OSOBNOSTI / KVĚTEN
ALENA VOSTRÁ
17. května 1938 – 15. dubna 1992
česká spisovatelka-prozaička, autorka knih pro děti, scenáristka, dramatička, loutkářka, rozhlasová redaktorka.
Považovala své vyloučení z DAMU za nespravedlivé, odvolávala se a po dvou letech směla studium dokončit v jiném oboru. Rozhodla se pro dramaturgii a studium úspěšně ukončila. Po ukončení studia a úspěšném uvedení své hry a současně diplomové práce Na koho to slovo padne v Činoherním klubu se stala spisovatelkou na volné noze.
Divadelní inscenace v Činoherním klubu:
Fedor Michajlovič Dostojevskij: ZLOČIN A TREST / dramatizace Aleny a Jaroslava Vostrých (režie: Evald Schorm, 1966) * Alena Vostrá: NA KOHO TO SLOVO PADNE (režie Jan Kačer, 1966), NA OSTŘÍ NOŽE (režie Jaroslav Vostrý, 1968) * Voltaire: CANDIDE dramatizace: Jan Cziviš, Alena Vostrá, Jaroslav Vostrý (režie Jaroslav Vostrý, 1971 *
jinde: Divadlo F. X. Šaldy Liberec: NA KOHO TO SLOVO PADNE (režie Milan Vobruba, 1968)
Pozdě
P.S.
Vy kteří se po ní ptáte… vězte
Liší se od těch ostatních
tím že nepolituje sebe ale sníh
který ji na jaře přepadl ve vnitřním městě
dav jej za to udupal
Bylo to na jaře. Bylo to v přestupném dubnu a nejspíš až v květnu, protože Alena byla květnová.
Volala mi z telefonní budky na Národní třídě. „Tady padá sníh! Bochníky sněhu! Nech všeho a honem přijeď. Ale pospěš si, nebo ho lidi zatím udupou.“
Byl to jarní, štěněčí sníh. Nehodil se do kalendáře, do sezóny, natož do doby. Bylo to v polovině sedmdesátých let. Alena Vostrá už nebyla v nakladatelství Československý spisovatel vítaná.
Byla na tamější poměry příliš hezká, příliš vtipná, příliš málo povrchní, příliš znepokojující.
Na třídu Géniů, jak si místní zasloužili umělci Národní třídu pro sebe pojmenovali, zabloudila málokdy. I proto ten úžas: tady padá sníh!
V tramvaji jsem si pro ni tehdy vymyslel tu básničku, tu dvornou hříčku, ale když jsem přijel, bylo pozdě. Bylo po sněhu. Lidi ho udupali.
A tak vám, kteří se po ní ptáte, ani sobě… víc neřeknu. Je jaro, přijde sníh. Jen přátelé přicházejí pozdě. Pozdě to vím.
Pavel Šrut
Ξ
FRANTIŠEK HUSÁK
24. května 1936 – 8. listopadu 1991
1. května 1965 – 31. července 1974 odešel společně s J. Kačerem, P. Skoumal – byli nuceni odejít.
V Činoherním klubu odehrál 16 rolí
Ξ
FRANTIŠEK FRÖHLICH
13. května 1934 Praha – 13. července 2014
Významná osobnost v životě Činoherního v letech 1965 – 1972 až do nuceného odchodu. I nadále však s ČK spolupracoval i po roce 1989.
Byl český překladatel ze severských jazyků (z dánštiny, norštiny a švédštiny) a angličtiny. Překládal hlavně prózu a drama z angličtiny a ze severských jazyků, zejména pak dílo Henrika Ibsena. Přeložil také několik děl dánské spisovatelky Karen Blixenové. Významné jsou i jeho překlady literatury pro děti a mládež (Gerald Durrell: Mluvící balík, Simon Brett: Prevítem snadno a rychle, pohádky Hanse Christiana Andersena) a populárních detektivek švédského páru Sjowallová-Wahloo. Napsal rovněž řadu komentářů a doslovů.
*
Musím jen dodat, že k úspěchu londýnského zájezdu nemálo přispěl jemně inteligentní, mimořádně vzdělaný, vždy příjemný a neobyčejně obětavý František Fröhlich, od 1. ledna 1970 zaměstnaný v ČK jako dramaturg a „referent pro zahraničí“. Mezi mnoha úkoly, které plnil v souvislosti s londýnským zájezdem a mezi kterými byla také zprostředkovatelská funkce mezi českým textem a anglickým tlumočníkem v kabině, patřily rovněž ty, které dnes vykonávají tzv. tiskoví mluvčí. Myslím, že významně napomohl k vytváření obrazu Činoherního klubu svým skvělým vystupováním při nej- různějších příležitostech, při kterém hrála velkou roli i jeho výtečná angličtina, budící nejednou položenou otázku, kde se tak výborně naučil – česky.
Jaroslav Vostrý / Činoherní klubu 1965/1972 – Dramaturgie v praxi
Další články
