CHANDELIEUR
„Večer jsme se dívali s manželem na televizi, už to je dost divné. A on najednou vstal, vypnul televizi, zhasnul a šel spát. A já tam seděla potmě a brečela jako kráva.“ Brigitte Buc
V poslední době horlivě analyzuji svůj život. Přemílám, obracím naruby, otáčím o 180 stupňů a upřímně závidím lidem, kteří jsou schopni zamilovat se třeba do lustru. Má to své nepopiratelné výhody – například víte, že pokud je technicky v pořádku, žhavá jiskra tam bude vždycky. Taky víte, že se díky vám alespoň jednou denně celý rozzáří. A kdykoliv vám ukáže světlo, klidně i na konci tunelu. Navíc je nenáročný na údržbu a často stačí jeden na celý život.
Co mám já
No, takže jsem single. Nemám lustr, zato mám chameleoní syndrom. O co jde?
Jedná se o syndrom, při kterém kromě neustále váhavého, houpavého pohybu plného pochybností používám hojně mimikry. Můžu být vysoká dlouhonohá mulatka, Miss Nevada, nebo taky česká dojička krav. V praxi to znamená, že pro svého partnera ve snaze, aby mě miloval, udělám nemožné. Klidně budu řídit Transportera, naštípu dříví a večer povedu něžnou intelektuální debatu u earl greye. A aby toho nebylo málo – po hádkách ráda vařím, a to ve velkém. Osm hlavních chodů a tři dezerty? Žádný problém. Vegetariánské, masové, veganské? Neuč orla létat! Odpalované, listové, kynuté? Pojď mi hop!
Jen tak nějak téměř vždycky zapomenu na sebe. Na tu holku, která dokáže být velmi laskavá a pečující, ale uvnitř je to křehká skleněnka zrcadlící úplně všechno – úspěchy, křivdy i ponížení.
V lednici mám prosecco, olivy a okoralý parmezán. Hrdá výbava single pětatřicítky. Proč já? Proč on? Proč to zase nevyšlo? Ale proč se celý den zabývat něčím, co stejně nevyřeším? Možná je čas vzít tu skleněnku za ruku, říct jí, že ji mám ráda a popřát jí hezký den. Nadechnout se nosem, vydechnout pusou a uvědomit si, že to tady celé má smysl a že by byla škoda nechat si život protéct mezi prsty. A až přijde čas, objeví se PAN BOŽSKÝ, nebo méně božský, prostě ON, a já budu vědět, že mám zase na chvíli pro koho vařit. A tentokrát i bez hádek.
Další články
