Podmínky vstupu od 22.11.:

více

 
Omezený provoz kamenné pokladny

Omezený provoz kamenné pokladny

Milí diváci,

z provozních důvodů máme omezený provoz pokladny:

čtvrtek 27.1. otevřeno od 15 do 18 hodin

pátek 28.1. otevřeno od 15 do 18 hodin

sobota 29.1. a neděle 30.1. ZAVŘENO

Od pondělí 31.1. běžný provoz pokladny

 

Lednové ČK uvádí zrušeno

Vážení diváci,

vzhledem k strmě narůstající křivce pandemické vlny covidu-19 jsme bohužel nuceni zrušit tři lednová představení přehlídky „Činoherní klub uvádí“: v pátek 28. ledna 2022 vystoupení Informačního a kulturní střediska Železný Brod – Jen Silverman: PŘÍTELKYNĚ, v sobotu 29. ledna představení RÁDOBYDIVADLA KLAPÝ Franz Werfel: JACOBOWSKI A STJERBINSKI a v neděli 30. ledna představení DS KLADINA Kladno – Jiří Homola: ČERNÉ MADONY.

Představení se budou hrát v náhradních termínech, o kterých vás budeme informovat.

Děkujeme vám za pochopení a přejeme vám zdraví a klid.

 

více

 
Předprodej březen

Předprodej březen

Právě jsme spustili předprodej na měsíc březen. Celý program naleznete zde.

více

 
Čtení na únor 2022

Čtení na únor 2022

Pro zobrazení plné verze čtení klikněte ► zde ◄

více

 
Předprodej na únor

Předprodej na únor

Právě jsme spustili online předprodej na měsíc únor. Celý program naleznete zde.

více

 

Konkurz na roli Tobyho

Činoherní klub vyhlásí na jaře roku 2022 konkurz na roli Tobyho do inscenace UJETÁ RUKA. Podrobnější informace zveřejníme včas na webových stránkách. Případní zájemci se budou moct hlásit na info@cinoherniklub.cz.

 
Dárkové poukazy

Dárkové poukazy

Chcete darovat zážitek z divadelního představení? CHCETE UDĚLAT RADOST PŘÁTELŮM NEBO RODINĚ, ALE NEJSTE SI JISTI VÝBĚREM PŘEDSTAVENÍ? Nebo si nejste jisti, kdy mají čas? Máme pro vás řešení v podobě dárkových poukazů.

Více informací naleznete ► zde

 
MACBETH – zahajovací zkouška 29. 11. 2021

MACBETH – zahajovací zkouška 29. 11. 2021


V pondělí 29. listopadu proběhla zahajovací zkouška Shakespearova MACBETHA, které se spolu s námi zúčastnil i překladatel a shakespearolog pan profesor Martin Hilský.

více

 

Podmínky výměny vstupenek u diváků, kteří nesplňují podmínky vstupu

Milí diváci,

Ti z vás, kteří nesplňují podmínky dané vyhláškou ministerstva zdravotnický o vstupu do hlediště divadla – dokončené očkování, nebo prodělání nemoci Covid 19 – a mají zakoupené vstupenky, si mohou vstupenky vyměnit za vouchery stejné hodnoty s platností pro celý rok 2022 a to v místě zakoupení.

Zakoupené e-vstupenky (scan e-vstupenky) nám můžete poslat na adresu pokladna@cinoherniklub.cz a následně vám je prostřednictvím společnosti Colosseum ticket vyměníme za e-vouchery stejné hodnoty s platností pro celý rok 2022.

Vstupenky zakoupené v kamenné pokladně divadla vám vyměníme za dárkovou poukázku s platností pro celý rok 2022.

Termín pro výměnu vstupenek a e-vstupenek za vouchery končí nejpozději tři dny před datem konání původního představení. Poté již výměna nebude možná.

Děkujeme za pochopení

 
Čtení na leden 2022

Čtení na leden 2022

Pro zobrazení plné verze čtení klikněte ► zde ◄

více

 
Derniéra AMERICKÝ BIZON

Derniéra AMERICKÝ BIZON

Pojďte se rozloučit s AMERICKÝM BIZONEM, než se odebere do věčných lovišť! Pokud jste ho zatím neviděli, nebo právě proto, že ho chcete vidět ještě jednou – a naposled! Hrajeme ještě 3x: 22.10., 10.11. a 10.12.

David Mamet
AMERICKÝ BIZON

více

 

UJETÁ RUKA (Behanding in Spokane)

Vážení diváci,
s lítostí vám oznamujeme, že jsme nuceni pozastavit uvádění oblíbené inscenace hry Martina McDonagha UJETÁ RUKA (Behanding in Spokane) v režii Ondřeje Sokola. Ve smlouvě prodlužující práva k jejímu uvádění se objevila nová podmínka:

více

 
PŘEDPRODEJ leden

PŘEDPRODEJ leden

Právě jsme spustili online předprodej na měsíc leden. V programu najdete i naše novinky jako je OŠKLIVEC, EQUUSLINDA VISTA.

více

 
ROZLOUČENÍ NAMÍSTO DERNIÉRY

ROZLOUČENÍ NAMÍSTO DERNIÉRY

Luigi Chiarelli

MASKA A TVÁŘ

„Kdo chce ujít směšnosti, ten do ní určitě co nejdřív spadne.“

Málem krvavá groteska. MASKA A TVÁŘ Luigiho Chiarelliho patřila od premiéry 11. prosince 2002 do svého posledního představení 3. února 2020 k nejoblíbenějším představením Činoherního klubu.

více

 
Čtení na prosinec

Čtení na prosinec

Pro zobrazení plné verze čtení klikněte ► zde ◄

 

Vážení a milí diváci, 

ve skládačce na prosinec 2021 obracíme pozornost k připravované premiéře hry Tracyho Lettse LINDA VISTA.

více

 
ZMĚNA PŘEDSTAVENÍ 30.11.2021

ZMĚNA PŘEDSTAVENÍ 30.11.2021

Milí diváci, z důvodu onemocnění v souboru máme 30.11. změnu představení – místo BRATRŮ KARAMAZOVÝCH budeme hrát titul EQUUS. Vstupenky zůstávají v platnosti.
V případě, že o náhradí titul nemáte zájem, nebo v případě dalších dotazů, nás kontaktujte na email: pokladna@cinoherniklub.cz
Děkujeme za pochopení a omlouváme se za způsobené komplikace.
 
Rušíme Noc divadel v Činoherním klubu

Rušíme Noc divadel v Činoherním klubu

Vážení diváci, velmi nás to mrzí, ale současná eskalující pandemická situace nás donutila k nemilému rozhodnutí sobotní Noc divadel z preventivních důvodů zrušit. Neradi bychom ohrozili vás i nás, vzhledem k faktu, že společenské hry jsou velmi kontaktní aktivitou. Věříme, že naše rozhodnutí, byť učiněné na poslední chvíli, pochopíte. Budeme se na vás těšit v bezpečnějších časech, kdy si hravý večer všichni společně a bez obav budeme moci užít. Společně s našimi herci vám přejeme zejména pevné zdraví, na tom nám všem záleží nejvíce.

Váš Činoherní klub

 
Premiéra LINDA VISTA

Premiéra LINDA VISTA

Dne 21. 11. 2021 se uskutečnila třetí premiéra této sezóny. Děkujeme všem zúčastněným za skvělou atmosféru.

Tracy Letts

LINDA VISTA

Hrají: Vasil Fridrich, Dalibor Gondík, Ondřej Malý, Sandra Černodrinská, Lucie Žáčková, Markéta Stehlíková, Ha Thanh Špetlíková
Režie: Ondřej Sokol

 
Miroslav Středa

Miroslav Středa

(18. 5. 1945 – 30. 10. 2021)

Miroslav Středa byl členem souboru Činoherního klubu v letech 1978-1991.

V inscenaci Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku v režii Ladislava Smočka v roce 1980 hrál Hejtmana von Schlettowa, Majora Kesslera, Pokladníka Rosencrantze a Kriminálního inspektora,

více

 
LINDA VISTA – zkouška

LINDA VISTA – zkouška

Malé nahlédnutí do zkoušení inscenace LINDA VISTA, jejíž premiéra nás čeká již 21. listopadu.

► NEJBLIŽŠÍ UVEDENÍ: 26. 11. pá / 27. 11. so / 19. 12. ne / 21. 12. út

LINDA VISTA má všechno, co potřebujete: je zábavná, lehká – někdy až tolik ne, sexy. Komedie o úskalích a rozporech středního věku a o tom, že některých věcí a zkušeností, které se vám v životě nahromadily, se prostě nemůžete zbavit, ale budete je muset přijmout.

více

 
Předprodej prosinec

Předprodej prosinec

Vážení diváci, právě jsme pro vás spustili online předprodej na měsíc prosinec. V posledním měsíci tohoto roku naleznete na programu všechny naše novinky, kterými jsou LINDA VISTA, OŠKLIVECEQUUS. Také se rozloučíme s inscenací AMERICKÝ BIZON

více

 
Harold Pinter: NAROZENINY & Voltaire: CANDIDE

Harold Pinter
NAROZENINY & Voltaire
CANDIDE

Nakladatelství Galén a Činoherní klub vydávají 4CD s audiozáznamy dvou divadelních inscenací Činoherního klubu v režii Jaroslava Vostrého z let 1967 a 1971.

více

 
Listopadová skládačka

Listopadová skládačka

Pro zobrazení plné verze skládačky klikněte ► zde ◄

více

 
Blanka Bohdanová

Blanka Bohdanová

(4. 3. 1930 – 3. 10. 2021) V neděli 3. října zemřela vynikající, podmanivá a jiskrně divadelně přemýšlivá herečka Blanka Bohdanová. Pokládáme si za čest, že svou poslední divadelní roli – Rózu v Mittererově hře Moje strašidlo – vytvořila s hlubokou životní elegancí právě v našem divadle.

více

 
Srdečně blahopřejeme Janu Kačerovi k 85. narozeninám

Srdečně blahopřejeme Janu Kačerovi k 85. narozeninám

„Celý divadelní život jsme se v pražských a ostravských lokalitách potkávali a míjeli.

více

 
Předprodej listopad

Předprodej listopad

Právě jsme spustili online předprodej na měsíc listopad.
 
Celý program naleznete na našich webových stránkách zde◄
 
Kamenná pokladna
► po–pá 15:00–19:30
Ve všední dny v případě, že divadlo nehraje, nebo je na zájezdě, je pokladna otevřena pouze do 18 hodin.
 
► so–ne 18:00–19:30
V sobotu a v neděli je pokladna otevřena jen, když divadlo hraje.
 
Online pokladna je v provozu non-stop.
 
Brunch v Činoherním klubu 16. 9. 2021

Brunch v Činoherním klubu 16. 9. 2021

Naši milí diváci, včera jsme v Činoherní kavárně představili novinářům plány na letošní sezónu. Podívejte se na fotky, jak náš první brunch pro média vypadal. Bylo hodně o čem mluvit, jelikož letošní sezóna bude bohatá a nabitá premiérami. V plánu jich máme do léta rovnou šest! Tou nejbližší je v úterý 21. září OŠKLIVEC, hned za ním 7. října EQUUS a 21. listopadu LINDA VISTA. A vy už můžete kupovat vstupenky, těšíme se na vás!

 
KATEŘINA BOHADLOVÁ: V Mayenburgových hrách je cosi lynchovsky tajemného

KATEŘINA BOHADLOVÁ
V Mayenburgových hrách je cosi lynchovsky tajemného

Marius von Mayenburg napsal v roce 2006 divadelní hru Der Häβliche, kterou vzápětí uvedlo jeho domovské berlínské divadlo Schaubühne. V Činoherním klubu nyní chystáme uvedení této hry ve Vašem překladu. Čím Vás OŠKLIVEC zaujal? Co bylo popudem k Vašemu překladu?

více

 
Zářijová/říjnová skládačka

Zářijová
říjnová skládačka

Pro zobrazení plné verze skládačky klikněte ► zde ◄


Vážení a milí diváci, v první skládačce této sezony najdete vedle programu na oba měsíce pozvání na tři nové inscenace, které bychom rádi představili v podzimních měsících.

více

 

Předprodej

Vážení diváci, pro vaši lepší orientaci v předprodeji vstupenek a jejich snazší dostupnost jsme se rozhodli, že předprodej vstupenek bude zahájen pravidelně vždy ke 20. dni v měsíci s dvouměsíčním předstihem.

20. září bude zahájen předprodej vstupenek na listopad. Tento způsob bude zachován po celou sezónu.

 
BRAŇO HOLIČEK – Vůbec jsem si nedokázal představit, jak se to dá inscenovat

BRAŇO HOLIČEK – Vůbec jsem si nedokázal představit, jak se to dá inscenovat

V Činoherním klubu jste už čtyřikrát studoval roli jako herec: nejprve jste hrál malinkou roličku Ministranta ve Štolbově VODNÍM DRUŽSTVU, pak Sašu Pilnikova v Sologubově ĎÁBLOVĚ HOUPAČCE, Rytíře Dancenyho v Hamptonových NEBEZPEČNÝCH VZTAZÍCH a Žáka v Kunderově PTÁKOVINĚ. Nyní tu připravujete inscenaci jako režisér a zvolil jste si hru Mariuse von Mayenburga OŠKLIVEC. Co bylo popudem této Vaší volby? Čím Vás OŠKLIVEC zaujal?

více

 
Předprodej září a říjen

Předprodej září a říjen

Milí diváci, připomínáme, že je spuštěn online předprodej na měsíc září i říjen, kde krom vašich oblíbených stálých inscenací, můžete zakoupit vstupenky i na naše novinky, kterými jsou EQUUS a OŠKLIVEC.

• Celý program naleznete na přímo zde
• Kamenná pokladna je přes prázdniny uzavřena
• Online pokladna je v provozu non-stop

DÁMSKÝ KREJČÍ / BŮH MASAKRU / KATI / OŠKLIVEC / EQUUS / AMERICKÝ BIZON / K.Š.E.F.T. / LÉDA / PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO / TRAMVAJ DO STANICE TOUHA / ZRADA / POUTNÍCI DO LHASY / BRATŘI KARAMAZOVI

 
Ladislav Smoček o Činoherním klubu

Ladislav Smoček o Činoherním klubu

Co Vás napadne jako první, když se řekne Činoherní klub?
U mne v tomto případě neexistuje žádné první ale „jedině“. Už dobrých padesát sedm let jsem v pozici člověka, který zrod Činoherního klubu způsobil. Jsem jeho jediný „způsobitel“ a tak už to zůstane. To není žádná zásluha, pouze věcný fakt. A toto zvláštní vědomí mám trvale v sobě. Zvláštní situace. Žít dvě, tři léta s nabídkou založit si vlastní divadlo. Uvažování o tom během těch dvou, tří let ale netvořilo hlavní náplň mého života. Psal jsem. Sestavoval jsem si sám pro sebe divadelní hru. Když jsem později začal brát onu nabídku v potaz, byl jsem sám a nebyl u toho nikdo další. Zvláštní stav vědomí. Sám, svobodný ve věci dobrovolného rozhodnutí. To je základ onoho zvláštního pocitu té, pro mě zvláštní situace. Byl bych vděčen, a říkám to dost důrazně, aby toto, co bylo právě řečeno, si nikdo nepletl se založením našeho divadla. Založení existujícího divadla bylo až druhou fází celé věci, která se nemohla uskutečnit bez té první, v které figuruje to mé osobní rozhodnutí. Stačilo totiž tehdy, v roce 1962, doslova málo, a já se rozhodl, že to celé pustím z hlavy a půjdu dál svou dosavadní cestou. Opakuji, stačilo málo a divadlo, které padesát pět let vnímáte jako zavedené, by zcela určitě dnes nebylo. Je to pro mne fascinující. Dodnes. Takže nebylo by. A jak by taky mohlo? Ten zvláštní duševní stav, stav dobrovolné možnosti vzniku nového divadla, byl ale silně vratký. Zatím to nebyl ani takový ten stav polo ano, polo ne.

Je dobré připomenout, že tehdy nikdo z těch, kdo později divadlo významně utvářeli, neměli o této mé možnosti ani ponětí, jelikož ti všichni žili své převážně úspěšné životy široko daleko jinde a jinak. A jak bylo řečeno, neměli o tom všem ani potuchy, neboť jsem se o tom nezmínil nikomu ani v nejmenším. Už proto, že to nebylo v mé mysli aktuální, takže nic mučivého, vzrušivého, bylo to pro mne dost okrajové, ta možnost vlastního divadla. Prostě v letech 1962-3 neexistoval žádný další jedinec, který by o této mé možnosti věděl, natožpak nějaká skupina jedinců. A opět, jak by mohla?

Miloš Hercík, který si vymyslel a stvořil útvar řízený Ministerstvem kultury – Státní divadelní studio – takové společenství divadel, kde byl už Semafor, Černé divadlo Jiřího Srnce a další scény, byl onen bůh, který měl tu moc mně osobně nabídnout, abych si založil u něho vlastní činoherní divadlo. Na to jsem tehdy neslyšel, přestože nabídku opakoval vždy po nějakém čase znovu a znovu, nabídku určenou pouze mně. Byla to jeho volba, že jsem to byl já. Tak se několikrát vyjádřil. Bylo to dost překvapivé, zvlášť když mně později vše podstatné vysvětloval podrobně, trochu jsem se i styděl, že jsem, ve vší slušnosti sice, to vše tak dlouho ignoroval.

Miloš ovšem tehdy nevěděl, že založit si vlastní divadlo nebyl nikdy, ani na vteřinu, můj sen. A nejen to. Celý život jsem zásadně odmítal a do této chvíle odmítám, abych se stal šéfrežisérem, šéfem či ředitelem čehokoliv, a to smrtelně vážně, bez sebemenšího kompromisu, jak dokázal můj život. Protože reálných nabídek v tomto smyslu, včetně první scény, nebylo málo. Přijetí takového postu by byla pro mé psaní zhouba. Nicméně na skvělých šéfech mi nesmírně záleželo. A ty skvělé opravdu uctívám. Skvělý šéf to je alfa omega jím vedené divadelní instituce. Málokdy to bývá režisér. V té době jsem pociťoval v sobě sílící potřebu převážně psát a až v druhé řadě režírovat hry jiných autorů. Kdybych vládl svému vlastnímu divadlu nebo i kamennému divadlu, dával bych tomu určitě vše, co ve mně je, učil se zvládat veškeré aspekty divadla, celou tu náročnou strukturu jeho řízení – a nenapsal bych, jak se bezpečně znám, ani řádku. Nevznikla by žádná další moje hra. Proto chybělo ono nepatrné málo a já bych onu nedozírně skvělou příležitost nechal plavat a nevzniklo by žádné nové divadlo, protože jsem o tom věděl jen já, osloven jsem byl jen já. Dal bych prostě přednost jít si nadále svou solitérní cestou s ambicí a nutkáním komponovat vlastní divadelní útvary o nás, lidech ve vesmíru na této zeměkouli. A nemít hru (Piknik), zcela určitě by se tak stalo.

Nemít hotovou hru Piknik, na milion procent bych nabídku Miloše Hercíka nepřijal a šel bych si dál svou dosavadní cestou. Činoherní klub vznikl jen a jen proto, že existující hra byla kladným katalyzátorem a že vznikla možnost ji inscenovat. A dále. Milošova nabídka by i tak nepřicházela v úvahu, kdyby Miloš neprojevoval svůj zájem opakovaně. Stalo se, že počátkem roku 1963 mě ve své kanceláři hlouběji seznámil s tím, o co mu jde, jeho velkorysost neměla, jak se i zdálo, hranic. Protože hra, kterou si vyžádal k přečtení, na něj podle jeho slov silně zapůsobila, nabízel mi různá divadla, tedy budovy, kterými tehdy disponoval, mezi jinými i divadlo Paravan v ulici Ve Smečkách, které dohodou končilo a kde by se hra dala uvést.

Když jsem řekl, že s radostí svou hru budu režírovat, ale že kámen úrazu je v tom, že rozhodně nechci a nebudu šéfovat, okamžitě odpověděl, že mám naprosto volnou ruku ve všem a že si můžu přivést kohokoliv, kdo by celý útvar postavil na nohy a umělecky vedl do budoucnosti. To vše po několikahodinové schůzce způsobilo nejen opravdovou chuť, ale bylo i varováním, abych si dál nezahrával a nezahazoval nesmírně nadějnou šanci a možnost uvést svou hru s perspektivou v budoucnosti si zkoušet další své divadelní artefakty, svobodně a v přátelském a sebevědomém prostředí.

Začal jsem ihned v duchu urychleně hledat budoucího šéfa pro budoucí divadlo. Několik málo kolegů, ba i blízký kamarád se pár vteřin mihli mou myslí, ale všem cosi chybělo, něco nebylo v souladu s mou duševní potřebou, něco prostě dle mě pro onu budoucí činnost neměli. To něco, co ale měl, a to jsem věděl hned, Jaroslav, tedy dnes profesor Vostrý, tehdy již vynikající, uznávaný teatrolog, můj blízký přítel a spolupracovník již od samého začátku na škole (DAMU). Jaroslav byl v té době šéfredaktorem časopisu Divadlo, který zdědil coby polomrtvou publikaci a proměnil v moderní revue evropského formátu. Když si, i když zredukovaně, zvolím něco, co jsme od přírody měli společného, tak to byl skoro totožný smysl pro směšné v životě. Už jen to bylo podstatné. Navíc Jaroslav sledoval intenzívně moji činnost. I po škole jsme byli v úzkém styku. Ale přes to, když jsem Jaroslavovi onu zásadní otázku položil, hned po té, co jsem mu jako prvnímu sdělil, jaká možnost se už delší dobu naskýtá, nesliboval jsem si nic moc. I proto, že po absolutoriu neodešel jako dramaturg k nějakému divadlu, ale volil post šéfredaktora. K mému velkému údivu ale Jaroslav okamžitě a bez váhání se svou novou budoucností souhlasil. A to byla ona šťastná vteřina zrodu divadla. Kdyby z pochopitelných důvodů odmítl, je nanejvýš nepravděpodobné, že by se mi chtělo dál hledat ideálního šéfa nebo že bych slevil ze svých nároků nebo zradil svou zásadu a zkusil šéfovat své divadlo sám. To se ale nestalo. Divadlo jsme tedy založili my dva. O název Činoherní klub jsme se podělili. Já jsem autorem slova klub, Jaroslav je autorem slova Činoherní.

Miloš Hercík mě v létě roku 1963 okamžitě angažoval, abych připravoval inscenaci hry Piknik, Jaroslav začal připravovat předání měsíčníku Divadlo a hlavně stvořil záhy vnitřní strukturu budoucí scény. Podařilo se mu to skvěle. Žádné programové prohlášení jsme nechtěli, ale věděli jsme, jaké divadlo utvářet nechceme a co naopak chceme, zejména ve spolupráci s herci. Měli jsme navíc svobodu. To jsme cítili, že ji máme. I doba byla příznivá, jak nejbližší léta ukázala.
Z celého mého povídání vyplývá, že duševní stav, duševní postoj hrál v celém procesu rozhodující roli. Vůbec význam – duševní význam mnoha dalších situací – fascinace, kde pouhá vteřina v mysli dokáže později způsobit něco významného, důležitého ba i osudového, je nedílnou součástí mého já. Pro sebe to odedávna nazývám – Tázání po „vteřině zrodu“, někdy je vhodnější užít slova Pátrání. Pátrání po „vteřině zrodu“. Toto tázání je ve mně odedávna, snad již od dětství, a fascinuje mě to. Je to jeden z duševních rysů mého já. Je to moje. A když se zeptáte, co mě první napadne, když slyším slovo Činoherní klub, tak bych sice dokázal odpovědět lakonicky, ale mně to nedá. Činoherní klub se stal od mých třiatřiceti let, kdy v roce 1965 pro veřejnost oficiálně vznikl, mou součástí, nedílnou duševní součástí mého života, mé duše, pokud nějakou mám, a že jsem to způsobil, mě skutečně fascinuje. Mám na to právo. Moment vzniku, tázání po tom. Pátrání po vteřině zrodu, která způsobila něco pro vás důležitého.

Kdo měl možnost číst publikaci divadelní fakulty AMU, vydanou u příležitosti kulatých narozenin Jaroslava Vostrého „Pane profesore uděláme vám scénu“, najde tam i můj příspěvek „Přátelství, které vzniklo na schodech“. Snažím se v něm dobrat „vteřiny vzniku“ našeho celoživotního přátelství, které nakonec o třináct let později mělo zásadní význam pro založení Činoherního klubu. Jsou věci, kde se snažím postihnout vždy – ten pravěký impuls. Přesněji, prvňoučký impuls. Moje hra Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho by nevznikla, kdybych jednoho dne, cestou z mého podnájemnického domova, letmo nespatřil dceru bytné pod rozkvetlým kaštanem zamilovaně, jak se mi zdálo, hovořit natěsno s mužem, který rovněž vřele jí hleděl do očí. – „Tak a dostaneš výpověď“ mihlo se mi hlavou věcně. Žádná výpověď nepřišla, ale bez tohoto zahlédnutí, této „vteřiny vzniku“ spatření těch dvou pod kaštanem, hra o Burkem by zaručeně nevznikla. V Kosmickém jaru, jiné mé hře, postava Aleš hledí na procházející ženu a říká si – „Půjde ona vlevo nebo vpravo“ – to je odraz toho, co je ve mně, co hýbe mou myslí. Zkrátka a dobře. Jsou mrňavé impulzy, z kterých pojdou věci velké. V případě Činoherního klubu jsem na začátku byl v pozici ano, ne. Jen já. Ale vteřina zrodu se nakonec udála a Činoherní klub je padesát pět let na světě.

LADISLAV SMOČEK
režisér a zakladatel Činoherního klubu

(text vyšel v programu na sezónu 2020/21)

 
MARTA DANCINGEROVÁ – Líbí se mi, když ženy umí stárnout

MARTA DANCINGEROVÁ – Líbí se mi, když ženy umí stárnout

V inscenaci OŠKLIVEC hraješ několik rolí, které se jmenují Fanny: především Letteho manželku a bohatou starou dámu. Liší se pro Tebe nějak práce na nich?
Práce na roli je vždycky stejná. Střídá se mi to, ve které se zrovna cítím líp nebo jistější. Jeden týden mám pocit, že jdu dobrým směrem ve Fanny-manželce a ve Fanny-staré dámě vůbec. Druhý týden je to naopak. Pořád hledám. Těžké jsou zatím obě, hlavně když se v některých scénách neustále prolínají.

Letteho žena říká, že ho vždycky obdivovala za to, jak se dokáže se svou ošklivostí vypořádat. Jak s tím, že má ošklivého muže, bojuje?
Myslím, že Letteho žena je takový prostý člověk, který má velký dar v tom, že umí přijímat věci tak, jak jsou. Vytvořila si vlastní taktiku, jak se na svého muže moc nedívat, a s tím se naučila žít. Je to tragikomické, ale mě to přijde krásné. O co míň miluje jeho tělo, o to víc miluje jeho srdce. Dává-li to takto smysl…

Je pro tebe důležité, jak věci a lidi kolem Tebe vypadají?
Mám ráda hezké věci. Jsem marnivá ženská a ráda si například kupuju oblečení. Často rozkliknu na mobilu nějakou reklamu, která se mi tam podbízí. Je to hrozné. Uvědomuju si to a snažím se s tím něco dělat. Ale že by mi záleželo na tom, jak lidi kolem mě vypadají, tak to ne. Ani jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Miluju na lidech jejich jedinečnost, to, jak je každý osobitý.

Vzhled může být u ženy citlivé téma, musíš se s tím jako herečka někdy potýkat?
Nikdy jsme naštěstí neslyšela nějaký verdikt producentů nebo castingových režisérů nad mým zevnějškem. Ale s čím se učím pracovat, protože se mi to v minulosti několikrát vymstilo, je líčení, především na natáčení. Mám docela výrazný obličej a když není maskérka dostatečně citlivá, tak mi to na kameře opravdu nelichotí. To je pak náročná práce, když člověk není ve své kůži a když to navíc ještě třeba úplně nekoresponduje s tím, co hraje.

Když se podíváš do zrcadla, co vidíš? Sleduješ, že se s rolemi měníš? Je vůbec něco stálého?
Sleduju změnu vzhledu v souvislosti s mateřstvím. Vypadám teď po čtyřech letech prostě jinak, než když jsem si přivezla miminko z porodnice. Ty vnitřní zkušenosti se na obličeji odráží. A je to krásný jev, myslím si, i když to třeba není vždycky lichotivé – mám na mysli vrásky – je to prostě přirozené a krásné. Líbí se mi například, když ženy umí stárnout, přiznat si svůj věk a být na to pyšné.

Jak se Ti zkouší s Braněm Holičkem? Je něco, co bys chtěla na zkoušení OŠKLIVCE vyzdvihnout?
Braňo nás na začátku zkoušení upozornil na to, že má zkušenosti především s autorským divadlem a že bude vyžadovat na zkouškách naši tvůrčí iniciativu nejen v rozmezí našich rolí, ale i v rámci celé inscenace. A tenhle způsob práce je mi moc blízký. Vyhovuje mi to víc, než když přijde režisér s úplně jasnou představou, kterou se snaží na herce implantovat.

Setkala ses někdy s tím, že po Tobě chtěl někdo změnu vzhledu kvůli roli? Byla bys ke změně zevnějšku ochotná přistoupit?
To bych si vyloženě přála. Strašně ráda měním vlasy a vždycky jsem to tak dělala. Teď se to tolik dělat nedá, když je roztočený seriál s nějakou délkou vlasů apod. Ale měnila bych hned. Ráda v tom experimentuji.

Co se Ti líbí na Vojtovi Kotkovi?
Jirka Mádl.

Rozhovor připravila Markéta Kočí Machačíková
(programová skládačka na červen 2021)
 
Azyl78

Azyl78

Tři večery v kouzelném šapitó Azyl78 jsou za námi. Děkujeme, že jste s námi prožili alespoň malý kus léta. Teď už se na vás těšíme v září u nás, v Činoherním klubu.

více

 
Senát pro kulturu

Senát pro kulturu

Čtyři večery v Sala terrena ve Valdštejnské zahradě.

Děkujeme! #senatprokulturu

více

 
Rozhovor – MARIUS VON MAYENBURG: Člověk může změnit to, kým je

Rozhovor – MARIUS VON MAYENBURG
Člověk může změnit to, kým je

V roce 2007 se v Berlíně uskutečnila premiéra Vaší hry OŠKLIVEC. V Činoherním klubu nyní připravujeme její uvedení. Mohly bychom se Vás zeptat, jak hra vznikla?
Myšlenka té hry je velmi jednoduchá. Existuje klišé, že po plastických operacích jsou lidé ošklivější než předtím. Většinou to tak taky je. Já jsem přemýšlel o tom, co by se vlastně stalo, kdyby se to, co do krásy plastická chirurgie slibuje, naplnilo. Letteho příběh se organicky vyvinul z téhle počáteční myšlenky.

Hru ve Vašem domovském divadle, v berlínské Schaubühne, režíroval Benedict Andrews. V čem byla jeho inscenace blízká Vaší představě? A jak jste vnímal přijetí ze strany diváků?
Benedict Andrews je můj velmi dobrý přítel, byl jedním z prvních, kdo hru četli. Velmi brzy jsme tedy o textu mluvili. Mimo to jsem se účastnil inscenace taky jako dramaturg, to znamená, že jsem se od začátku podílel na zkouškách. Benedict je chytrý režisér, v jehož inscenacích je precizní práce s herečkami a herci na textu v rovnováze s vizuálně-výtvarným řešením. V téhle produkci se naprosto spoléhal na vynikající herce a na text.
Šlo o to, uvést do pohybu mechaniku komedie. Proto byla inscenace v celku abstraktní, ale v detailu velmi konkrétní. OŠKLIVEC je pravděpodobně moje první skutečná komedie, nebyl jsem na silnou reakci publika zvyklý. Smích, jako přímá reakce na repliky herců, pro mě byl novou zkušeností, která ve mně zůstala jako něco velmi důležitého.

V OŠKLIVCI se úspěšný výzkumný pracovník rozhodne podstoupit plastickou operaci, aby se zbavil svého (údajně) „katastrofálního“, obličeje, kvůli kterému (údajně) nemůže prezentovat na kongresu svůj konektor. V úvodu hry zároveň píšete, že dle Vás není třeba, aby se ve tvářích herců cokoli nápadně měnilo. Co Vás vedlo k této scénické poznámce? A zůstávaly tváře hereckých postav ve Vaší inscenaci skutečně nezměněny?
Na obličejích herců se nic neměnilo. Ostatně, ani v žádné jiné inscenaci, kterou jsem viděl. V divadle existuje rčení: „Krále hrají vždy ti druzí.“ Herec se stává králem tím, že s ním spoluhráči jako s králem jednají. Ošklivce taky vždycky dělají ti druzí. A to nejen na divadle, ale i ve skutečném životě. Proto si myslím, že je to obsahově správné, že se Letteho obličej nemění.

Když jste hru začal psát, věděl jste, jak skončí – jaký bude její konec? Přemýšlel jste nad tím, že by skončila jinak?
Od začátku jsem chtěl, aby na konci Lette vedl sám se sebou narcistní dialog. Jiný konec jsem nikdy nezvažoval.

Hra je psaná pro čtyři herce, postav je více, nejsou v ní prakticky žádné scénické poznámky, výrazně graduje. Také Vaše další texty jsou z hlediska struktury velice propracované. Dáváte si sám při psaní nějaká omezení – hranice?
Divadlo je umění realizovatelného. Proto často může být smysluplné hranice poznat. Někdy člověk z nedostatku udělá estetickou kvalitu. Někdy hranice poznat musíme, abychom je překročili. Ovšem v tomto případě (stejně jako v mnoha jiných mých hrách) nemá obsazení do vícero rolí nic společného s ekonomickým tlakem. Jde o tu hru s rolemi. Podobně jako v případě Letteho je i identita dalších postav věcí společenské dohody. Člověk může změnit to, kým je, podle toho, kým být chce, a podle toho, jakou identitu mu druzí přisoudí.
Půjdu-li na jeviště a řeknu: Jsem medvěd, diváci přijmou, že jsem medvěd, i když nebudu mít srst ani drápy. Tady se v procesu herecké hry zviditelňuje něco, co ta hra tematizuje, totiž to, že identita je sociální konstrukt. Jeviště je místo, kde člověk dělá, jako by byl někdo jiný. A proto se výborně hodí k tomu, aby tematizovalo vztah mezi zdáním a bytím.

Jak vnímáte sám sebe? Připadáte si krásný nebo ošklivý? Měl jste někdy problém se sebepřijetím nebo se zapadnutím do společnosti?
Stále se zabývám otázkou, jaký je vztah mezi naším vzezřením a naším charakterem. Je člověk brutální, když má brutální vizáž? Nebo má brutální vizáž, protože je to brutální člověk? Nebo ty dvě věci spolu vůbec nesouvisí? Jaké společenské šance mají lidé na základě svého vzhledu? A k jakým šancím se nikdy nedostanou? Proč vydělávají velcí lidé víc než malí? Atd… Můj vlastní vzhled se, jako u každého člověka, neustále mění a jednoho dne vymizí.

Rozhovor připravily Petra Honsová a Markéta Kočí Machačíková
(programová skládačka na březen 2021)
 

Stella

Vážení diváci, z provozních i termínových důvodů se nám bohužel nepodařilo dokončit inscenaci Stella. Její premiéru jsme proto nuceni zrušit. Velmi se vám omlouváme.

 
Předprodej na září

Předprodej na září

Vážení diváci, právě v tuto chvíli jsme spustili online předprodej na měsíc září, kde mimo vašich oblíbených stálých inscenací, naleznete i novinku EQUUSOŠKLIVEC.

Celý program naleznete na našich webových stránkách → zde ←

Kamenná pokladna je otevřena vždy pondělí – pátek vždy od 15h do 18h a bude otevřena do soboty 26. června. Od 27. června bude přes prázdniny uzavřena.

Online pokladna bude v provozu během celých prázdnin.

 
Pokladna během léta 2021

Pokladna během léta 2021

Vážení diváci, kamenná pokladna divadla bude otevřena do soboty 26. června. Od 27. června bude přes prázdniny uzavřena.

 

Online pokladna bude v provozu během celých prázdnin.

 

Vstupenky na letní scénu Senát pro kulturu bude od 27. června možné zakoupit pouze online na www.cinoherniklub.cz
 
Nina Divíšková

Nina Divíšková

(12. 7. 1936 – 21. 6. 2021)
Nina Divíšková byla vynikající herečkou Činoherního klubu v letech 1965-2001.

více

 
Libuše Šafránková

Libuše Šafránková

(7. 6. 1953 – 9. 6. 2021)

Libuše Šafránková byla vynikající herečkou Činoherního klubu v letech 1972 – 1995.
Do Činoherního klubu ji angažoval Jaroslav Vostrý, po té co bylo zrušeno Divadlo za branou Otomara Krejči. V Činoherním klubu hrála v 17 inscenacích.

více

 

Za jakých podmínek můžete zavítat k nám do divadla

Vážení diváci,

pro návštěvu našich představení Vás žádáme o dodržení platných opatření a hygienických pravidel. Situaci nadále sledujeme a informace pravidelně aktualizujeme.

Při vstupu do divadla platí povinnost prokázat splnění jedné z následujících podmínek:

• negativní PCR test starý nejvýše 7 dní nebo negativní POC antigenní test starý nejvýše 72 hodin

• čestným prohlášením o absolvování samotestu s negativním výsledkem nejdéle před 72 hodinami v zaměstnání, škole nebo školském zařízení

• certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o ukončeném očkování proti onemocnění COVID-19 nebo aplikaci alespoň první dávky očkování proti COVIDU-19, přičemž od této dávky musí uběhnout nejméně 22 dní

• laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19 v době ne delší než 180 dnů

• další variantou je podstoupení samotestu před vstupem do divadla (nutný příchod minimálně 20 minut před začátkem představení), testy jsou k zakoupení v pokladně Činoherního klubu.

Po dobu návštěvy divadla používejte ochranu dýchacích cest (respirátor třídy FFP2).

 
Červencová skládačka

Červencová skládačka

Vážení a milí diváci,
v červencové skládačce Vás zveme na naše letní představení do Valdštejnské zahrady a do šapitó Azyl78.

 

Vážení diváci, máme pro vás skvělou zprávu, a to že se v červnu uvidíme u nás v divadle.

Předprodej vstupenek jsme již spustili. Celý program na červen naleznete zde.

Vstupenky si můžete zakoupit online nebo v kamenné pokladně divadla, která je nyní otevřena pondělí – pátek vždy od 15h do 18h.

Těšit se můžete na inscenaci DÁMSKÝ KREJČÍ, PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO, TRAMVAJ DO STANICE TOUHA, UJETÁ RUKA, OSIŘELÝ ZÁPAD, ZRADA, AMERICKÝ BIZON, LÉDA, K.Š.E.F.T. a pestrou nabídku cyklu ČK uvádí.

Těšíme se na vás!

více

 

Čeká nás po dlouhé době znovu, a tentokrát velmi vítané divadelní léto.

Společně s Divadlem Na zábradlíDejvickým divadlem uvedeme ve Valdštejnské zahradě v rámci akce “Senát pro kulturu – pomáháme umělcům do divadelního života” ve čtyřech večerech tři inscenace – legendární PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO, BOHA MASAKRU a LÉDU (Manželskonemanželskou povídku). Hned poté se přemístíme do šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti, kde ve třech představeních nabídneme dvě inscenace: úspěšný K.Š.E.F.T. a v předpremiéře nově nazkoušeného EQUUSE.

více