Jaroslav Vostrý

Jaroslav Vostrý (*1931) založil spolu s Ladislavem Smočkem v roce 1965 Činoherní klub a byl jeho prvním uměleckým šéfem. Na konci roku 1972 byl z moci normalizačních vládců odvolán.

V první sedmi letech existence našeho divadla dramatizoval Dostojevského ZLOČIN A TREST (spolu s Alenou Vostrou a v režii Evalda Schorma, 1966), režíroval Pinterovy NAROZENINY (1967) a hru Aleny Vostré NA OSTŘÍ NOŽE (1968), inscenoval Voltairova CANDIDA (1971, na jehož dramatizaci se podílel s Alenou Vostrou a Janem Czivišem), Lenzova VYCHOVATELE a Leonovův ZLATÝ KOČÁR (1972).

V době, kdy v Činoherním klubu nesměl pracovat, napsal pro své herce komedii TŘI V TOM, pod níž se v roce 1978 podepsal její režisér Jiří Menzel.

Po Sametové revoluci se do Činoherního klubu vrátil a zajistil mu samostatný statut. Do roku 1993 byl ředitelem a uměleckým šéfem.

Když v následujících letech pracoval jako rektor Akademie múzických umění a profesor Divadelní fakulty AMU, napsal o Činoherním klubu a jeho osobnostech knihy: Petr Čepek / Talent a osud (poprvé 1996), Činoherní klub 1965-1972 / Dramaturgie v praxi (1996), O hercích a herectví / Osobnost a umění (poprvé 1998).

Na ně později navázal knihami, které publikuje v edici Disk: Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění (spolu s Miroslavem Vojtěchovským, 2008), Je dnes ještě možné herecké umění? Příspěvek ke scénologii herecví (se Zuzanou Sílovou, 2008), Scénologie dramatu / Úvahy a interpretace (2010), Scénování v době všeobecné scénovanosti. Úvod do scénologie (2012) atd. Viz. https://edicedisk.amu.cz/tag/vostry-jaroslav/

Působí jako emeritní profesor v Ústavu teorie scénické tvorby DAMU.

Je nositelem Stříbrné pamětní medaile předsedy Senátu (2013), Ceny Ministerstva kultury ČR (2015), Medaile Josefa Hlávky (2016) a Ceny České akademie divadelníků (2020).

*

Jaroslav Vostrý. Legenda a respektovaná autorita. Léta jsem sledoval jeho vynikající, dodnes nepřekonaný časopis DIVADLO. Člověk tak přísného a náročného pohledu na divadlo by mohl až budit dojem, že kvalitní divadlo se vlastně dělat nedá. A ejhle – tenhle člověk projeví najednou víru, že jeho představa o divadle by se uskutečnit dala, a také takové divadlo založil. A to divadlo nijak vznešeně teoretické, ale divadlo živé, s herci sakramentsky plnokrevnými. Když se pak tento pan Vostrý ozval v telefonu a nabídl mi práci v ještě neexistujícím divadle, byl jsem docela rozčilený. Blesk z nebe. Za týden jsem totiž měl podepsat angažmá v Národním divadle, kde jsem už hrál za Jana Třísku, který odešel na vojnu… Požádal jsem Jana Kačera, aby mi pomohl aspoň trochu ulehčit dramatickou situaci – Národní se přece neodmítá… A vysvětlit šéfovi ND Josefu Maršálkovi, o co jde. Tomu se projekt tak zalíbil, že nás chtěl angažovat do ND všechny… Což Jaroslav Vostrý s poděkováním odmítl. Tak se stal Jaroslav Vostrý mým šéfem a později i režisérem. Čím dál víc si toho vážím, že mne tehdy vybral. Vstoupil do dějin mého života – myslím, že v tom nejlepším smyslu.

Josef Abrhám v knize Činoherní klub 1965-2005

Ale ještě jedno štěstí jsme, Činoheráčku, při Tvém narození měli. Na svět Ti energicky pomáhal a naším prvním šéfem se stal Jaroslav Vostrý. Nebudu se rozepisovat o tom, jak jsem si ho vážil a vážím, pro jeho teoretické i praktické znalosti, pro jeho schopnost rozprávět s námi o divadelní práci a jejích problémech. Domnívám se, že to byla právě jeho osobnost s darem velké rozvahy, kolegiality a schopnosti vcítit se do odborných i lidských problémů divadelní party, která na dlouhou dobu umožnila bezkonfliktní spoluexistenci silných i rozdílných uměleckých osobností. Jsem rád, že jsem s ním mohl spolupracovat na Candidovi, na Vychovateli a dalších hrách. Snad není příliš neskromné, u příležitosti tohoto vzpomínání přiznat se, jak mě těšilo naše rozvíjející se přátelství, které trvá dodnes. Díky, Jaroslave!

Jiří Hálek v knize Činoherní klub 1965-2005

Celý Činoherní klub byl tehdy výběrová skvadra. A nebyla to náhoda. Jarda Vostrý nebyl žádný intelektuál salonního typu. Měl obrovský cit pro člověka. „Psycholog hereckých duší.“ (Jestli vůbec herci nějakou duši mají.) Jarda věděl, kdo je schopen hrát téma a kdo má tendenci předvádět sám sebe.

Pavel Landovský v knize Činoherní klub 1965-2005

Divadelní ústav v Praze, ve spolupráci s Divadelní fakultou AMU, vydaly knihu profesora Jaroslava Vostrého – Činoherní klub 1965-1972 / Dramaturgie v praxi. Je tam o Činoherním klubu téměř všechno, co je podstatné. Ale ještě jednu knihu Jaroslava Vostrého mám trvale po ruce. Petr Čepek / Talent a osud. Moc za ni, Jaroslave, děkuju. Listuju oběma knížkami dávno přečtenými a připomínám si všechno, čím jsme těch pár let žili. Přišla jsem do Činoheráku v roce 1967. Většinu svých kolegů jsem znala od studií. Viděla jsem představení, která se už hrála, a byla jsem přešťastná, že se na tom mohu podílet.

Věra Galatíková v knize Činoherní klub 1965-2005

v minulosti

1992
Molière
LAKOMEC
dramaturgie, úprava

1991
Euripidés
ORESTÉS
překlad

1991
Lev Birinskij
MUMRAJ
dramaturgie

1991
Arthur Schnitzler
UTRPENÍ MLADÉHO MEDARDA
dramaturgie, překlad, úprava

1990
Sam Shepard
PRAVÝ ZÁPAD
dramaturgie

1990
Ladislav Smoček
BLUDIŠTĚ
dramaturgie

1990
Ladislav Smoček
SMYČKA
dramaturgie

1990
Václav Havel
ŽEBRÁCKÁ OPERA
dramaturgie

1972
Leonid Leonov
ZLATÝ KOČÁR
režie

1971
Voltaire
CANDIDE
dramatizace, režie

1970
Jakob Michael Reinhold Lenz
VYCHOVATEL
režie

1968
Alena Vostrá
NA OSTŘÍ NOŽE
režie

1967
Harold Pinter
NAROZENINY
režie

1966
Alena Vostrá
NA KOHO TO SLOVO PADNE
dramaturgie, režijní spolupráce

1966
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
ZLOČIN A TREST
dramatizace