V pátek 12. dubna jsme začali zkoušek novou hru Sarah Page – Zakázka. V režii Ondřeje Sokola se můžete těšit na Martina Fingera, Lucku Žáčkovou, Sandru Černodrinskou a Vaška Šandu. Premiéru plánujeme na konec června.
více

Pokud chcete dostávat mailem aktuální informace z Činoherního klubu, klikněte na následující odkaz:

Registrace k odběru novinek

Otevře se vám mailové okno s přednastavenou adresou i předmětem, do kterého doplňte jméno a odešlete. Pokud již nebudete chtít informace dostávat, postupujte stejným způsobem a do mailu napište, že se chcete z registrace odhlásit. Vaše údaje budou zpracovávány podle zásad GDPR, které si můžete přečíst zde.

Út 2.4.- 20:00 / Podbrdští geniové aneb Cimrman nebyl sám
Divadelní sdružení Scéna Montmartre, Česká společnost Brdologická. Populárně-naučné soaré s hudebním doprovodem z vybraných kapitol stejnojmenné publikace BrDr. Václava Procházky. Účinkují: BrDr. Václav Procházka a BrDr. Jakub Procházka. Hudební doprovod na Hohnerův akkordeon BrDr. Václav Procházka. /Vstupné dobrovolné/
St 3.4.- 19:30 / Jam Session
Účinkují: Václav Tobrman a Jan Roušar / Vstupné dobrovolné /
Ne 7.4.- 18:00 / Michal Pospíšil
Vernisáž. Fotografický cyklus „vizuálních objevů“ z našich i zahraničních lokalit jako bezprostřední záznam setkání se situacemi a objekty. Samotnou geometrickou linii fotoobrazů autor nadřazuje použité fotografické technice (digitální zrcadlovka, digitální ultrazoom, mobilní telefon).
Ne 14.4.- 18:00 / Moře je láska, moře je život
Poetické povídání námořního kapitána Václava Boury, kterému se lodě staly osu-
dem. Své vzpomínky pojal s humorným nadhledem. O svém životě na moři napsal
již druhou knihu. /Vstupné dobrovolné/
St 17.4.- 20:00 / Tribute to SHQ
Jazzový koncert
Út 23.4.- 20:00 / Ptáci na telegrafním drátě
Divadelní sdružení Scéna Montmartre a písně Leonarda Cohena, Boba Dylana, Paula Simona, Arta Garfunkela a Donovana Leitcha. Účinkují: Markéta Zehrerová /zpěv, recitace/, Martina Koutná /ukulele/ nebo Václav Spurný /foukací harmonika/, Václav Procházka /zpěv, recitace, kytara/. Režie Václav Procházka. /Vstupné dobrovolné/
St 24.4. - 20:00 / Bára Grafnetrová   
Zase je mi do zpěvu - Večer proložený šansony H. Hegerové, M. Kubišové, E. Piaf a vlastní tvorbou. Hostem večera je herec Jan Čenský.
Čt 25.4.- 20:00 / Život je šanson   
Zlatka Bartošková a povídání o životě a lásce k profesi s hostem večera. /Vstupné 200 Kč/
Ne 28.4.- 18:00 / Kateřina Dubovcová
Krajinou (mé) duše - (foto z druhé strany)
Zahájení výstavy knižních ilustrací a volné grafiky,  
inspirované knihou Hany Malinové „MARIE“.

 

V neděli 28. 4. v rámci cyklu "Činoherní klub uvádí:" se představí Divadelní Sekce Praha s inscenací Jiřího Havelky SPOLEČENSTVO VLASTNÍKŮ. S péčí řádného hospodáře – to je snad jediné, na čem bychom se mohli shodnout.
Jedná se o mrazivou komedii ze současnosti, která je chvilkami mrazivá až tak, že skoro nutí k otázce: Je to vůbec ještě komedie?
„Ty neumíš ani napsat rezignaci? A co teda umíš? Co vlastně umíš?!“
Příběh se odehrává na pozadí mimořádné schůze společenství vlastníků bytových jednotek neboli SVJ (čti eSVéJé), která by měla rozhodnout nejen o prodeji půdních prostor, ale také o mnoha dalších akutních provozních problémech. V mikrosvětě schůze naráží snaha o vytvoření lepšího prostředí pro život v domě na všechny po léta nashromážděné nesnášenlivosti, předsudky a domovní drby. Je to příběh smutný, ale zároveň i komický. Svědectví o neschopnosti si porozumět a dohodnout se, o malých a zákeřných manipulacích a také resentimentu po starých dobrých časech.
„No, vidíte! Jestli jsou ty trubky z padesátých let, tak ty, ty vydrží navždycky! Tenkrát se to ještě dělalo z ocele a né jako dneska… z plastu…“
Věříme, že ti z vás, kteří měli možnost, či dokonce povinnost se někdy zúčastnit podobné schůze, budou mít nutně pocit déja vu: ano, toto se mi přece už přihodilo!

5. května 1932 – 14. března 2019



Věděl to Standa a věděli jsme to i my. Věděli jsme to od poloviny prosince, kdy hrál v Činoheráku svoje poslední představení a vůbec mu nebylo dobře. Věděli jsme, že se jeho nemoc vrátila, tentokrát naposledy. Stanislav Zindulka zemřel 14. března po poledni mezi svou rodinou, klidně a pokojně.
Do Činoheráku přišel Standa na podzim roku 1994, odehrál tu řadu podstatných rolí, prožil rozmanitá jubilea životní i profesní, přežil Thálii za celoživotní mistrovství i všelijaká další ocenění, jimž se herec jeho formátu a věku nevyhne. Nebylo mnoho zkušenějších herců než Standa. Bohatá zkušenost ale v jeho případě neznamenala opotřebení a únavu. Ke každé roli přistupoval, jako by byla jeho první. S čistým srdcem i myslí, s jakoby mladickou naivitou, jištěnou ovšem letitou zkušeností, se zápalem a dravostí mladých let. Do posledních roků byl po hraní stále hladový, měl na ně nenasytnou chuť a příroda mu k té chuti dopřála i dobrý žaludek.
Herectví co nejúžeji souvisí s hercovou osobností. Jeho škála odpovídá škále vnímavosti a chápání svého nositele. A Stanislav Zindulka byl skutečný muž, charismatický džentlmen, sečtělý a vzdělaný člověk, plný humoru i poznání. Velký herec.
                                                    (vp)
více zde

Nevím, jestli jsme někdy v historii Činoherního klubu měnili název inscenace. Myslím ale, že ne. Teď ovšem máme dobrý důvod. QED (Kvantová elektrodynamika) je název, který zavádí. Hra Petera Parnella samozřejmě je o fenomenálním fyzikovi Richardu Feynmanovi a také se dotýká jeho pronikavých objevů v oblasti kvantové elektrodynamiky. Především je to ale hra o fajn chlapovi, Richardu Feynmanovi, kterého ani brilantní kritické myšlení geniálního fyzika nepřipravilo o nezřízený americký optimismus a naprosté zamilování do života. A proto, od tohoto měsíce, místo tří písmen písmen sedm. FAJNMEN.

(vp)

…jako chlap při práci
Jan Vodňanský vzpomíná na premiéru „S úsměvem idiota“
Květnové premiéře v bouřlivém jaru 69 předcházel dubnový jourfixe nakladatelství Mladá fronta v klubu Savarin na Příkopech. Rozdávali tam nakladatelské ceny a představovali právě vycházející autory. Mimo jiné i moji prvotinu S úsměvem idiota. Na pozvání nakladatele jsme tam se Skoumalem zazpívali několik písní z prvotiny, ale mimo to i zcela nové písně, které jsme složili právě v oné napínavé době, Jak mi dupou králíci a Maršálové. V Činoherním klubu mezitím dozrávala realizace prvního celovečerního programu našich písní, básní a komentářů. Předváděčka se odehrála dvanáctého května a za týden devatenáctého premiéra. Byly to vždycky pondělky, neboť to býval tehdy volný den divadla.
více
 

SÁRA MARKOVÁ BUKOVSKÁ
hudební nastudování, piáno

Milá Sáro, v Činoherním klubu nyní pracujete na inscenaci Sopranistky, a to ve spojení s hudbou, která má při představení zaznít, a s kapelou, která tu bude naživo hrát. Můžete, prosím, přiblížit, v čem spočívá Vaše úloha při zkoušení hry a s jakou kapelou se setkáme v inscenaci?
Teď jsme s holkama ve fázi korepetic. Nemají to lehké. Všechny písně s nimi zkouším v dost složitém vícehlasu. Vyžaduje to hodně práce, ale výsledek bude, doufám, stát za to. V inscenaci máme samé dobré zpěvačky, a tak je nešetřím. Veškerou hudbu zkouším s šestičlennou kapelou. Dvoje klávesy, baskytara, elektrická a akustická kytara, bicí, housle. Muzikanty máme ty nejlepší. Řada z nich bude střídat i více nástrojů. A tak uslyšíme i woodwind, sax, nebo třeba kvinton. Zvukově se chci přiblížit osmdesátým letům kapely ELO, jejíž písně v představení také zazní.
celý článek

 

Inscenace hry Matěje Dadáka Poutníci do Lhasy se po prázdninách vrátila na jeviště Činoherního klubu ve výrazně obměněném obsazení. Hlavní role Tadeáše se místo Saši Minajeva ujal autor hry Matěj Dadák, Jesetera zaskakuje za zraněného Honzu Hájka Václav Šanda, původní Dadákovu roli Burdy alternují Denny Ratajský a Otmar Brancuzský, vyšetřovatelku Horkou hraje místo Ivany Uhlířové, užívající si právě mateřskou dovolenou, Lada Jelínková. I tak, či právě proto je inscenace jedné z nejkvalitnějších a nejoriginálnějších současných her ve vynikající kondici.

Jestli se dá něco nazvat upřímným a skutečným úspěchem u publika, neobyčejně vstřícným a chápavým přijetím, pak to byla reakce na naše dvě vystoupení na Třetím mezinárodním festivalu Martina McDonagha v ruském Permu. 6. a 7. října jsme v permském Divadle u mostu odehráli inscenace Ujetá ruka a Kati. Natřískáno, pozorné publikum, obrovský potlesk v stoje. Co je důležité, stejný názor měla i odborná porota. Z Permu si Činoherní klub přivezl cenu za nejlepší režii pro Ondřeje Sokola, cenu za nejlepší scénografii pro Adama Pitru a především Grand Prix festivalu pro nejlepší inscenaci, kterou se stali naši Kati. Bylo opravdu příjemné poslouchat, jak  při vyhlašování výsledků festivalu na otázku šéfa poroty – které inscenaci byste hlavní cenu udělili vy – publikum skandovaně odpovědělo Palači, Palači… Rozuměj Kati.
fotky z Permu

Vážení diváci, novým uměleckým šéfem Činoherního klubu se od 1. září 2018 stává Ondřej Sokol, ředitelem zůstává Vladimír Procházka.
Těšíme se na Vás v divadelní sezoně 2018/2019.