OBCHODNÍ ODDĚLENÍ ALICE BLÁHOVÉ
Alice Bláhová pracuje v Činoherním klubu přes dvacet let. Někteří diváci a některé divačky ji možná znají jako hlas z telefonu, který ví všechno o vstupenkách a rezervacích. A možná už se s ní potkali také v pokladně. Ptala jsem se jí mimo jiné na to, co v divadle znamená práce na obchodním oddělení a jaké divácké dotazy se opakují nejčastěji.
***
Kdy jsi do Činoherního klubu nastoupila? Bylo to od začátku na obchodním oddělení nebo jsi začínala na jiné pozici?
V Činoheráku jsem od roku 2002 a hned od začátku jsem se starala o prodejnost. Takže jsme „obchodní oddělení” vlastně vytvořily – byly jsme s paní pokladní Alenou Sýkorovou jen my dvě.
Vzhledem k tomu, že podle webových stránek divadla tvoříš v Činoheráku celé oddělení, zajímalo by mě na úvod, co všechno má tohle jednočlenné těleso na starosti – zkusíš to nějak shrnout a přiblížit?
Co se týká mé práce, znamená to od naprogramování představení na web a do vstupenkového programu, přes samotný prodej představení, až po jeho vyúčtování a po závěrečné statistiky návštěvnosti a tržebnosti.
Pod obchodní oddělení vlastně spadají i pokladní, a to jsme tři kolegyně z divadla, které se v kase střídáme. Je to úžasná zpětná vazba, když přímo mluvíš s divákem a zjišťuješ, co rozhoduje o tom, že si koupí vstupenku na to a to představení.
Zjednodušeně řečeno – vše okolo prodeje vstupenek.
Co z toho všeho je nejnáročnější?
Vše a nic, prostě všechno souvisí se vším. Ale náročnější je, když je změna nebo zrušené představení. Dát vědět všem divákům, vysvětlit jim, že divadlo neruší představení jen tak pro nic za nic, že děláme vždy vše proto, abychom nasazené představení odehráli, to je někdy opravdu náročné.
Představuju si, že v rámci komunikace s veřejností řešíš mimo jiné i nejrůznější dotazy a prosby. Jsou nějaké, které se často opakují? Říkám si (a říkám si to s nadsázkou), jestli je třeba nějaká informace nebo univerzální odpověď, kterou bys mohla v rámci rozhovoru jednou provždy zodpovědět.
Naprosto pravidelně se opakují tři věty:
Před předprodejem se rezervace neposkytují.
Vyprodané představení znamená, že je vše prodané a už není možné si žádnou vstupenku koupit.
Místa na stání jsou opravdu místa na stání a není možné si sednout ani přinést si židličku s sebou.
V Činoherním klubu pracuješ dvacet dva let. Jak vnímáš vývoj a proměnu, kterou za tu dobu prošel?
Co se týče Činoherního klubu a vstupenek, tak když jsem do divadla nastoupila, používaly se ještě tištěné mazety na vstupenky a já jsem zaváděla online prodej – teď se dvě třetiny vstupenek prodávají přes web. Dřív bývala při předprodeji fronta až na ulici, teď se přesunula do virtuálního prostoru, na web. Takže třeba o Burkeho (PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO, pozn. red.) se svádí v téhle virtuální frontě bitva tak pět minut a lístky jsou pryč.
A jinak za tu dobu, co jsem v Činoheráku, určitě prošel proměnou hereckou, dramaturgickou, prostě uměleckou. Lidi v zázemí, v zákulisí, v „domečku“ (kancelář Činoherního klubu, pozn. redakce) jsou stejní. A navíc, vždycky, když někdo odejde a přijde někdo nový, tak vlastně přesně zapadá, což je krása.
Prostě na sebe slyšíme – a to je hned znát.
Nakonec se většinou ptám na oblíbenou inscenaci – máš nějakou (případně inscenaci, která ti z osobních nebo profesních důvodů utkvěla v paměti)?
Těch bylo určitě víc, ale PAN POLŠTÁŘ se mi dostal pod kůži snad nejvíc. A to jsme ze začátku museli řešit i případy, že někteří diváci odcházeli pár minut po začátku a my byli připraveni jim vracet vstupné, protože to bylo na ně moc drsné.
Děkujeme za rozhovor
Další články
