OSOBNOSTI / září
PETR ČEPEK
(16. září 1940-20. září 1994). Herec ČK od listopadu 1965 do roku 1994. Uplynulo už třicet let od odchodu Petra Čepka. Prostřednictvím rolí a jeho slova si ho připomeňme, právě v době oslav Činoherního klubu..
Měl jsem to štěstí zažít šedesátá léta, tu dobu, kdy se, jak říkám, všude vznášel duch Alfréda Radoka. Máša, Smoček, Vláčil, Herz, ti všichni chtěli pracovat jen s dokonalým herectvím, na rozdíl třeba od Miloše Formana. Na zelené louce vznikl Činoherní klub, neměl žádné návaznosti, nebyl zatížen tradicemi. Bohužel v té době trval velice krátce. / Petr Čepek
ALEXEJ VOJNOV; Albert Camus: Spravedliví (režie Jan Kačer, 1965) * 2. LIGUR Niccolò Machiavelli: Mandragora (režie Jiří Menzel, 1965) * 3. RAZUMICHIN Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest (režie Evald Schorm, 1966) *4. PIEROT Alena Vostrá: Na koho to slovo padne (režie Jan Kačer, 1966) * 5. ČÍŠNÍK Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor (režie Jan Kačer, 1967) * 6. POŠTMISTR Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor (režie Jan Kačer, 1967) * 7. McCANN Harold Pinter: Narozeniny (režie Jaroslav Vostrý, 1967) * 8. PETE Edward Bond: Spaseni (režie Ladislav Smoček, 1968) * 9. KILIÁN Alena Vostrá: Na ostří nože (režie Jan Kačer, 1968) * 10. JEPICHODOV Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad (režie Jan Kačer, 1969) * 11. MUDR. RADOSTA Ladislav Smoček: Kosmické jaro (režie Ladislav Smoček, 1970) *12. DON ISSACHAR Voltaire: Candide (režie Jaroslav Vostrý, 1971) * 13. POPEL Maxim Gorkij: Na dně (režie Jan Kačer, 1971) * 14. LÄUFFER Jakob Michael Reinhold Lenz: Vychovatel (režie Jaroslav Vostrý, 1972) * 15. ALFRÉD BESANO Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky (režie Miroslav Macháček, 1977) * 16. JAMES TYRONE MLADŠÍ Eugene O´Neill: Cesta dlouhého dne do noci (režie Ladislav Smoček, 1978). * 17. HORATIO Jaroslav Vostrý: Tři v tom (režie Jiří Menzel, 1978) * 18. OSKAR Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa (režie Ladislav Smoček, 1981) * 19. VLADIMÍR Bohumil Hrabal: Něžný barbar (režie Ivo Krobot, 1981) * 20. OKTÁVIO Alfred de Musset: Marianniny rozmary (režie Ivo Krobot, 1983) * 21. GENNADIJ NEŠŤASTLIVEC Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Les (režie Ladislav Smoček, 1984) * 22. IVAN MICHAJLOVIČ JAŤ Anton Pavlovič Čechov, Bertolt Brecht: Svatby (režie Vladimír Strnisko, 1985) * 23. ŽENICH Anton Pavlovič Čechov, Bertolt Brecht: Svatby (režie Vladimír Strnisko, 1985). 24. LLOYD DALLAS Michael Frayn: Bez roucha (režie Jiří Menzel, 1986). * 25. ANČUGIN Alexandr Vampilov: Provinční anekdoty / Dvacet minut s andělem (režie Ivo Kobot, 1987 *26 JARIN John Millington Synge, Ladislav Smoček: Krásné vyhlídky (režie Ladislav Smoček, 1987) * 27. DE FLORES Thomas Middleton – William Rowley: Pitvora (režie Vladimír Kelbl, 1989) * 28. ČLEN STOLNÍ SPOLEČNOSTI, ZÁSTUPCE FIRMY ADLER, BURZIÁN, OCHUTNÁVAČ KONOPÁSEK, STARÝ CIKÁN, VESNIČAN Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (režie Ivo Krobot, 1989) * 29. ČLOVĚK Ladislav Smoček: Smyčka (režie Ladislav Smoček, 1990) * 30. DĚRNOV Lev Birinskij: Mumraj (režie Ladislav Smoček, 1991) * 31. JOHN GABRIEL BORKMAN Henrik Ibsen: John Gabriel Borkman (režie Jan Nebeský, 1993).
FRANTIŠEK FRÖHLICH
(13. května 1934-13. července 2014) byl český překladatel ze severských jazyků (z dánštiny, norštiny a švédštiny) a angličtiny. Dramaturg Činoherního klubu 1970-1973 a 1992-1994.
Překlady her v ČK: Henrik Ibsen: HEDA GABLEROVÁ (režie Ladislav Smoček, 1996 ob. 1999), Harold Pinter: ZRADA (režie Ondřej Sokol, 2014).
(…) Jako pro diváka bylo tohle divadlo pro mě zjevení, a to hned v dvojím smyslu. Kdo byl zvyklý na takové to herectví na druhou, které mimochodem přežívá v neotřesitelně pevném provozním zdraví dodnes, uviděl Ve Smečkách něco úplně jiného: divadlo, které neznamenalo osvětové seznámení s divadelní hrou, ať už klasickou nebo současnou, divadlo, které strhovalo, protože bylo autentické, nedělalo z diváků pitomce, ale respektovalo jejich inteligenci, a dalo se mu věřit. To za prvé. A za druhé – což s tou první věcí pochopitelně souvisí – tu byl postupně se rozrůstající repertoár nového divadla, především původní hry a nové dramatizace, ale i nově přečtení klasikové (jako třeba Mandragora nebo Revizor). Jako dnes vzpomínám na nevěřícný úžas z Bludiště, z Na koho to slovo padne nebo z Narozenin: i takhle se dá dělat divadlo, říkal jsem si. Pokusit se tyto dvě věci shrnout do jednoho celkového pocitu není tak obtížné: z jeviště divadélka Ve Smečkách na diváka dýchla svoboda.(…)
František Fröhlich v knize Činoherní klub 1965-2005
PETR SKOUMAL
(7. března 1938-28. září 2014). Činoherního klubu v letech 1967-1974. Hudební skladatel (scénická hudba k 24 inscenacím ČK), dramaturg, režisér, herec.
„Sedával jsem na zkouškách v Činoherním klubu ne proto, že bych snad musel, ale že mě fascinovalo pozorovat, jak vzniká divadlo. Bylo to něco úžasného, často mě to bavilo víc než pak samotný výsledek. Je to moje nejcennější divadelní zkušenost.” / Petr Skoumal
„V mém životě byla jediná instituce, která mi poskytla nějaký čas stálý plat, a byl to právě Činoherní klub. Chtěl bych mu za to dodatečně poděkovat, zejména pak jeho tehdejšímu šéfovi Jaroslavu Vostrému, který pro mě vymyslel hezkou funkci hudebního dramaturga.“ / Petr Skoumal v knize Činoherní klub 1965-2005
ZDENĚK HOŘÍNEK
(15. listopadu1931-20. září. 2014). Teatrolog, kritik, pedagog a herec. Zdeněk Hořínek psal o Činoherním klubu od jeho založení až k dnešku: počínaje studií „Činoherní klub 1965-66“, přes ohlédnutí za historií našeho divadla s názvem „Chodit do Činoherního klubu…“, které napsal do knihy Činoherní klub 1965-2005, až k poslední recenzi na inscenaci Ortonovy Klíčové dírky v Divadelních novinách v prosinci loňského roku.
Další články
