Tennessee Williams
TRAMVAJ DO STANICE TOUHA

NEJBLIŽŠÍ UVEDENÍ

13. 6. pá 19:00

„Řekli mi, že mám nastoupit do tramvaje, která jede do stanice Touha.“ Příběh naprostého vzájemného neporozumění.

Je to americká hra, která je navíc vpravdě americká. Čím déle do této hry pronikáte, tím víc chápete, jak hra je nekonečně duševně plná a smekáte před tímto dramatikem pomyslný klobouk. Možná, že je dobře, že je to můj první Tennessee Williams vůbec, kterého mám tu čest inscenovat, byť tak pozdě. Ale myslím, že je dobře, že tak pozdě.

Ladislav Smoček

Počátkem roku 1945 začíná Tennessee Williams pracovat na hře Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire). Hra se původně jmenovala Neproniknutelná noc, Williams ji dokončil v roce 1947. Premiéra se konala v Ethel Barrymore Theatre v New Yorku 3. prosince 1947, v režii Elie Kazana hráli Jessica Tandyová (Blanche), Kim Hunterová (Stella), Marlon Brando (Stanley), Karl Malden (Mitch). Naposledy 17. prosince 1949.

Hra získá Pulitzerovu cenu za drama, Donaldsonovu cenu a Cenu newyorských divadelních kritiků a stala se prvním dramatem, které získalo naráz tyto tři ceny. V roce 1951 natočil režisér Elia Kazan slavný snímek Tramvaj do stanice Touha, který získal 12 nominací Americké filmové akademie, z nichž čtyři byly proměněny v Oscary. Kromě Marlona Branda byli nejvyšší filmovou trofejí oceněni všichni hlavní představitelé – Vivien Leighová, Kim Hunterová a Karl Malden.

Československá premiéra divadelní hry se konala v ostravském Divadle Petra Bezruče (8. listopadu 1960) v překladu Bedřicha Bechera a na představení spolupracovali hned čtyři budoucí členové Činoherního klubu – režie Jan Kačer, výprava Luboš Hrůza, Blanche Nina Divíšková a Stella Jiřina Třebická.

Tramvaj do stanice Touha je druhou hrou Tennessee Williamse, která se objevuje na repertoáru Činoherního klubu. Tou první byl Skleněný zvěřinec v režii Vladimíra Strniska (25. března 1997) s Věrou Galatíkovou (Matka), Petrou Špalkovou (Dcera), Ivanem Řezáčem (Syn) a Tomášem Pavelkou (Host).

Roman Císař

„Podle Tennesseeho představ bylo v Blanche cosi neposkvrněného. Byla jako zlomený motýl, jemná a citlivá, zatímco Stanley představoval temnou stránku člověka. Když Blanche říká Stelle: ʻNezůstávej pozadu, nezůstávej na úrovni divokých zvířat,ʼ mluví o zvířecí stránce lidských bytostí. Blanche sice lhala a přetvařovala se, ale dělala to proto, aby si zachovala svůj způsob života – lhaním udržovala při životě své iluze. Její slova ʻneříkám pravdu, říkám, co by mělo být pravdaʼ a ʻve svém srdci jsem nelhalaʼ myslel Tennessee opravdově. Řekl Kazanovi, že chce, aby divákům bylo Blanche líto. ʻBlanche,ʼ řekl, ʻse nakonec musí dostat porozumění a soucitu publika… aniž by bylo nutné dělat ze Stanleyho jednoznačně naprostého zloducha.ʼ“

Marlon Brando (úryvek z knihy Písně, které mě naučila matka)

 

„KOLEJE TÉHLE INSCENACE SMĚŘUJÍ NEOMYLNĚ DO STANICE ,DIVÁCKÁ SRDCEʼ.“

– Helena Grégrová, i-divadlo.cz

„K SILNÉMU ZÁŽITKU REŽISÉR LADISLAV SMOČEK NEPOTŘEBUJE AKTUALIZACE ANI ŽÁDNÉ VNĚJŠKOVÉ EFEKTY. STAČÍ, ŽE MÁ PARTU VÝBORNĚ HRAJÍCÍCH HERCŮ, Z NICHŽ NEJVÍCE VYNIKÁ LUCIE ŽÁČKOVÁ V ROLI BLANCHE. KLASICKÉ, POCTIVÉ HERECKÉ DIVADLO, KTERÉ OPRAVDU UDRŽÍ DIVÁKOVU POZORNOST PO CELÉ TŘI A PŮL HODINY.“

– Lukáš Dubský, i-divadlo.cz

 

Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.

Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry a zobrazovanému domácímu násilí zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.

 

David Mamet
GLENGARRY GLEN ROSS

 

Shelly Levene
Michal Pavlata
Jaromír Dulava

John Williamson
Domingos Correia
Martin Finger

Dave Moss
Jaromír Dulava
Marek Taclík

George Aaronow
Otmar Brancuzský

Richard Roma
Michal Suchánek

James Lingk
Pavel Kikinčuk

Baylen
Matěj Dadák

Žena
Zuzana Stavná
Markéta Stehlíková



překlad
Ondřej Sokol

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

asistentka scénografa
Jitka Nejedlá

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 6. 6. 2011

obnovená premiéra 13. 9. 2012



Martin McDonagh
UJETÁ RUKA (Behanding in Spokane)

Mnoho rukou, ale žádná z nich ta pravá… Velmi veselá a velmi černá komedie.

Zápletka hry se točí kolem drsného chlápka s pistolí, jenž přijíždí do malého amerického městečka hledat ruku, kterou mu kdysi zlovolně nechali oddělit od paže vlakem. Dramatický rukopis: starý McDonagh od a do z – bravurně podaný neuvěřitelný příběh, nevázané, vtipné dialogy, překvapivé zvraty a nemožnost odhadnout, jak to vše skončí.

Ujetá ruka je nová kapitola v tvorbě Martina McDonagha. Třeba jí počíná nějaká nová, tentokrát „americká“ trilogie. Mně jeho hry přijdou jako písničky Leonarda Cohena, taky jsou všechny stejné a přitom je každá tím, o čem vypráví, úplně jiná. Ani on extra nemění vnější styl své tvorby, ale mění ingredience, ze kterých dává každou novou hru dohromady. V Ujeté ruce jsou to vysloveně ingredience americké: rasismus, válka s terorem a zlými trampy, školní masakry, obchodníci s vizí a talentem prodat téměř cokoliv, pomsta a náprava všech křivd… To, že byla hra ve Státech přijata převážně negativně, mi jenom dává důkaz o tom, že se Martin do Ameriky neomylně trefil. Tím pádem je spousta důvodů, proč Ujetou ruku inscenovat i u nás. Za prvé je v ní hodně univerzálních témat, za druhé „Amerika“ je pro McDonagha tím, čím dříve bylo Irsko: umělým světem se zvláštními, zjednodušenými pravidly, na kterém provádí své pokusy s lidskou povahou.

Ondřej Sokol

 

předpremiéra 18. 12. 2010

premiéra 14. 1. 2011

obnovená premiéra 9. 11. 2014

délka představení 2:00

přestávka ano



Felix Mitterer
MOJE STRAŠIDLO

 

Róza
Blanka Bohdanová

Zach
Stanislav Zindulka

hudební doprovod
Petr Kofroň
Peter Mahrik



překlad
Michala Sochorová

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Tom Ciller

kostýmy
Nina A. Stillmark

hudba
Petr Kofroň

pohybová spolupráce
Linda Stránská

fotografie
Pavel Kolský

premiéra 22. 4. 2010



Miroslav Krleža
LÉDA (Manželskonemanželská povídka)

"Nic, k čemu může dojít mezi mužem a ženou, není tak důležité, aby bylo nutno si kvůli tomu rvát vlasy." Hra o touze, jež přestane být touhou, stane-li se šedou skutečností.

LÉDA (1931) je pronikavá psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky. Hra o vzájemném puzení i nepřekonatelném odporu mezi pohlavími, o nevěře, citové exaltaci i nevraživé vyprahlosti, falešných sebepředstavách a ambicích, uražené ješitnosti; hra o touze, jež přestává být touhou, stane-li se šedou skutečností.

„Krležova LÉDA vlastně postrádá běžnou morálku. Chybí tu morálně příkladný lidský tvor. Ale o to víc vyniká to, co hýbe opravdickým duševnem velkého množství mužů a žen. Touha. Je to takový kus syrového masa vyrvaný z těla Života.“

Ladislav Smoček

 

„Člověk, jako míra všech věcí a jediný mezi živočichy si vědomý své smrtelnosti, vytváří sebe a svůj osud, vládne nad sebou i nad svými vášněmi, a současně je slepý jako příroda a jediné, co jím hýbe, jsou jeho slepé pudy. Takový, jaký je, taková je i jeho lidskost: na jedné straně se důstojně povznáší nad všechny lidské slabosti, na druhé chrochtá v kaluži a kolem morových, leč, ó běda, plných koryt…“

Miroslav Krleža

 

Rytíř Olivier Urban, bývalý diplomat
Petr Nárožný

Aurel, akademický malíř
Ondřej Vetchý

Klára, jeho žena
Dana Černá

Klanfar, velkoprůmyslník
Otmar Brancuzský
Mojmír Maděrič

Melita, rozená von Szlouganová, jeho žena
Nela Boudová

Marina Carr
U KOČIČÍ BAŽINY

 

Hester Swanová
Veronika Žilková

Carthage Kilbride
Matěj Dadák

Josie Kilbridová
Johana Krtičková
Klára Šabaková
Veronika Divišová

Paní Kilbridová
Gabriela Vránová

Monika Murrayová
Ivana Wojtylová

Kočičí žena
Lenka Skopalová

Xavier Cassidy
Vladimír Kratina

Karolína Cassidyová
Marika Šoposká

Duch Josefa Swana
Jaroslav Plesl
Vojtěch Kotek

Otec Willow
Stanislav Zindulka

Mladý Dunne
František Skopal

Obdivovatel duchů
Stanislav Štícha
Petr Meissel
Hanuš Bor



překlad
Šárka Císařová
Olga Bártová

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Tom Ciller

kostýmy
Nina A. Stillmark

hudba
Petr Kofroň

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 14. 9. 2009

derniéra 28. 11. 2012



Yasmina Reza
BŮH MASAKRU

NEJBLIŽŠÍ UVEDENÍ

13. 5. út 19:00

zájezd Náchod

24. 5. so 19:30

2. 6. po 19:30

Nemůžeme ovládnout, co nás ovládá. Komedie o živlech v lidském nitru.

Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.

Dramatička, prozaička a scenáristka Yasmina Reza (narozená v roce 1959 v Paříži) se proslavila hrou OBRAZ (česky též KUMŠT) z roku 1994. BŮH MASAKRU je její sedmou hrou, kterou napsala v roce 2006.

Yasmina Reza má mimořádný pozorovatelský dar; její hry bývají inspirovány docela banálními situacemi, které jsou ale svébytně ozvláštněny a povzneseny nad realistický obraz ze života. Originálnost her Yasminy Rezy spočívá v napětí mezi použitím prostředků „dobře udělané hry“ a jejich překvapivým narušováním.

Reza je formálně vynalézavá, neuchyluje se k zaručeným pointám a směle překračuje hranice zábavného divadla. Pro Rezu je typické, že se vyjadřuje minimalisticky, bez zbytečných „koloratur“, to je literární ambice čitelná jak v jejích hrách, tak v prózách, je charakteristická pro její způsob psaní. V každém díle klade znepokojivé otázky, jednu z nich v BOHU MASAKRU: jak máme uvěřit v nějaký civilizační proces, solidaritu či vzájemnou toleranci, když nejsme s to řešit sebemenší konflikt? Možná existuje jakýsi „bůh masakru“, který se nám posmívá…

Roman Císař

 

„Situace? Zprvu vysoce civilizovaní rodiče se potkávají, aby vyplnili pojistnou listinu, protože jedno dítě ztlouklo druhé. Stačí ale, aby bylo vysloveno jedno nevhodné slovo a všechno se může zvrhnout. Velmi rychle to dospěje k hranici civilizovaného chování, k nemožnosti, anebo – v každém případě – k relativitě všech etických projevů.“

Yasmina Reza

 

„VŠICHNI ČTYŘI HERCI BĚHEM CELÉ HRY TÉMĚŘ NESEJDOU Z JEVIŠTĚ, A PŘESTOŽE VÍCE NEŽ NA DĚJOVÝCH ZVRATECH JE INSCENACE ZALOŽENA NA VZÁJEMNÉ KONVERZACI, DRAMATICKÝ NÁBOJ V NÍ ROZHODNĚ NECHYBÍ.“

– Petr Tichý, i-divadlo.cz

 

Michel Houllié
Jaromír Dulava

Veronika Houlliéová
Ivana Chýlková

Aneta Reilleová
Miroslava Pleštilová

Alain Reille
Vladimír Kratina

Anton Pavlovič Čechov
IVANOV

 

Nikolaj Ivanov, stálý člen zemědělské správy
Jan Hájek
Matěj Dadák

Anna, jeho žena, rozená Sára Abramsonová
Dana Černá

Matěj Šabelskij, hrabě, jeho strýc z matčiny strany
Marián Labuda

Pavel Lebeděv, předseda okresní zprávy
Vladimír Kratina

Zinaida Lebeděvová, jeho žena
Lenka Skopalová

Sáša, jejich dvacetiletá dcera
Magdaléna Borová
Helena Dvořáková
Jana Plodková

Jevgenij Lvov, mladý lékař
Milan Mikulčík
Denny Ratajský
Jan Sklenář

Marta Babakinová, mladá vdova, majitelka panství
Lada Jelínková

Dmitrij Kosych, berní úředník
Otmar Brancuzský

Michail Borkin, Ivanovův vzdálený příbuzný a správce jeho panství
Radek Holub

Avdoťa, stařena neurčitého zaměstnání
Jana Břežková

Host
Václav Neužil
Petr Bláha

Další hosté
Vladimír Pavel
Marian Fiedler
Tomáš Olejník
Tomáš Madar

Gavrila
Paul American
Jan Janák

Pianistka
Kateřina Kocáková
Lucie Čížková



překlad
Leoš Suchařípa

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Tom Ciller

kostýmy
Marija Havran

výběr hudby
Martin Čičvák

fotografie
Oleg Vojtíšek

premiéra 1. 11. 2007

derniéra 3. 12. 2009



John Millington Synge
HRDINA ZÁPADU

 

Christy Mahon
Jaroslav Plesl

Mahon, jeho otec
Michal Pavlata

Michael James Flaherty (zvaný Michael James, hospodský)
Vladimír Kratina

Margareta Flahertyová (zvaná Pegeen Mikeova)
Kateřina Lojdová

Shawn Keogh (její bratranec, mladý farmář)
Matěj Dadák

Vdova Quinová
Ivana Wojtylová

Philly Cullen
Otmar Brancuzský

Jimmy Farrell
Marek Taclík

Sára Tanseyová
Markéta Stehlíková

Zuzana Bradyová
Marika Šoposká
Simona Babčáková

Honora Blakeová
Ida Sovová

Yeats
Stanislav Štícha



překlad
Martin Hilský

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

hudba
skupina Shannon

jazyková spolupráce
Ada Fryntová

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 10. 9. 2007

derniéra 12. 4. 2011



Molière
AMFITRYON

 

premiéra 29. 11. 2006

derniéra 13. 1. 2008



David Mamet
AMERICKÝ BIZON

 

Don Dubrow, majitel "Donova maloobchodu"
Petr Nárožný

Walter Cole, zvaný Teach, Donův přítel a příležitostný společník
Michal Pavlata

Bob, Donův zlodějíček
Marek Taclík



překlad
Ondřej Sokol

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

hudba
Jan P. Muchow

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 26. 10. 2006

derniéra 27. 10. 2009



Christopher Hampton
NEBEZPEČNÉ VZTAHY

 

premiéra 11. 1. 2006

derniéra 11. 11. 2011



Martin McDonagh
PAN POLŠTÁŘ

 

Katurian
Ondřej Vetchý

Tupolski
Michal Pavlata

Ariel
Jaromír Dulava

Michal
Marek Taclík

Matka
Lenka Skopalová

Otec
Petr Meissel

Holčička
Lenka Sagulová

Chlapec
Jan Dulava



překlad
Ondřej Sokol

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

hudba
Jan P. Muchow

asistentka režie
Margareta Hrůza

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 9. 6. 2005



Georges Feydeau
DÁMSKÝ KREJČÍ

NEJBLIŽŠÍ UVEDENÍ

6. 5. út 19:00

zájezd Příbram

23. 5. pá 19:30

vyprodáno

Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění! Klasická fraška o tom, co se stane, když si výjimečně protáhnete flám.

DÁMSKÝ KREJČÍ je první Feydeauova velká hra (1886), která slavila triumfální úspěch. Ústřední postava komedie, doktor Moulineaux, je neuvěřitelný lhář. Ve slavné francouzské inscenaci Bernarda Murata (1993) ji ztělesnil Jean-Paul Belmondo, který o Moulineauxovi prohlásil: „Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění!“

 

Fraška à la Feydeau má zpravidla tvar kruhu: po mnoha zbytečných pohybech (motivovaných zpravidla neúspěšným pokusem o manželskou nevěru) dospívá opět k výchozímu stavu. Její napětí spočívá v rozporu mezi tendencí pravdu utajit a tendencí ji odkrýt. Aktivita komického hrdiny je nesena snahou o záchranu dobrého jména, působení náhody míří naopak k odhalení pravdy. Podaří-li se nakonec dočasně obnovit pochybnou stabilitu „krásného měšťáckého světa“, stane se tak pouze v mezích komediální konvence. Před divákem se komický hrdina a jeho spoluhráči svým pachtěním za zdáním – definitivně demaskují.

Zdeněk Hořínek

 

Feydeuova tvorba se časově kryje s obdobím, jemuž se dostalo dílem nostalgického, dílem obdivného a dílem ironického epitetonu LA BELLE ÉPOQUE („Krásná“ či „Zlatá doba“). Doba velkého uměleckého i společenského kvasu, po impresionismu doba mnoha „ismů“. Doba plná rozporů a protikladů. Eklekticismus a secese. Doba prosperity a neuvěřitelné chudoby. Doba vlastenectví a nacionalismu, šovinismu a rasismu. Doba převratných vynálezů a korupčních skandálů. Doba měšťanského rodinného ideálu a teroristických akcí anarchistů. Doba bicyklů a veřejných poprav. A samozřejmě – zlatá doba divadla. Paříž je hlavním městem světa – umění a zábavy, městem divadel, music-hallů a varieté na „Velkých bulvárech“. Kvete tu opera, opereta i výpravné revue, melodrama, společenské komedie, vážné drama i vaudeville, v němž mistrem nad mistry se stává v devadesátých letech Georges Feydeau (1862-1921), který bývá právem považován za jeho dovršitele a zároveň zakladatele moderní situační komedie.

Roman Císař

 

Když píšu divadelní hru, hledám mezi postavami ty, které by se neměly vůbec setkat. A ty pak honem svedu dohromady…

Georges Feydeau

 

„DÁMSKÝ KREJČÍ V ČINOHERNÍM KLUBU JE DŮKAZEM TOHO, ŽE KOMEDIÁLNÍ HERECTVÍ V TOMTO ŽÁNRU POTŘEBUJE INVENCI A ZÁROVEŇ PŘESNOST, SVOBODU I DISCIPLÍNU, A ŽE NEJLÉPE SE MU DAŘÍ V SEHRANÉM A VYROVNANÉM KOLEKTIVU.“

– Daniela Jobertová, Činoherní čtení

 

Edward Albee
KOZA ANEB KDO JE SYLVIE?

Koprodukce s bratislavským Divadlem Aréna

 

Martin
Juraj Kukura

Stevie
Emília Vášáryová

Billy
Alexander Bárta

Ross
Peter Šimun



překlad
Alexandra Ruppeldtová

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Martin Kubran

výprava
Marija Havran

světelný design
Laco Kraus

asistentka režie
Kristína Farkašová

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 29. 11. 2004



Carlo Goldoni
IMPRESÁRIO ZE SMYRNY

 

Hrabě Cipera
Petr Nárožný

Carluccio, zpěvák
Ondřej Vetchý

Ali, Turek
Stanislav Zindulka

Lucrezie, zpěvačka
Lada Jelínková

Tonina, zpěvačka
Nela Boudová

Annina, zpěvačka
Dana Černá

Pasqualino, zpěvák
Jaromír Dulava

Lugnaci, operní dohazovač
Pavel Kikinčuk

Troscanini, špatný dramatický básník
Josef Žluťák Hrubý
Hanuš Bor

Beltrame, hostinský
Michal Zelenka

Fámulus
Otmar Brancuzský

Adlátus
Stanislav Štícha
Radvan Pácl



překlad
Jaroslav Pokorný

úprava
Ladislav Smoček

režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Vladimír Procházka
Roman Císař

scéna
Luboš Hrůza

kostýmy
Nina A. Stillmark

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 27. 10. 2004



Harold Pinter
SPRÁVCE

 

Davies
Oldřich Navrátil

Aston
Vladimír Javorský

Mick
Matěj Dadák



překlad
Milan Lukeš

režie
Ivo Krobot

dramaturgie
Vladimír Procházka
Roman Císař

scéna
Jakub Zich

kostýmy
Kateřina Hájková

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 25. 6. 2004

derniéra 12. 11. 2005



David Mamet
SEXUÁLNÍ PERVERZE V CHICAGU

 

Dan Shapiro
Marek Taclík

Bernard Litko
Jaromír Dulava

Deborah Solomonová
Lucie Pernetová

Joan Weberová
Ivana Chýlková



překlad
Ondřej Sokol

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Ladislava Koukalová

zvuková koláž
Ladislav Greiner

ze zvukového záznamu
Michal Pavlata, Tomáš Zielinski, Ljuba Krbová

fotografie
Pavel Nesvadba

premiéra 18. 3. 2004

derniéra 31. 10. 2019



Fjodor Sologub
ĎÁBLOVA HOUPAČKA

Román Fjodora Sologuba POSEDLÝ (Melkij bes) přeložil Jaroslav Piskáček

 

Peredonov
Jaromír Dulava

Varvara
Nela Boudová

Volodin
Ondřej Vetchý

Grušinová
Dana Černá

Rutilov
Pavel Kikinčuk

Veršinová
Lenka Skopalová

Ludmila
Petra Hřebíčková
Magdaléna Borová

Saša Pylnikov
Braňo Holiček
Matěj Nechvátal

Chripač
Zdeněk Maryška

Marta
Veronika Kargerová

Murin
Matěj Dadák

Prepolověnská
Kateřina Frýbová

Jeršovová
Jana Břežková

Tiškov
Stanislav Zindulka

Avinovickij
Stanislav Oubram
Vladimír Kratina

Larisa
Lada Jelínková

Valerie
Ladislava Něrgešová

Adamenková
Jana Bernášková
Martha Issová

Míša Adamenko
Jonáš Zbořil
Jan Dulava

Agrafena
Petra Jindrová

Listonoš, Strážník
Stanislav Štícha



dramatizace
Roman Císař

autorská spolupráce
Roman Polák

režie
Roman Polák

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Ján Zavarský

kostýmy
Jana Zbořilová

hudba
Petr Skoumal

pohybová spolupráce
Jan Bursa

fragmenty Sologubovy básně Ďáblova houpačka recitoval
Leoš Suchařípa

asistent režie
Radvan Pácl

fotografie
Jan Malý

premiéra 18. 12. 2003

derniéra 15. 6. 2004



Jon Fosse
NOC ZPÍVÁ SVÉ PÍSNĚ

V jednom večeru s aktovkou JMÉNO

 

Mladá žena
Dana Černá

Mladý muž
Matěj Dadák

Otec
Zdeněk Maryška

Matka
Jana Břežková

Baste
Petr Motloch



překlad
Karolína Stehlíková

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Roman Císař
Martin Kubran

scéna
Tom Ciller

kostýmy
Nina A. Stillmark

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 26. 6. 2003

derniéra 16. 6. 2004



Jon Fosse
JMÉNO

V jednom večeru s aktovkou NOC ZPÍVÁ SVÉ PÍSNĚ

 

premiéra 26. 6. 2003

derniéra 16. 6. 2004



Gregory Burke
GAGARINOVA ULICE

 

Tom
Michal Zelenka

Eddie
Marek Taclík

Gary
Pavel Kikinčuk

Frank
Zdeněk Maryška



překlad
František Fröhlich

režie
Ivo Krobot

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

hudba
Lubor Šonka

V inscenaci byly použity motivy ze skladeb skupin
Ohm SquareThe Ecstasy of Sain Theresa

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 25. 3. 2003

derniéra 3. 6. 2004



Luigi Chiarelli
MASKA A TVÁŘ

"Kdo chce ujít směšnosti, ten do ní určitě co nejdřív spadne."

MASKA A TVÁŘ začíná jako bonmotická a aforistická salonní komedie banální ženské nevěry, jejíž konvenční východiska se však záhy hroutí a jsou dovedena ad absurdum. Hra není jen pronikavým postižením rozdvojení lidské podstaty v tvář a masku, ale především skvělým zobrazením paradoxnosti lidského života: není jednou z nejsmutnějších ironií a grotesek naší existence fakt, že právě ve chvílích, kdy se přestaneme pitvořit, nastupují zpravidla mechanismy společenské masky, která se nám mstí za to, že jsme si troufli přestat hrát, vystoupit ze své – „podstaty“?

Roman Císař

 

Je známa více než zvláštní historie této hry: Luigi Chiarelli ji napsal (1916) vážně, aby byla hrána vážně, jako tragické drama, či dokonce jako tragédie. Avšak někdo mu potom řekl: „Ale ne, chlapče, to je od začátku až do konce velkolepá fraška, nech ji hrát tónem burleskním, ne-li přímo šaškovským… Budete mít obrovský úspěch a budete v balíku.“ A tehdy Chiarelli škrtl slovo commedia a nahradil ho grottesco, nechal ji hrát jako frašku, měl obrovský úspěch a určitě přišel k pěkným penězům. Tak se stalo, že bylo vymyšleno – grottesco…

Marco Praga

 

Ivana Chýlková obdržela za roli Saviny Graziové Cenu Sazky a Divadelních novin za nejlepší herecký výkon v roce 2002.

Paolo Grazia: Oni mě osvobodí, to je nad všechnu pochybnost!…Myslíš, že jsem neměl právo zabít takovou špatnou ženskou?“

(úryvek ze hry)

 

Savina Graziová
Ivana Chýlková

Hrabě Paolo Grazia
Ondřej Vetchý

Cirillo Zanotti
Petr Nárožný

Elisa Zanottiová
Dana Černá
Anna Bendová

Luciano Spina, advokát
Jaromír Dulava

Marta Settová
Nela Boudová
Marika Procházková

Marco Miliotti, soudce
Michal Pavlata
Petr Meissel

Wanda Sereniová
Jitka Ježková
Lada Jelínková

Giorgio Alamari, sochař
Filip Čáp
Vilém Dubnička
Marek Taclík
Vilém Udatný
Luboš Veselý
Matěj Dadák
Václav Šanda

Piero Pucci
Petr Burian

Andrea, správce domu
Stanislav Štícha
Otmar Brancuzský
Radvan Pácl

Molière
MISANTROP

 

Alcest
Matěj Dadák

Filint
Ondřej Sokol

Oront
Pavel Kikinčuk

Celimena
Zuzana Fialová

Elianta
Lada Jelínková

Arsinoe
Barbora Hrzánová
Monika Zaťková

Akast
Václav Neužil

Klitandr
Michal Zelenka



překlad
Vladimír Mikeš
Vojtěch Mihálik

úprava
Martin Čičvák

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Martin Kubran
Roman Císař

výprava
Marija Havran

hudba
Jean-Baptista Lully

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 30. 10. 2002

derniéra 1. 11. 2005



Alexandr Sergejevič Puškin
ONĚGIN

Inscenace převzata ze Studia Marta (DIFA JAMU)

 

Oněgin
Denny Ratajský

Taťána
Petra Hřebíčková

Olga
Kateřina Vainarová

Přítel
Jan Adámek



adaptace
Martin Čičvák
Jiří Starý

překlad
Milan Dvořák

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Jiří Starý

výprava
Michaela Hořejší

hudba
P. I. Čajkovskij, Sidney Bechet

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 13. 10. 2002

derniéra 20. 5. 2003



Martin McDonagh
OSIŘELÝ ZÁPAD

NEJBLIŽŠÍ UVEDENÍ

4. 5. ne 19:30

Příběh lásky bratrů, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Brutální a dojemná komedie.

Martin McDonagh situuje dvojici svých volných trilogií do nehostinných, zapadlých a drsných koutů Irska; podobně je tomu i ve hře OSIŘELÝ ZÁPAD, jejíž název poukazuje nejen na konkrétní lokalitu země autorových předků, ale v obecnější rovině na svět bez boha, v němž přestávají fungovat základní vztahy a hodnoty. Příběh citové nezralosti a morální chudoby dvou bratrů přerůstá do cynismu, který není maskou: je to jediná tragikomická realita jejich bytí. Neznají, co je to přiblížit se k druhému v lásce. Jedinou možností přiblížení, zdá se, je přiblížení agresivní, ničivé. Třebaže (opravdu jen) chvílemi máme pocit, že jakýsi plamínek naděje tu je…

Nástup na světová jeviště měl Martin McDonagh vskutku raketový – během dvou let byly v Londýně a v irském Galwayi uvedeny čtyři jeho hry: KRÁSKA Z LEENANE (1996), LEBKA V CONNEMAŘE (1997), OSIŘELÝ ZÁPAD (1997) a MRZÁK INISHMAANSKÝ (1996). K nim se přidal další hit, PORUČÍK Z INISHMORU (2001). Záhy vznikly překlady jeho her do mnoha jazyků a McDonagh se stal jedním z nejúspěšnějších dramatiků na světě. A to mu bylo sotva třicet let.

 

Inscenace OSIŘELÝ ZÁPAD v režii Ondřeje Sokola získala Cenu Alfréda Radoka 2002 – byla vyhlášena Hrou roku a Inscenací roku. Ondřej Sokol získal Cenu Alfréda Radoka – Talent roku a převzal Cenu Thálie pro mladého umělce do 33 let.

 

Otec Welsh: Vsadil jsem na Vás úplně všechno. Vím zcela jistě, že někde tam láska je, jde jen o to, abyste ustoupili a poohlédli se po ní. Vsadil bych vlastní duši, že tam je. A dobře vím, jaká přesila stojí proti mně. Kurz bude v současné chvíli tak 64 000 ku jedné, ale pořád ještě si na Vás vsadím, navzdory všemu, navzdory Vašemu vraždění, navzdory chaosu ve Vás, navzdory lakotě, ze které by vypadaly vlasy i nenapravitelným recidivistům, přes to mám ve Vás víru. Mám ve vás víru, hoši…

(úryvek ze hry)

 

„INSCENACE ONDŘEJE SOKOLA SÁZÍ PŘEDEVŠÍM NA PROPRACOVANÉ HERECKÉ VÝKONY, PERFEKTNĚ NAČASOVANÉ, BŘITKÉ DIALOGY. JE TO SYROVÝ, MORBIDNÍ HUMOR, KTERÝ ALE K ZOBRAZOVANÉMU PROSTŘEDÍ PŘESNĚ SEDÍ, HERCI JEJ NAVÍC PODÁVAJÍ S ROZMYSLEM, BEZ PODBÍZENÍ PUBLIKU PRO VĚTŠÍ KOMICKÝ EFEKT. “

– Lukáš Dubský, i-divadlo.cz

„OSIŘELÝ ZÁPAD JE FASCINUJÍCÍ STUDIÍ DVOU ŽIVOTNÍCH ZTROSKOTANCŮ.“

– Michal Novák, i-divadlo.cz

 

Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry a zobrazovanému násilí zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.

 

Coleman Connor
Jaromír Dulava

Valene Connor
Marek Taclík

Girleen Kelleherová
Sandra Černodrinská

Otec Welsh
Ondřej Sokol



překlad
Ondřej Sokol

režie
Ondřej Sokol

dramaturgie
Roman Císař

scéna
Adam Pitra

kostýmy
Katarína Hollá

filmová hudba

George Delerue

Zoltán Egressy
PORTUGÁLIE

 

premiéra 21. 12. 2001

derniéra 17. 6. 2008



Joe Orton
JAK SE BAVIL PAN SLOANE

 

premiéra 23. 10. 2001

derniéra 6. 6. 2005



Samuel Beckett
ČEKÁNÍ NA GODOTA

 

Estragon
Leoš Suchařípa

Vladimír
David Suchařípa

Pozzo
Barbora Hrzánová

Lucky
Radek Holub



překlad
Karel Kraus

režie
Juraj Herz

dramaturgická spolupráce
Roman Císař

scéna
Šimon Caban

kostýmy
Simona Rybáková

hudební úryvky
Ohm Squere, Sluneční Orchestr, Tom Waits

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 3. 10. 2001

derniéra 24. 2. 2005



Gordon Smith
VINCENT

Inscenace převzata z Divadla Ungelt

 

Vincent van Gogh
Ondřej Vetchý



překlad
Ota Ornest

úprava
Ota Ornest

režie
Ota Ornest

scéna
Ivo Žídek

kostýmy
Iva Brádková

hudba
Zdeněk Zdeněk

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 27. 9. 2001

derniéra 9. 12. 2004



Alexandr Vasiljevič Suchovo-Kobylin
PROCES

Úprava autorovy trilogie Martin Kubran a Martin Čičvák

 

Krečinskij
Marek Taclík

Muromskij
Stanislav Zindulka

Atujevová
Barbora Hrzánová

Lidočka
Lada Jelínková

Nělkin
Tomáš Impseil
Michal Zelenka

Rasplujev
Matěj Dadák

Varravin
Bořivoj Navrátil

Tarelkin
Tomáš Pavelka

Och
Radek Holub

Kníže
Leoš Suchařípa
Ladislav Lakomý
Stanislav Oubram



překlad
Alena Morávková

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Martin Kubran

scéna
Tom Ciller

kostýmy
Nina A. Stillmark

hudba

výběr z děl P. I. Čajkovského, A. G. Schnittkeho, G. Kancheliho

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 21. 6. 2001

derniéra 16. 10. 2002



Václav Štech
DESKOVÝ STATEK

 

Fistr, majitel realitní kanceláře
Pavel Kikinčuk

Julie, jeho dcera
Veronika Žilková

Pí Hauenštajnová
Dana Černá
Nela Boudová

Dr. Nekvinda
Michal Pavlata

Šorel, soukromník
Ondřej Sokol
Michal Suchánek
Michal Zelenka

Turecký, stavitel
Petr Meissel

Němeček, zámečník
Michal Zelenka
Michal Suchánek

Stock ze Zweibrücku
Milan Riehs

Revír z Chotýše
Matěj Dadák

Exner, majitel dvorce
Jaroslav Těšitel
Václav Legner

Novotný, majitel domu
Stanislav Štícha

Škodová, sekretářka u Fistra
Veronika Kargerová
Lada Jelínková

Kostomlatská, sekretářka u Fistra
Ladislava Něrgešová

Katy, hospodyně
Jana Břežková



úprava
Ladislav Smoček

režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Vladimír Procházka
Roman Císař

scéna
Karel Glogr

kostýmy
Jana Zbořilová

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 27. 3. 2001

derniéra 14. 6. 2008



Bernard-Marie Koltès
NÁVRAT DO POUŠTĚ

 

Matylda Serpenoisová
Emília Vášáryová

Adrian, její bratr, továrník
Petr Nárožný

Matěj, Adrianův syn
Matěj Dadák

Fatima, dcera Matyldy
Lada Jelínková

Eduard, syn Matyldy
Michal Zelenka
Marek Taclík

Marie, první Adrianova žena, mrtvá
Dana Černá
Gabriela Filippi

Marta, její sestra, druhá Adrianova žena
Lenka Skopalová

Maame Queuleu, služebná
Barbora Hrzánová

Aziz, docházející sluha
Pavel Kikinčuk

Velký černý výsadkář
Amos Rendjambé
Paul American

Plantières, velitel policie
Jindřich Bonaventura
Stanislav Oubram

Borny, advokát
Milan Riehs

Sablon, prefekt
Bořík Procházka

Saifi, kavárník
Stanislav Štícha

Prostitutky
Jana Břežková
Helena Odstrčilová
Michala Pohořelá
Tereza Hofbauerová



překlad
Kateřina Lukešová
Daniel Uherek

režie
Roman Polák

dramaturgie
Roman Císař

scéna
Ján Zavarský

kostýmy
Jana Zbořilová

hudba
Petr Skoumal

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 11. 12. 2000

derniéra 26. 6. 2005



Anton Pavlovič Čechov
LESODUCH

 

Alexandr Serebrjakov, profesor na penzi
Petr Nárožný

Jelena, jeho žena
Barbara Kodetová
Mahulena Bočanová
Nela Boudová

Soňa, jeho dcera z prvního manželství
Anna Bendová
Lada Jelínková

Marie Vojnická, matka první profesorovy ženy
Lenka Skopalová
Jana Břežková

Jegor Vojnickij, její syn
Vladimír Javorský

Leonid Želtuchin, velmi bohatý pán
Ondřej Sokol

Julie, jeho sestra
Dana Černá
Lada Jelínková

Ivan Orlovskij, statkář
Rudolf Hrušínský ml.
Oldřich Vízner

Fjodor, jeho syn
Petr Bláha
Michal Zelenka

Michal Chruščov, statkář, absolvent lékařské fakulty
Jaromír Dulava

Ilja Ďjadin
Stanislav Zindulka

Klavírista
Lubor Šonka



překlad
Leoš Suchařípa

úprava
Ivo Krobot

režie
Ivo Krobot

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

scéna
Jana Zbořilová

kostýmy
Jana Zbořilová
Alice Lašková

hudba
Lubor Šonka

hudební citace

varianty písní Jiřího Bulise

árie Lenského z opery Evžen Oněgin P. I. Čajkovského

pohybová spolupráce
Zoja Mikotová

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 3. 7. 2000

derniéra 10. 6. 2003



Georg Büchner
VOJCEK

 

Vojcek
Matěj Dadák

Marie
Monika Zaťková

Ondřej
Ondřej Sokol

Doktor
Stanislav Zindulka

Hejtman
Pavel Kikinčuk

Plukovní tambor
Petr Bláha
Marek Taclík

Spoluúčinkující
ledově klidní muži



překlad
Ludvík Kundera

úprava
Martin Čičvák
Martin Kubran

režie
Martin Čičvák

dramaturgie
Martin Kubran

scéna
Emil Drličiak

kostýmy
Nina A. Stillmark

hudba
Radovan Přikryl

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 13. 4. 2000

derniéra 11. 3. 2002



Ladislav Smoček
JEDNOU K RÁNU

 

Zikmund
Jaromír Dulava

Martina
Ivana Chýlková

Šlajs
Jiří Hálek
Arnošt Goldflam

Emil
Bořivoj Navrátil

Hugo
Michal Pavlata



režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Roman Císař
Vladimír Procházka

výprava
Luboš Hrůza

hudba
píseň Davida Krause – „Hlodavec“

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 16. 3. 2000

derniéra 29. 11. 2003



Stanislaw Ignacy Witkiewicz
MATKA

Inscenace převzata z Divadla Labyrint

 

Janina Úhořovská, matka
Nina Divíšková

Leon Úhořovský, její syn
Tomáš Pavelka

Žofie Plejtusová, slečna
Vanda Hybnerová
Alena Mihulová

Apolinář Plejtus, její otec
Miloš Mejzlík
Steva Maršálek
Hanuš Bor

Dorota, služka
Zora Božinová

Lucy Beerová, milionářka
Veronika Pospíšilová

Alfred de la Trefouille, aristokratický hejsek
Jaroslav Šmíd

Vojtěch de Pokorya-Puchejřovič, floutek s asijskými rysy
Robert Jašków

Jáchym Telátko, ředitel divadla
Jan Moravec

Mordel Ben-Ski, podezřelý typ
Michal Dlouhý
Martin Sitta

Otec Úhořovský, myslitel a bandita
Michal Dlouhý
Martin Sitta

Janina Úhořovská ve věku 23 let
Lucie Roznětínská
Alena Mihulová



překlad
Michal Lang

úprava
Michal Lang

režie
Michal Lang

dramaturgie
Markéta Bláhová

výprava
David Vondrášek
Jana Procházková

hudba
Dogtroep

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 4. 6. 1999

derniéra 20. 12. 1999



Jan Vodňanský – Petr Skoumal
S ÚSMĚVEM IDIOTA ATD.

 

Hráli a zpívali
Táňa Fischerová
Jan Vodňanský
Petr Skoumal



fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 16. 5. 1999

derniéra 17. 5. 2001



Eugène Labiche
NEJŠŤASTNĚJŠÍ ZE TŘÍ

 

Alfons Marjavel
Ivan Řezáč

Hermance, jeho žena
Simona Stašová

Ernest
Kamil Halbich

Jobelin
Michal Dlouhý
Tomáš Pavelka

Berta
Veronika Kargerová

Pierre
Martin Sitta

Petunie
Zuzana Hanáková
Dana Sedláková

Lisbeta
Veronika Gajerová



překlad
Marek Stašek

úprava
Vladimír Strnisko

režie
Vladimír Strnisko

dramaturgie
Alena Kožíková

scéna
Luboš Hrůza

kostýmy
Jana Břežková

fotografie
Viktor Kronbauer

premiéra 10. 4. 1999

derniéra 24. 6. 1999



Carlo Goldoni
LETNÍ BYT

 

Leonardo
Jaromír Dulava

Vittoria, jeho sestra
Anna Bendová
Dana Černá

Paolo, Leonardův komorník
Michal Pavlata

Cecco, Leonardův sluha
Stanislav Štícha

Filippo
Jiří Zahajský

Giacinta, jeho dcera
Petra Špalková

Sabina, Giacintina teta
Nina Divíšková
Jaroslava Hanušová

Brigida, Giacintina komorná
Lenka Skopalová

Ferdinando
Tomáš Pavelka

Guglielmo
Ondřej Vetchý
David Suchařípa

Fulgenzio
Stanislav Zindulka
Dalimil Klapka

Constanza
Kateřina Frýbová

Rosina, její neteř
Veronika Žilková

Tognino, Rosinin snoubenec
Michal Suchánek



adaptace
Giorgio Strehler

překlad
Vladimír Mikeš

úprava
Ladislav Smoček

režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Vladimír Procházka

scéna
Luboš Hrůza

kostýmy
Šárka Hejnová

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 16. 3. 1999

derniéra 4. 11. 2002



Francis Beaumont – John Fletcher
KRÁL NEKRÁL

 

Arbases, král Ibérie
Tomáš Pavelka

Tigranes, král Arménie
Kamil Halbich

Arana, iberská královna-matka
Nina Divíšková

Panthea, její dcera
Petra Špalková

Mardonius, kapitán iberské armády
Ivan Řezáč

Bessus, kapitán iberské armády
Michal Dlouhý

Gobrius, protektor Ibérie
Hanuš Bor

Bakurius, iberský lord
Robert Jašków

Ligones, arménský státník
Michal Pavlata

Spakonie, dcera Ligonova
Lenka Krobotová
Anna Bendová

První iberský pán
Stanislav Štícha

Druhý iberský pán
Jaroslav Šmíd

Třetí iberský pán
Jiří Hána



překlad
Jiří Josek

režie
Michal Lang

dramaturgie
Markéta Bláhová

scéna
Klára Čulíková

kostýmy
Zuzana Krejzková

hudba
Vladimír Franz

pohybová spolupráce
Jaroslav Tomsa

asistentka režie
Kateřina Kyselá

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 6. 10. 1998

derniéra 15. 6. 1999



Heinrich von Kleist
ROZBITÝ DŽBÁN

 

Soudní rada Pánek
Ivan Řezáč

Rychtář Adam
Petr Nárožný

Písař Světlík
Kamil Halbich

Paní Marta Koulová
Simona Stašová

Eva, její dcera
Petra Špalková

Vít Louža, chalupník
Michal Pavlata

Ruprecht, jeho syn
Martin Sitta

Paní Brigita
Nina Divíšková

Sluha
Stanislav Štícha

Služka
Veronika Kargerová



překlad
Jindřich Pokorný

úprava
Vladimír Strnisko

režie
Vladimír Strnisko

dramaturgie
Petr Hruška

scéna
Luboš Hrůza

kostýmy
Jana Břežková

fotografie
Viktor Kronbauer

premiéra 8. 4. 1998

derniéra 22. 6. 1999



Václav Štech
TŘETÍ ZVONĚNÍ

 

Sadílek, purkmistr
Jiří Zahajský

Emma, jeho manželka
Kateřina Frýbová

Růžena, jejich dcera
Ivana Chýlková
Veronika Žilková

pí. Kváčková
Nela Boudová
Simona Postlerová

JUDr. Hudec
Jaromír Dulava

Hvězdínský
Ondřej Vetchý
Ondřej Sokol

Kaštyl
Stanislav Zindulka
Ondřej Sokol

Pilz
Rudolf Hrušínský ml.

Kejla, policejní revisor
Martin Sitta
Petr Burian

Nány, kuchařka pí Kváčkové
Lenka Skopalová

Pepi
Lubica Ferencová
Veronika Kargerová

Posel telegrafního úřadu
Stanislav Štícha



úprava
Ladislav Smoček

režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Vladimír Procházka

scéna
Luboš Hrůza

kostýmy
Šárka Hejnová

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 10. 12. 1997

derniéra 10. 3. 2003



William Shakespeare
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

 

Christopher Sly
Michal Dlouhý

Hospodská
Petra Špalková

Šlechtic
Jiří Zahajský

První lovec
Jan Skopeček

Druhý lovec
Kamil Halbich

Páže Bartoloměj
Marek Taclík
Robert Jašków

Baptista Minola, pán z Padovy
Stanislav Zindulka

Kateřina, jeho starší dcera
Petra Špalková

Bianca, jeho mladší dcera
Monika Krejčí

Petruchio, pán z Verony
Michal Dlouhý

Grumio, sluha Petruchia
Ivan Řezáč

Curzio, sluha Petruchia
Kamil Halbich

Gremio, bohatý pán, Biančin nápadník
Jindřich Bonaventura

Hortensio, Biančin nápadník, v převlečení Litio
Hynek Čermák

Lucentio, Biančin nápadník, v převlečení Cambio
Tomáš Pavelka

Tranio, sluha Lucentia
Martin Sitta

Vincentio, Lucentiův otec
Jiří Zahajský

Pedant
Jan Skopeček

Krejčí
Kamil Halbich

Kloboučník
Stanislav Štícha

Vdova
Marek Taclík
Robert Jašków

Strážník
Stanislav Štícha

Petruchiovi další sluhové
Jan Skopeček
Tomáš Pavelka
Martin Sitta
Stanislav Štícha



překlad
Martin Hilský

režie
Michal Lang

dramaturgie
Markéta Bláhová

výprava
Klára Čulíková

hudba
Vladimír Franz

asistentka režie
Kateřina Kyselá

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 16. 9. 1997

derniéra 12. 6. 1999



Tennessee Williams
SKLENĚNÝ ZVĚŘINEC

 

Matka
Věra Galatíková

Dcera
Petra Špalková

Syn
Ivan Řezáč

Host
Tomáš Pavelka



překlad
Milan Lukeš

úprava
Vladimír Strnisko

režie
Vladimír Strnisko

dramaturgie
Petr Hruška

scéna
Karel Glogr

kostýmy
Jana Břežková

asistentka režie
Kateřina Kyselá

fotografie
Viktor Kronbauer

premiéra 25. 3. 1997

derniéra 3. 7. 1999



Henrik Ibsen
HEDA GABLEROVÁ

 

Jørgen Tesman
Ivan Řezáč
Pavel Kikinčuk

Heda Tesmanová
Ivana Chýlková

Slečna Tesmanová
Kateřina Frýbová

Paní Elvstedová
Nela Boudová

JUDr. Brack
Petr Nárožný

Eilert Løvborg
Michal Dlouhý
Ondřej Sokol

Berta
Lubica Ferencová
Veronika Kargerová



překlad
František Fröhlich

úprava
Ladislav Smoček

režie
Ladislav Smoček

dramaturgie
Vladimír Procházka

scéna
Karel Glogr

kostýmy
Šárka Hejnová

hudba
Jan Klusák – III. smyčcový kvartet, Variace na Mahlerovo téma

asistentka režie
Petra Honsová

fotografie
Yvona Odrazilová

premiéra 16. 12. 1996

obnovená premiéra 14. 10. 1999

derniéra 23. 10. 2003



Tracy Letts
ZABIJÁK JOE

 

Chris Smith, dealer
Martin Sitta
Tomáš Pavelka

Sharla Smithová, servírka v baru "Cosmic Love"
Veronika Žilková
Simona Stašová

Ansel Smith, příležitostný automechanik
Ivan Řezáč

Vicki Smithová, panna
Petra Špalková

Joe Cooper, zabiják
Michal Dlouhý



překlad
Jiří Josek

režie
Michal Lang

dramaturgie
Markéta Bláhová

scéna
Klára Čulíková

kostýmy
Zuzana Krejzková

asistentka režie
Kateřina Kyselá

fotografie
Bohdan Holomíček

premiéra 7. 6. 1996

derniéra 30. 6. 1999



Anton Pavlovič Čechov
TŘI SESTRY

 

premiéra 8. 3. 1996

derniéra 17. 6. 1997