁKU!
Činoherní klub měl naplánováno uvést psychologické drama Petera Shaffera s názvem Equus již v květnu tohoto roku. Koronavirová situace však plány na čas pozastavila a premiéru o pár měsíců posunula. Zkoušky pod režijním vedením Martina Čičváka už ale znovu probíhají, v hlavních rolích se diváci mohou těšit na Pavla Kikinčuka a Ondřeje Rychlého. Premiéra “Činoherák” čeká 24. září 2020.
Peter Shaffer
EQUUS
Jak vysvětlit oheň? A jak ho zkrotit? Sugestivní drama o temných zákoutích lidské duše.
Stal se zločin. Alan Strang – vlastně ještě kluk – v jezdeckých stájích nedaleko Winchesteru oslepil šest koní kovovým bodcem. Renomovaný psychiatr Martin Dysart je postaven před nelehký úkol pokusit se odhalit a snad i pochopit, co ho k tomu vedlo. Přestože je vyhořelý Dysart zvyklý na ledacos, tento případ ho svou znepokojivostí vytrhne z každodenní rutiny a začne ho až nebezpečně zajímat. A dost možná zpochybní vše, čím si byl až dosud jistý.
ALAN: ŘEKL JSEM VÁM TAJEMSTVÍ, TEĎ MI MUSÍTE NĚJAKÉ PROZRADIT VY.
Co je ještě normální a co už je extrémní? Kdo o tom rozhoduje? Kdy se vášeň mění v posedlost? A je možné ji rozumem vysvětlit? Je lepší vznítit se nebo nikdy nezahořet?
Obětovali jsme své prapůvodní potřeby a instinkty na oltář civilizace?
Kontroverzní hra o pochybnostech, o tom, co všechno nás vede v našem počínání, o hledání smyslu, jiskry, něčeho, co nám chybí a co potřebujeme, ale od čeho podvědomě utíkáme ze strachu, že se spálíme.
DYSART: NEMŮŽU SKOČIT, PROTOŽE UDIDLO MI TO NEDOVOLÍ, A MOJE VLASTNÍ ZÁKLADNÍ SÍLA – KOŇSKÁ SÍLA – JE PŘÍLIŠ MALÁ.
Hru uvádíme v čerstvém překladu Pavla Dominika.
DORA: PAMATUJU SI, JAK JSEM MU VYSVĚTLOVALA, ŽE TO SLOVO POCHÁZÍ Z LATINSKÉHO VÝRAZU PRO KONĚ: EQUUS. VÍM, ŽE ALANA FASCINOVALO. ASI PROTO, ŽE DO TÉ DOBY NENARAZIL NA ŽÁDNÉ SLOVO SE DVĚMA „U“ VEDLE SEBE.
Sir Peter Shaffer (1926 – 2016), britský dramatik a scenárista, získal za svůj život řadu ocenění. Vedle divadelních cen to byl v roce 1985 Oscar za scénář k filmu AMADEUS, který režíroval Miloš Forman.
Hru EQUUS napsal v roce 1973. Po úspěšných uvedeních v Národním divadle v Londýně a na newyorské Brodwayi, vznikla v roce 1977 filmová adaptace s Richardem Burtonem a Peterem Firthem v hlavních rolích.
„VŠECHNY POSTAVY A UDÁLOSTI VE HŘE EQUUS JSEM SI VYMYSLEL – AŽ NA ZLOČIN SAMOTNÝ; A DOKONCE I TEN JSEM UPRAVIL TAK, ABY TO BYLO V DIVADELNÍCH ROZMĚRECH PŘIJATELNÉ. NYNÍ JSEM VDĚČNÝ ZA TO, ŽE SE KE MNĚ DETAILY SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU NIKDY NEDOSTALY, JELIKOŽ JSEM SE VE SVÉM BÁDÁNÍ ZAČAL ČÍM DÁL VÍC UBÍRAT JINÝM SMĚREM.“
Titul si vybral režisér Martin Čičvák, který už dvacet let spoluvytváří podobu Činoherního klubu; EQUUS je na tomto jevišti jeho devatenáctou premiérou. Martin Čičvák má se hrou EQUUS spojený jeden z prvních zážitků z divadla, když mu bylo patnáct let:
„PAMATUJU SI HLAVNÍHO PŘEDSTAVITELE, JAK BYL POUTAVÝ, JAK JSME NA NĚM VISELI A ŠLI S NÍM. TUHLE EMOCI BYCH CHTĚL DO INSCENACE PŘENÉST.“
Autorskou hračku – chobotnici – přímo pro inscenaci vytvořila Ivana Burýšková.
„OBLÍBENÝ EQUUS V ČINOHERNÍM KLUBU VYNECHÁVÁ ZNÁMÉ REALISTICKÉ PRVKY – TEDY KONĚ A VE HŘE PŘEDEPSANÉ NAHÉ SCÉNY. NEPOTŘEBUJE JE. NABÍZÍ SKVĚLÉ HERECKÉ VÝKONY ONDŘEJE RYCHLÉHO I PAVLA KIKINČUKA, JIMŽ VELMI DOBŘE SEKUNDUJÍ I HERCI V DALŠÍCH ROLÍCH, A BUDUJE NAPÍNAVÝ, SNAD DEPRESIVNÍ, ALE HLUBOKÝ PŘÍBĚH O TEMNOTÁCH V LIDSKÉM NITRU.“
– Iva Bryndová, i-divadlo.cz
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Martin Dysart
Pavel Kikinčuk
Alan Strang
Ondřej Rychlý
Dora Strangová
Lada Jelínková
Frank Strang
Jan Sklenář
Hesther Salomonová
Lenka Skopalová
Jill Masonová
Anna Kameníková
překlad
Pavel Dominik
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Markéta Kočí Machačíková
scéna
Hans Hoffer
kostýmy
Nina A. Stillmark
hudba
Ondřej Brousek
předpremiéra 3. 10. 2020
premiéra 7. 10. 2021
délka představení 2:20
přestávka ano
inspice
Markéta Řezáčová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
Jan Vítek
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Sarah Page
K.Š.E.F.T.
26. 5. po 19:30
17. 6. út 19:30
Co nejlepšího dát synovi k pětadvacátým narozeninám? Prostitutku. Hra daleko vtipnější a vážnější, než čekáte, o různých podobách lásky.
Milující rodiče objednají pro svého syna prostitutku, aby ho připravila o panictví a pomohla mu tak udělat další krok k dospělosti. Jackovi je sice pětadvacet, ale trpí lehkou formou autismu a jeho dosud nejvíc vzrušující interakcí se ženou bylo, když na něj mrkla pokladní v supermarketu, a on do ní byl kvůli tomu půl roku zamilovaný.
Každý si od Juliiny návštěvy slibuje něco trochu jiného; a nikoho nenapadne, že by pečlivě plánované dvě hodiny měly nějak narušit chod celé rodiny…
JACK: KOLIKRÁT MUSÍ ČLOVĚK NĚKOHO POTKAT, ABY HO MOHL MILOVAT?
Máme všichni stejné právo na to být milováni? Máme všichni právo na intimitu a sex?
Chceme se o své blízké postarat a udělat pro ně to nejlepší, jsme ale připraveni dát jim svobodu? Je to, co si pro ně přejeme, to, co skutečně potřebují?
Hra o citlivých tématech, vtipná, dojemná a natolik přímá a upřímná, že nabízí čerstvý pohled na stereotypy ve vztazích, které žijeme, a předsudky, které míváme.
Něco se za peníze dá koupit – ale to podstatné ne.
JULIE: VÁŠ MANŽEL DĚLÁ VŠECHNU PRÁCI A VŠECHNO PLATÍ A NA OPLÁTKU VY VAŘÍTE A UKLÍZÍTE A STARÁTE SE O DĚTI A PŘÍLEŽITOSTNĚ MU DOVOLÍTE SI S VÁMI ZASOULOŽIT.
ANTONIE: TO SE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEDÁ SROVNÁVAT.
JULIE: ANO, JÁ NEMUSÍM VAŘIT A UKLÍZET.
Sarah Page je mladá britská dramatička, dramaturgyně a scenáristka. Hru oceňovanou kritikou i diváky K.Š.E.F.T. (Punts) napsala v roce 2016. Ústřední myšlenka hry vyšla z rozhovorů autorky se sexuálními pracovnicemi.
„DIVÁCI MOHOU OČEKÁVAT, ŽE SE ZASMĚJÍ A SNAD JE TO I TROCHU DOJME. A TAKY BY MĚLI BÝT PŘIPRAVENÍ NA TO, ŽE JSOU TAM TU A TAM DRSNÉ VTIPY. JE TO PŘEDSTAVENÍ, NA KTERÉM SI RADĚJI NESEDEJTE VEDLE SVÝCH RODIČŮ A KTERÉ NEDOPORUČUJI NIKOMU NA PRVNÍ RANDE.“
„NADŠENĚ TLESKÁM PŘEDEVŠÍM MAXIMÁLNĚ SOUSTŘEDĚNÝM VÝKONŮM VŠECH ČTYŘ HERECKÝCH PROTAGONISTŮ A JEJICH CITELNÉMU NAPOJENÍ NA DŮVTIPNÝ REŽIJNÍ VÝKLAD, KTERÝ TRAGIKOMICKOU PODSTATU HRY VYSTIHL S GRADAČNÍM ŠARMEM.“
– Helena Grégrová, i-divadlo.cz
„V. ŠANDA V NELEHKÉ ÚLOZE AUTISTICKÉHO CHLAPCE VYTVOŘIL VĚROHODNOU POSTAVU BEZ LACINÝCH VNĚJŠKOVÝCH EFEKTŮ, K NIMŽ ČASTO PODOBNÉ TYPY ROLÍ SVÁDĚJÍ.“
– Jiří Landa, i-divadlo.cz
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry a sexuálně explicitním scénám zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Antonie
Lucie Žáčková
Jack
Václav Šanda
Alastair
Martin Finger
Julie
Sandra Černodrinská
překlad
Zuzana Ščerbová
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Markéta Kočí Machačíková
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Katarína Hollá
hudba
Ivan Acher
premiéra 7. 9. 2019
délka představení 2:30 včetně přestávky
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
SOPRANISTKY
Divadelní adaptace Lee Hall. Podle románu The Sopranos Alana Warnera.
Fionnula
Anna Fialová
Berenika Suchánková
Kylah
Eva Burešová
Tereza Mašková
Orla
Petra Kosková
Chell
Alena Hladká
Manda
Marta Dancingerová
Kay
Anna Kotlíková
překlad
Pavel Dominik
režie
Ondřej Sokol
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Ladislava Koukalová
projekce
Jaromír Vondrák
hudební aranžmá
Martin Lowe
hudební nastudování
Sára Marková Bukovská
Kapela The Chutes
kytara
Jaroslav Friedl, Lukáš Pelikán
elektrické bicí, melodické nástroje
Pavel Razím, Josef Krůšek
syntezátor, woodwinds
Jan Karez
piáno
Sára Marková Bukovská
housle, kvinton
Gabriela Vermelho, Anna Romanovská Fliegerová
baskytara
Marek Marian Leždík
premiéra 15. 2. 2019
derniéra 25. 2. 2020
Matěj Dadák
POUTNÍCI DO LHASY
"Dostanete nás na setkání s Dalajlámou v Královské zahradě." Černá komedie o debaklu jedné teroristické skupiny - nekorektní svědectví o konci starého světa.
Hra Matěje Dadáka, herce našeho divadla, jako by následovala principy dramatu, jež stojí za evropským divadlem od nepaměti. První dějství napínavě až thrillerově rozdává karty poutavé zápletky, druhé je vlastně drsnou a extravagantní komickou mezihrou, třetí pak ztišeným filosofickým spěním k řešení, rozhřešení a paradoxní katarzi.
Píše-li se o skutečných dramaticích, píše se touž rukou o tak zvaném dramatickém spáru. Tedy dramatikově schopnosti vyrvat ze skutečnosti to podstatné a stvořit vypovídající dramatickou kompozici. Kolem našich očí i uší denně prolétává tisíce událostí, informací, zážitků. Jejich inflace je taková, že už je sotva dokážeme vnímat, natož prožít. V té chvíli skutečný dramatik vybere ty pro sebe podstatné a seřadí je v překvapivý sled, dramatický oblouk, který v sobě nese hlubší význam.
Právě to se Matěji Dadákovi v POUTNÍCÍCH DO LHASY podařilo. Jeho hra přesným postižením a zkomponováním kapičky z moře našich prožitků, privátních i společenských dramat současnosti, klade dobré otázky. Zábavně a hluboce.
Vladimír Procházka
„Činoherní klub v Praze uvedl hru POUTNÍCI DO LHASY. Klan hochštaplerů v ní bojuje proti vrstvě dnešního establishmentu, která si libuje v moderních trendech či okázale ekologickém přístupu ke světu. Původní dramatická novinka má atraktivní půdorys thrilleru, poměrně zručně pracuje s atmosférou napětí a nevyhýbá se humoru či melodramatickým momentům. (…) Skutečnou hvězdou večera se stává Ivana Uhlířová ve vedlejší roli policejní vyšetřovatelky Horké. Scéna výslechu zadrženého ministerského úředníka, kdy herečce dobře sekunduje Jiří Štrébl v roli nadřízeného, je ukázkou brilantního citu pro absurdní humor. Ivana Uhlířová si v postavě schizofrenicky rozpolcené ženy, starostlivé matky i drsně nesmlouvavé policistky, nenechá ujít jedinou repliku, jediné gesto, aby z nich nevytěžila oslňující komický efekt.“
Saša Hrbotický: Únos ministerského úředníka a atentát na dalajlamu, www.magazin.aktualne.cz 23. 6. 2018
„POUTNÍCI DO LHASY jsou ambiciózním dramatickým pokusem Matěje Dadáka, jinak také herce divadla, vyjádřit se k věcem, které hýbou současným světem. Autor na půdorysu žánrové, detektivní hry, která má nepřehlédnutelný tarantinovský ráz, sleduje vykloubenou snahu reprezentantů ʻstarého dobrého světaʼ (opírajícího se o tradiční křesťanské hodnoty) vypořádat se s těmi, kteří tento svět dovedli tam, kde dnes je (to je především do osidel migrace muslimského obyvatelstva), – s fousáči (jak je Dadák v nadsázce nazývá), rozuměj hipstery, představiteli změkčilé liberální demokracie.
Košatě vyprávěný příběh ústí, po neuskutečněném teroristickém útoku dotyčných na jednu z ikon fousáčů, dalajlamu, do působivého finále, ve kterém ʻhrdinovéʼ odplouvají v uzavřeném kontejneru na zaoceánské lodi do Šanghaje. Tedy na Východ, jaksi symbolicky proti proudu stávající migrace, do země s nepřehlédnutelnými totalitními rysy, k níž se dnes upírá zrak nejednoho ze zdejších konzervativců…
Byť jde o dramatický debut, počíná si Matěj Dadák zručně: má dobře odposlouchaný jazyk svých postav, je schopný vytvořit nosnou dramatickou situaci, vést vtipný, hláškami prostoupený dialog. (…)“
Martin J. Švejda: Jak zachránit „starý dobrý svět“, Lidové noviny 12. 7. 2018
Tadeáš
Matěj Dadák
Ema
Anna Kameníková
Monsignore Drozd
Vojtěch Kotek
Jeseter
Jan Hájek
Václav Šanda
Burda
Otmar Brancuzský
Denny Ratajský
Miroslav
Jan Holík
Horká
Lada Jelínková
Ivana Uhlířová
Vávra
Jiří Štrébl
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Martin Kubran
scéna
Tom Ciller
kostýmy
Nina A. Stillmark
hudba
Ivan Acher
premiéra 21. 6. 2018
derniéra 15. 2. 2022
délka představení 2:20
inspice
Markéta Řezáčová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Vojtěch Mašek
ČERNÝ MED
Vyšetřovatelka
Ivana Uhlířová
Eugen Loebl
Vasil Fridrich
režie
Vojtěch Mašek
Ivana Uhlířová
dramaturgie
Eva Prchalová
výprava
Antonín Šilar
hudba
Ivan Acher
režijně-dramaturgická spolupráce
Jakub Felcman
asistentka výpravy
Františka Králíková
fotografie
Čeněk Folk
premiéra 19. 1. 2018
derniéra 21. 12. 2019
Peter Parnell
FAJNMEN (QED)
(Kvantová elektrodynamika)
Richard Feynman, fyzik
Vladimír Kratina
Miriam Paulová, studentka
Beáta Kaňoková
Petra Horváthová
překlad
Lucie Kolouchová
úprava
Jakub Zindulka
Vladimír Kratina
režie
Jakub Zindulka
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Jakub Zindulka
kostýmy
Ladislava Koukalová
odborný poradce
Ing. Jan Očenášek Ph.D.
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 11. 12. 2017
derniéra 20. 11. 2019
Leo Birinski
TANEC BLÁZNŮ
Ivan Chabarovič, gubernátor
Petr Nárožný
Jelizaveta, jeho žena
Marika Procházková
Kolja, jeho syn z prvního manželství
Ondřej Vetchý
Tajemník
Pavel Kikinčuk
Lapkinová
Dana Černá
Kozakov
Jaromír Dulava
Jan Hájek
Malachov
Matěj Dadák
Václav Šanda
Alexej
Petr Burian
Pavlov
Otmar Brancuzský
Foma
Jan Hájek
Petr Urban
Máša
Lucie Žáčková
Lenskij
Vladimír Kratina
Jekatěrina
Lada Jelínková
Nikita
Stanislav Zindulka
Jakub Zindulka
Anfisa
Nela Boudová
Děrnov, generál
Zdeněk Vencl
Josef Vrána
Davydov, úředník
Mojmír Maděrič
Tomáš Jeřábek
Vasil Fridrich
Goldman
Petr Meissel
Policista
Václav Šanda
Maxmilián Hruška
překlad
Vincenc Červinka
úprava
Ladislav Smoček
režie
Ladislav Smoček
dramaturgie
Vladimír Procházka
Roman Císař
scéna
Hans Hoffer
kostýmy
Ladislava Koukalová
korepetice
Valentina Shuklina
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 21. 4. 2017
derniéra 6. 4. 2020
Martin McDonagh
KATI (Hangmen)
Dnes byl zrušen trest smrti. Co my sakra teď budeme dělat?!
Ondřej Sokol v roce 2016 přeložil a režíroval v Činoherním klubu už čtvrtou divadelní hru Martina McDonagha. Hru HANGMEN uvedlo jako první Roayl Court Theatre v Londýně. Hra se odehrává v Anglii v době, kdy byl zrušen trest smrti. – A kati měli problém…
Ačkoliv je příběh KATŮ fikcí, hra vychází z reálných faktů. Britský parlament schválil v roce 1965 zrušení trestu smrti za vraždu. Za velezradu, špionáž, násilné pirátství a žhářství v královských loděnicích se ale stále mohlo popravovat. Absolutní zákaz trestu smrti Británie přijala až v roce 1998.
Harry Wade neexistoval, postava je ale pojmenovaná podle popravčích Stephena Wadea a Harryho Allena. Allen vedl 41 poprav, včetně poslední popravy v Británii v roce 1964. Tak jako McDonaghův Harry nosil motýlka. Albert Pierrepoint opravdu žil a za 33 let popravil 400 lidí. Přesto nevěřil, že má trest smrti odstrašující funkci. Pierrepoint a několik dalších katů napsalo memoáry. Jak Allen, tak Pierrepoint vedli vlastní hospodu.
V rozhovoru pro New York Times Martin McDonagh řekl, že se hra původně měla odehrávat v Londýně, ale nakonec ji zasadil do průmyslového městečka Oldham poblíž Manchesteru. „Když jsem nějak nasál severoanglický přízvuk, vytrysklo to ze mě jako kdysi mé irské hry.“ V deníku The Guardian pak hovořil o tom, že jeho touhou bylo prostřednictvím hry proniknout do Anglie, která se teprve vzpamatovávala z dozvuků 2. světové války.
S 60. léty KATY spojuje dramatická inspirace Ortonovými šibeničními fraškami a Pinterovými tajuplnými gaunery. „Pinterovy rané hry prostupuje neustálá hrozba a zachycují zvláštní napětí mezi každodenní Anglií a temnotou, která často číhá hned pod povrchem,“ uvedl také McDonagh. „Tohle napětí v Anglii počátkem 60. let určitě bylo. Na jedné straně se vynořili Beatles, zároveň ale přetrvávaly viktoriánské praktiky a popravy lidí, někdy i nevinných. Chtěl jsem tohle napětí prozkoumat. Je správné zabít zlého člověka, a někdy možná i dobrého? A co to udělá s člověkem, který musí popravu vykonat? Může se od svých činů distancovat? Nijak to s ním nezamává? Nijak ho to nepoznamená?“
„Došel jsem k závěru, že popravy nic neřeší, a jsou jen překonaným pozůstatkem primitivní touhy po pomstě, která si to usnadní a předá zodpovědnost za pomstu někomu jinému… Problém trestu smrti vždycky spočíval v tom, že ho nikdo nechtěl pro všechny, ale nikdo už se nedokázal shodnout, komu by to mělo projít.“
Z autobiografie A. Pierrepointa
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
James Hennessy
Matěj Dadák
Jan Hájek
Ondřej Sokol
Harry Wade
Martin Finger
Syd Armfield
Ondřej Malý
Alice Wadeová
Dana Černá
Bill
Tomáš Jeřábek
Ondřej Sokol
Viktor Zavadil
Charlie
Vasil Fridrich
Arthur
Vladimír Kratina
Derek Clegg
Dalibor Gondík
Inspektor Fry
Jan Hájek
Jaromír Dulava
Ondřej Sokol
Peter Mooney
Václav Šanda
Shirley Wadeová
Štěpánka Fingerhutová
Albert Pierrepoint
Jaromír Dulava
překlad
Ondřej Sokol
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Vladimír Procházka
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Kateřina Štefková
hudba
Milan Pastyřík
projekce
Jaromír Vondrák
premiéra 6. 12. 2016
délka představení 2:55
přestávka ano
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Martin Čičvák
URNA NA PRÁZDNÉM JEVIŠTI
"Ať jsou ti prkna, která znamenají svět, lehká." Divadelní komedie.
Tři herečky různých generací a mladá operní diva se potkávají na jinak prázdném jevišti, aby se důstojně, ale po svém, naposledy rozloučily s velkým režisérem.
Režisér umřel náhle uprostřed rozdělané práce na nové inscenaci MACBETHA. O Shakespearově MACBETHOVI se mezi pověrčivými divadelníky říká, že je to hra prokletá, že zúčastněným divadelníkům, kteří nejsou dostatečně disponováni a přiměřeně talentovaní, přinese neštěstí. A divadelníci povětšině pověrčiví jsou…
Velký režisér miloval svoje herečky a ony milovaly jeho. Znamenal pro ně mnohé, vděčily mu za své kariéry… a také za své zpackané životy. Teď tedy spolu s ním chtějí pohřbít vzpomínky na hvězdné okamžiky i traumata a propady, velké postavy i vzájemnou nevraživost. Jenomže přípravy na obřad se jaksi zadrhávají, nejenom, že se jim nedaří společně najít adekvátní formu rozloučení, ale nedokáží se shodnout ani na tom, co do teď bylo a co od teď bude… Ze vzájemných kontraverzí a hádek nakonec vyplyne, že řád událostí je – pod vlivem sil mnohem starších a temnějších – narušený. Souvisí to se skrytými dějinami divadla a západního kulturního kánonu.
Martin Kubran
Prof. Martin Hilský o textu hry Urna na prázdném jevišti
Vaše hra je skvělá, opravdu skvělá! Úžasná legrace, úžasné drama, úžasný jazyk! Moc Vám k ní gratuluji. (…) Podle mého názoru má Vaše hra velkou naději na úspěch i v zahraničí a to i přesto, že zvláště v Anglii je dobrých dramatiků hodně a konkurence silná, navíc mají výhodu ʻdomácího hřištěʼ. Ale zároveň se Angličané velmi zajímají o to, co se v současném dramatu a divadle děje jinde a jsou velmi otevření novým objevům.
S díky, pozdravem a velkou gratulací Martin Hilský
„A přitom, já jsem ho nikdy nepovažovala za přitažlivýho, jako chlapa – vlastně ani nebyl hezkej, ale když se jednou člověku dostal do hlavy, přeskupoval tam uvnitř věci, jak se mu to hodilo. Zvláštní dar – vleze ti do hlavy a dělá si tam, co se mu zachce, a ty se tomu nedokážeš nijak bránit. A on si v té hlavě gruntuje, uvaří si, zase gruntuje, a pak si jde zaplavat, no a potom si tam jenom tak polehává, válí se tam, otevře si pivko, pokuřuje, existuje si tam jako nějakej bacil. V tvé hlavě jako doma.“
(úryvek ze hry)
Léna
Lenka Skopalová
Žíla / Lu.
Veronika Žilková
Lucie Žáčková
Iva
Ivana Uhlířová
Mimi
Sára Venclovská
Lada Jelínková
překlad
Matěj Dadák
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Martin Kubran
výprava
Tom Ciller
hudba
Ivan Acher
Addio del passato, Oh nube che lieve pro inscenaci nazpívala
Simona
Houda-Šaturová
premiéra 2. 11. 2016
derniéra 9. 10. 2020
Jan Kačer
SVATBA POZDNÍHO LÉTA
(Variace na písmeno G)
Jana, slavná herečka
Zuzana Bydžovská
Pavlína, soudkyně
Nela Boudová
Jiří, příchozí
Pavel Kikinčuk
Honza, důchodce
Jan Kačer
Tereza, Martinova matka
Jana Břežková
Martin, lékař, mladý muž
Václav Šanda
Agáta, herečka, mladá žena
Zuzana Stavná
režie
Ladislav Smoček
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Karel Glogr
kostýmy
Ladislava Koukalová
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 19. 2. 2016
David Mamet
AMERICKÝ BIZON
"S chlápkem, co není nervózní, se do žádnýho kšeftu nepustím." Hra o cti mezi zloději a o mýtech, na kterých tato společnost stojí.
Je velkou zásluhou Ondřeje Sokola, že dramata tak prvotřídního světového autora, jakým David Mamet beze sporu je, nezůstávají v Čechách opomíjena a že se díky jeho cílevědomému překladatelskému a režijnímu úsilí stala – počínaje SEXUÁLNÍ PERVERZÍ V CHICAGU v roce 2004 – neodmyslitelnou součástí repertoáru Činoherního klubu. V tomto kontextu a duchu má docela nové provedení AMERICKÉHO BIZONA, Mametova dramatického klenotu, své opodstatnění, tím spíš, že každá z Mametových velkých her v sobě obsahuje potenciál pro různé výklady a inscenační pojetí.
Roman Císař
Amerického bizona jsme pro Činoherní klub vybrali ze dvou hlavních důvodů. Za prvé jsem, společně s Martinem Fingerem, díky natáčení našeho filmu Krásno a následné mu zkoušení Zrady v Činoheráku, objevil myslím jakýsi nový způsob přístupu ke zkoušení, kdy zároveň tu věc režíruju a zároveň v ní hraju. To je něco, čemu jsem se dlouhé roky ze zásady vyhýbal. S Martinem si ale natolik rozumíme v tom, kam by se herectví mělo u nás vyvíjet, že zažívám na jevišti tak ideální souhru a vycházení si navzájem vstříc a tak jasnou „vnitřní dohodu“ při hraní, že to má pro mě takovou hodnotu, že jsem se rozhodl na tomhle teď chvíli cíleně pracovat a rozvíjet to v několika dalších inscenacích.
Hledali jsme tedy společně s Vladimírem Procházkou titul, který bude nejvhodnější jako další krok. A volba padla na Amerického bizona, což je sice titul, který už jsem v Činoheráku jednou dělal, s Petrem Nárožným, Michalem Pavlatou a Markem Taclíkem, a který byl myslím dost dobrý a úspěšný, ale je to hra natolik výjimečná a zajímavá a nabízí tolik různých možností výkladu, že pokusit se o jeho úplně nové a svébytné inscenování se ukázalo jako velká výzva.
Text byl pro účely minulé inscenace výrazně krácen, a jako vždycky jsem se co nejvíc snažil vycházet z osobností herců, kteří vytvářejí dané postavy. Tím pádem v této chvíli vzniká při zkoušení úprava úplně odlišná, a tak i výsledek bude určitě jiný a originální. Inscenace bude mít naprosto jiné řešení scény, hudby, kostýmů a masek.
Navíc Mametův text nabízí tak výjimečný materiál pro herce, a je to i v současné době absolutní špička v tom, co se dá v oboru moderního herectví najít, že je velká šance dojít v této oblasti ještě dál, než kde jsme skončili s inscenací předchozí.
A já doufám, že se nám co nejvíc z těch plánů podaří realizovat a vznikne zcela nový, a snad i v porovnání s tím minulým, nějakým způsobem výjimečný AMERICKÝ BIZON 2015.
Ondřej Sokol
„Mé hry jsou o lidech, kteří se snaží navázat kontakt. O lidech zmatených…, kteří se snaží o dobro…, jenže žádný z nich neví, jak na to, a nikomu se to tak docela nedaří.“
David Mamet
Don Dubrow, majitel "Donova maloobchodu"
Martin Finger
Walter Cole, zvaný Teach, Donův přítel a příležitostný společník
Ondřej Sokol
Bob, Donův zlodějíček
Václav Šanda
překlad
Ondřej Sokol
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Ladislava Koukalová
hudba
Milan Pastyřík
housle
Zuzana Hrdinová
premiéra 18. 5. 2015
derniéra 10. 12. 2021
délka představení 2:25
inspice
Markéta Řezáčová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
F. M. Dostojevskij
BRATŘI KARAMAZOVI
I peklo má své stinné stránky. Drama o Bohu, otci a synech.
Bratři Karamazovi patří k nejčastěji adaptovaným a uváděným Dostojevského velkým románovým dílům a zejména v poválečném období se v Čechách objevila dlouhá řada provedení, mezi nimiž zaujímá čestné místo dramatizace a inscenace Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí (premiéra v březnu 1979). A byl to právě Evald Schorm, kdo v Činoherním klubu režíroval další významnou dramatizaci Dostojevského románu, tentokrát ZLOČINU A TRESTU, Aleny a Jaroslava Vostrých (premiéra 20. dubna 1966).
Roman Císař
Hlasování pro BRATRY KARAMAZOVY v anketě Divadelních novin INSCENACE ROKU 2015:
Richard Erml: Důvod? J. Kukura jako starý Karamazov, ale i ostatní herci.
Jan Kolář: Nejen díky svrchovanému hereckému výkonu J. Kukury, který je na českých scénách opravdu nevídaný, ale i zásluhou citlivé aktualizace dávné Schormovy dramatizace vznikla inscenace, z níž nespustíte oči ani vteřinu. Jelikož vnímání divadla je povýtce individuální, přiznávám ovšem, že jiný divák může mít jiný názor.
Lukáš Křížek: Inscenace M. Čičváka vychází ze Schormovy dramatizace a zároveň si s ní, avšak nijak agresivně, volně pohrává. Drobné změny, přeskupení některých scén, opomenutí několika postav a jiné vhodně zvolené (nejen) interpretační prostředky však nejsou minusem, nýbrž velikým plusem. Hra rozehraná přes celou scénu i mimo ni tak nezůstává nic dlužna všem těm „dostojevským motivům“, jimž naopak nenápadně vytváří další nástavbu. Rozhodně jedna z nejsilnějších inscenací tohoto roku, která je navíc plná výborných hereckých výkonů a tím nemyslím pouze již oceněného J. Kukuru, ale i všechny ostatní. Pro mě osobně – byť je troufalé srovnávat – je to H. Hájek (Ivan) a I. Uhlířová (Líza).
Milan Uhde: Inscenace BRATŘI KARAMAZOVI v Činoherním klubu, režie M. Čičvák, v roli starého Karamazova J. Kukura, mě zaujala osobitým výkladem zejména hlavní postavy a vyrovnanými hereckými výkony ostatních, vyzvedl bych aspoň I. Uhlířovou.
„Řeknu Vám o sobě, že jsem dítětem století, dítětem nevíry a pochybností dodnes, a dokonce (vím to) až do hrobu. Jaká strašná muka mě stála a stojí tato žízeň po víře, která je v mé duši tím silnější, čím více je ve mně důvodů opačných!“
F. M. Dostojevskij
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Fjodor Karamazov
Juraj Kukura
Dimitrij
Martin Finger
Aljoša
Michal Čapka
Igor Orozovič
Ivan
Jan Hájek
Smerďakov
Matěj Dadák
Kateřina
Gabriela Míčová
Grušenka
Anna Fialová
Natália Puklušová
Líza
Anna Kameníková
Ivana Uhlířová
dramatizace
Evald Schorm
úprava
Zuzana Šajgalíková
Martin Čičvák
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Martin Kubran
scéna
Hans Hoffer
kostýmy
Marija Havran
hudba
Ivan Acher
premiéra 20. 2. 2015
délka představení 2:45
přestávka ano
inspice
Markéta Řezáčová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Bernard Shaw
PANÍ WARRENOVÁ
Play Shaw Ladislava Smočka
Kitty Warrenová
Ivana Chýlková
Vivie, její dcera
Zuzana Stavná
Sir George Crofts
Tomáš Jeřábek
Praed
Jan Hájek
Pastor Samuel Gardner
Petr Křiváček
Frank, jeho syn
Vojtěch Kotek
překlad
Břetislav Hodek
úprava
Ladislav Smoček
režie
Ladislav Smoček
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Karel Glogr
kostýmy
Simona Rybáková
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 6. 11. 2014
Harold Pinter
ZRADA
„Nestalo se nikdy nic. Nic. Tohle je ta jediná věc, která se kdy udála.“ Hra o dlouhodobých vztazích, o zradě, nevěře, lži - tedy o lásce.
Ve hře je možná důležitější vše, co se neřekne a je zamlčeno. Pod zdánlivě banálními dialogy to bublá a vře. ZRADA je hra o dlouhodobých vztazích, o milostném propadnutí a následném vystřízlivění, o běžícím čase, během kterého se intimní vztahy mechanizují, vytrácí se touha i fantazie a z mileneckého opojení se stává každodenní (manželská) rutina. Ale je to také hra o zraněném přátelství a o šílené přetvářce. Je to hra o zradě, nevěře, lži. Hra o lásce.
V Čechách se Harold Pinter příliš často nehraje. Možná proto, že jeho hry, vyznačující se minimalismem a zároveň mnohoznačností, nenabízejí snadná režijní a herecká řešení. Činoherní klub ovšem Pinterovi věnoval pozornost už v roce 1967, kdy se zde konala česká premiéra NAROZENIN v režii Jaroslava Vostrého a v překladu Milana Lukeše (hráli Bořivoj Navrátil nebo Leoš Suchařípa, Jiřina Třebická, Jiří Hrzán nebo Jan Kačer, Táňa Fischerová, Josef Somr a Petr Čepek). Byl to tehdy nejen výrazný počin umělecký, ale také úctyhodný akt občanské odvahy: inscenace byla totiž publikem vnímána také jako memento před hrozbou okupace, k níž záhy skutečně došlo. Později se v Činoherním klubu hrála ještě Pinterova dramata NÁVRAT DOMŮ (režie Jan Kačer, 1972) a SPRÁVCE (režie Ivo Krobot, 2004).
Pinterova komorní hra ZRADA konvenuje jedné z hlavních dramaturgických linií Činoherního klubu, totiž anglosaské dramatice, v níž má soustavnou zálibu režisér Ondřej Sokol. Tentokrát hru nejen režíruje, ale sám se také obsadil do jedné ze tří rolí. A protože další dvě role svěřil Kateřině Lojdové a Martinu Fingerovi, lze předpokládat, že se vzhledem k povaze intimního tématu pustil záměrně na třaskavou půdu, prosátou dramatickou látkou i vlastní empirií všech zúčastněných protagonistů.
Roman Císař
Na stránkách textů a na jevištích inscenací Pinterových her se pohybují poznatelní lidé a mluví řeči, které jsou rovněž poznatelné a srozumitelné – ale autor jako by mezi své postavy a jejich repliky spustil jakousi znejišťující, znejasňující matoucí oponu, která každou jednotlivou větu obtáčí živým plotem otazníků a dává Pinterovým hrám jejich přesvědčivou a tajemně hrozivou neuchopitelnost. Lidé v těchto hrách se bojí jeden druhého, za nic se nechtějí jeden druhému vydat na pospas, bojí se pravdy o sobě a o životě vůbec, a proto neustále vypouštějí maskující a matoucí slovní kouřovou clonu klamu i sebeklamu (ty jsou často od sebe k nerozeznání), takže diváci, ale ani postavy na jevišti nevědí, na čem vlastně jsou. Slova, řeč, která se na jevišti mluví, jsou běžná, obyčejná až ošoupaná přílišným užíváním (Pinter s oblibou dělá ze svých postav navíc i jazykově deprivované oběti žurnalistických frází a vyprázdněných klišé, z nichž jako z píchlé duše už dávno vysyčel veškerý význam), ale jako by byla oddělena, odtržena od původního reálného podkladu, přelévala se v jakémsi postavami většinou zamýšleném a záměrném sémantickém vzduchoprázdnu, jako by opravdu Pinterovým postavám byla dána jedině jako nástroj klamu a mlžení, nikoli jako nástroj dorozumění, jako cihly a malta lidských vztahů.
František Fröhlich (1992)
„Jazyk mne vždy nesmírně vzrušoval. Začal jsem psát v jedenácti dvanácti letech. A toto vzrušení trvá celý život. Každý list čistého papíru představuje neznámý svět, do kterého se mohu ponořit.“
Harold Pinter
„ONDŘEJOVI SOKOLOVI SE POVEDL MALÝ ZÁZRAK.“
– Jiří Koula, i-divadlo.cz
„MEZI HERCI TO FUNGUJE VÝBORNĚ, VĚTŠINA SCÉN MÁ OPRAVDU DOBROU ATMOSFÉRU. (…) POCHVALU ZASLOUŽÍ I NÁPADITÉ VYUŽITÍ TEXTOVÉ KOMUNIKACE A ZDAŘILÉ PŘENESENÍ HRY Z 80. LET DO SOUČASNOSTI.“
– Jan Pařízek, i-divadlo.cz
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Emma
Kateřina Lojdová
Jerry
Martin Finger
Robert
Ondřej Sokol
překlad
František Fröhlich
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Vladimír Procházka
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Ladislava Koukalová
hudba
Milan Pastyřík
projekce
Jaromír Vondrák
premiéra 7. 3. 2014
derniéra 3. 2. 2025
délka představení 1:45 představení bez přestávky
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst
Joe Orton
KLÍČOVOU DÍRKOU
Dr. Prentice
Martin Finger
Geraldina Barclayová
Iveta Jiříčková
Paní Prenticeová
Gabriela Míčová
Nicholas Beckett
Jiří Černý
Dr. Rance
Jan Hájek
Seržant Match
Matěj Dadák
překlad
Michael Žantovský
úprava
Martin Čičvák
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
výprava
Kamila Polívková
hudba
Ondřej Brousek
asistentka výpravy
Jovana Gospavić
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 30. 10. 2013
Gerhart Hauptmann
PŘED ZÁPADEM SLUNCE
Matouš Clausen, tajný komerční rada
Petr Nárožný
Wolfgang Clausen, jeho syn, profesor filologie
Pavel Kikinčuk
Egmont Clausen, nejmladší syn tajného rady
Václav Šanda
Betina Clausenová, dcera tajného rady
Dana Černá
Otilie Klamrothová, dcera tajného rady
Lada Jelínková
Erich Klamroth, Otiliin manžel
Ondřej Vetchý
Pavla Klotilda Clausenová, rozená von Rübsamen
Diana Šoltýsová
Dr. Steynitz, zdravotní rada
Michal Pavlata
Hanefeld, justiční rada
Jaromír Dulava
Immoos, pastor
Jiří Štrébl
Geiger, profesor cambridgeské university
Stanislav Zindulka
Dr. Wutke, osobní tajemník tajného rady
Otmar Brancuzský
Lauritz Wuttke, zahradník
Otmar Brancuzský
Paní Petersová, rozená Wuttkeová, jeho sestra
Lenka Skopalová
Inken Petersová, její dcera
Zuzana Stavná
Winter, sluha tajného rady Clausena
Petr Meissel
Primátor
Zdeněk John
Městský radní
Petr Burian
Ingrid Clausenová, zesnulá žena tajného komerčního rady - ve filmovém ztvárnění
Andrea Černá
překlad
Jitka Fučíková
úprava
Ladislav Smoček
režie
Ladislav Smoček
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Šimon Caban
kostýmy
Simona Rybáková
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 25. 3. 2013
Nina Mitrović
TAHLE POSTEL JE PŘÍLIŠ KRÁTKÁ ANEB JEN FRAGMENTY
Irena
Lucie Žáčková
Tom
Vladimír Kratina
Petr
Matěj Dadák
Sheila
Dana Černá
Matka
Lenka Skopalová
Sestřička
Dana Marková
Doktor, Novinář, Pohřebák
Jan Hájek
Kurva
Eva Saskia Burešová
Člověk slunečnice (vlastně jen jeho hlas, ale ani ten možná není jeho)
překlad
Jana Alfabeta Cindlerová
Hasan Zahirović
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka
scéna
Tom Ciller
kostýmy
Nina A. Stillmark
hudba
Petr Kofroň
fotografie
Pavel Nesvadba
premiéra 12. 4. 2012
derniéra 25. 6. 2013
Martin Čičvák
KUKURA
(Doktorandská práce o stavu kultury)
Kukura
Juraj Kukura
Čičvák
Jan Hájek
Matěj Dadák
Ona
Veronika Žilková
Matka
Lenka Skopalová
Ladič
Jan Triebenekl
Nápověda
Irena Fuchsová
animace loutky
Milada Čechová
Lidiya Glavanaková
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Martin Kubran
Roman Císař
scéna
Hans Hoffer
kostýmy
Nina A. Stillmark
hudba v pátém obrazu
Petr Kofroň
tanec
Monika Janoušková
návrh a realizace loutky
Ivan Martinka
fotografie
Oleg Vojtíšek
premiéra 4. 11. 2011
