HUMR
Kdy je člověk dostatečně starý? Starý na to, aby přestal konečně řešit, proč mu někdo neodepsal, jestli je taková košile na rande dostatečně hot nebo jestli si v životě vůbec někoho najde? Stane se někdy, že nám to začne být celý jedno?
Když mi bylo 12, představovala jsem si, jak ve svých 20 budu jasně vědět, kam se mám v tom životě vydat. Ve dvaceti jsem to drze odsunula na později s vědomím, že třicítka to jistí. Je mi 35. Pořád nevím, kudy mám jít. Kdybych to věděla, tak se ale okradu o ty věčný překvapení.
Tak jsem takhle šla na rande – do sauny. Jako na první rande sauna? Asi s léty ztrácím soudnost, možná je to nějaký predementní syndrom v raném stádiu blbosti. Ale zrovna jsem byla uprostřed zkoušení Marty Gottwaldové v Činoheráku a ta pani nebyla úplně “nejostřejší tužka v penále”. Zdá se, že se mi vryla pod kůži daleko víc, než jsem si v ten moment byla ochotná přiznat. Takže jsem úplně normálně v džínách dorazila do saunového světa, abych o pár minut později úplně normálně seděla v prostěradle mezi nahatýma lidma, kteří jsou venku možná stydlivý, v sauně jim ale vůbec nevadí ukázat i to, co nemají. Hned na začátku si nějaký pán začal prostírat prostěradlo na lavici vedle mě, což v praxi znamenalo, že se několikrát otočil předem i zadem ke mně tak, jak ho Bůh stvořil, aby to korunoval pořádným předklonem (vzpomínka na jeho varlata mě strašila ještě několik následujících dní). Ale nechtěla jsem být prudérní, navíc v sauně! V tu chvíli jsem si ještě víc utáhla prostěradlo kolem celýho těla, takže jsem spíš vypadala jako mumie, který někdo zapomněl obvázat hlavu. A o výrazu ve tváři ani nemluvě, protože přesně v ten moment to začalo. POT! Bože, já se potím! Pro jistotu jsem si prsty zkontrolovala, jestli nemám rozmazanou řasenku. Zdálo se, že nemám. Cajk. Ten kluk byl samozřejmě taky zpocenej, ale evidentně ho to z rovnováhy nevyvedlo. Na to, že jsme oba vypadali jako humři ve vlastní šťávě, jsme si hezky popovídali. Až tak, že to pána přestalo bavit, sbalil si varlata, prostěradlo a šel si to celý vybalit jinam.
Když už vedro začalo být nesnesitelný, tak jsem s trpělivostí sobě vlastní začala lomcovat dveřma, abych se dostala ven. Nešlo to. Začalo se mi špatně dýchat, já tady umřu! Proč musím mít takovou smůlu zrovna já? Ten hezkej kluk asi poznal, že ta úplně přehřátá pani, co se chová jako slepice, když ji chce někdo chytit do ruky, má asi fakt problém, a úplně klidně otočil tím madlem na správnou stranu a dveře od sauny mi otevřel. Gentleman je to. Ze dveří jsem vypadla, jako kdyby mě někdo vyflusnul a šla hledat eleganci do sprch… Fakt nechápu, proč tam jsou skleněný zástěny, když mi ta zástěna končí pod pupíkem?! To jsou opravdu všichni tak vysoký? Po několika kolečkách saun a potupných sprch “For tall only”, jsem se šla rychle oblíknout, vlasy schovala pod čepici a elegantně a naprosto ležérně vyšla do víru velkoměsta. A když jsem se letmo zahlédla ve výloze kavárny, zjistila jsem, že kromě tý samozřejmě rozmazaný řasenky ještě vypadám jako těsně před infarktem. Ve tváři jsem měla něco víc než ruměnec. Bylo to takový do fialova a dost flekatý. Ale ten kluk se chce vidět znova! Neuvěřitelný! Musím se ho zeptat, kolik dioptrií normálně má. No, každopádně další rande je na mně.
Saunu sice jen tak nepřekonám, ale přemýšlím, že bychom si mohli dát takový ty sparťanský závody v bahně. Ve šplhu po zemi jsem byla vždycky dobrá. Nebo aspoň pořádnej cyklovýlet v dešti nebo střevní problémy na stejný ubikaci. Musím to nějak promyslet, každopádně o tohle dobrodružství bych se byla připravila, kdybych si řekla, že už jsem dospělá a nebudu dělat kraviny.
Cesta je cíl. Tak na ní buďme opatrný. A mějme tu cestu rádi, i když je někdy pěkně na hovno.
Jinak se opět připomínám s konzultacemi pro bohyně. Stačí vyplnit formulář dole pod odkazem. První sezení je za trojku, další za osmičku, tak se nebojte na mě obrátit. KDYKOLIV.
Další články
