ROZHOVOR S ROMANOU WIDENKOVOU A SANDROU ČERNODRINSKOU
Položila jsem několik otázek představitelkám dvou ze čtyř prvních dam z autorské inscenace Tomáše Dianišky ZAKLETÉ DÁMY, která měla premiéru před Vánocemi. Romana Widenková v ní hraje Hanu Benešovou, manželku druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, kterou národ miloval a která se stala jakýmsi vzorem první dámy; Sandra Černodrinská zase Martu Gottwaldovou, manželku komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, která se marně snažila Haninu nedostižnému vzoru přiblížit – třeba tím, že si nechala šít stejné šaty…
Překvapilo tě něco na Haně Benešové?
ROMANA: Určitě mě překvapilo, že byla během první světové války ve vězení. A že se s Edvardem odloučili a neviděli se dlouhé tři roky. Jenom si psali dopisy. A taky je zajímavé, že se seznámili v Paříži; to jsem předtím nevěděla.
Co tě překvapilo na Martě Gottwaldové?
SANDRA: Překvapilo mě, jak moc obhroublá a jednodušší je v našem podání. Mně se obvykle během zkoušení postavy míchají trochu s realitou, takže jsem měla kolikrát pocit, že mě ta hloupost vyloženě prostupuje. Což, co si budeme povídat, není úplně výhodné, hlavně pro okolí.
Co je nejtěžší na tom hrát postavu, která má reálný předobraz?
ROMANA: Zezačátku mi informace a různý materiály pomohly udělat si o Haně obrázek. U prvních dam – snad kromě Olgy Havlové, kterou má většina lidí v povědomí – není k dispozici zase tolik přímých záznamů, ze kterých je možný čerpat. Takže jsme k tomu s Tomášem (Dianiškou, pozn. redakce) přistoupili volněji a úplně od začátku. Vytvořili jsme si tak trochu vlastní příběh, vlastní jazyk a je to stylizovaný, proto jsme se reálným předobrazem nemuseli nechat svazovat. Spíš nám šlo o vztahy a o ženský téma v tom. Žily sice ve stínu svých mužů, ale podle mě by bez nich ti muži nezvládli spoustu věcí ustát.
SANDRA: Nejtěžší je rozhodně balancovat na hraně uvěřitelnosti a karikatury. To bych řekla, že byla výzva. Ale stále mám pocit, že pokud tomu člověk hluboce věří, věří sám sobě, tak se nemůže nic stát.
Jak to měla Marta s Klementem?
SANDRA: Vztah s Klementem měla podle nás živočišný; určitě ho milovala, ale Bůh ví, kdyby potkala někoho charakternějšího, jestli by její život nebyl milejší. Jestli by Marta nebyla měkčí a edukovanější.
Jaký měla Hana vztah s Edvardem?
ROMANA: Jsem přesvědčená, že ho milovala. Byl mezi nimi vzájemný respekt a láska. Dokonce si kvůli němu změnila jméno z Anna na Hana. To mi přijde vtipný. Nevím samozřejmě, jak to měli oni, ale můžu říct, jakej vztah hrajeme my s Kubou Burýškem. Myslím, že ze všech dvojic v ZAKLETÝCH DÁMÁCH jde mezi Hanou a Edvardem nejvíc o lásku. Hana je podporující a stojí při něm. A už jenom to, že na něj čeká tři roky a protrpí si těžký věci, ale zůstává, o něčem svědčí. Sbližuje je taky vzájemná bolest z toho, že nemůžou mít děti.
Co tě na tvé postavě baví – a co na ZAKLETÝCH DÁMÁCH?
SANDRA: Na ZAKLETÝCH DÁMÁCH a Martě mě baví opravdu úplně všechno. Líbí se mi její fyzická proměna, líbí se mi emoční ostré střihy, které po mně Tomáš chtěl. Takovéhle divadlo mě naplňuje – je to na 150 % a má to „kule“. Tomáš je obdivuhodný autor, režisér a herec. Vyzařuje z něj klid a nadhled a laskavost, a to je v naší práci něco, čeho si velmi cením.
ROMANA: Na Haně mě baví její křehkost a zároveň síla. Udělali jsme ji tak, že je to vlastně křehká žena, která touží po rodině, po harmonii, po dětech. Ale uvnitř je natolik silná, že zvládne i ty nejtěžší zkoušky.
A co se týče ZAKLETÝCH DAM, myslím, že to bude – nebo už je – moje nejmilejší inscenace. Byl to krásný proces zkoušení, hlavně ten poslední, generálkový týden. Přišlo mi, že se tam děly až magický věci. Baví mě jazyk, kterej Tomáš zvolil, že je to zas úplně něco jinýho, než jsme doteď zkoušeli, a taky že je nás tam na jevišti tolik pohromadě. V ZAKLETÝCH DÁMÁCH jsou témata, který jsou pro mě v dnešní době strašně důležitý a je důležitý si je připomínat. To, v čem my teď tady žijem, není samozřejmost. Mám pocit, že jako Češi moc vlastenci nejsme, nemáme to ve zvyku. Ale jsou momenty, který mě dělaj pyšnou jako Češku. A v tý inscenaci si to tam tak hezky připomeneme a můžeme to prožít spolu s diváky.
Děkujeme za rozhovor
Další články
