Činoherní klub vznikl roku 1965 jako součást Státního divadelního studia, které založil a vedl Miloš Hercík. U zrodu Činoherního klubu stáli dva bývalí spolužáci z pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění – režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý, který se také stal prvním uměleckým šéfem. První inscenací Činoherního klubu byl 27. února 1965 PIKNIK Ladislava Smočka v autorově režii.

Základ hereckého souboru přišel do Činoherního klubu z Ostravy spolu s režisérem a hercem Janem Kačerem a výtvarníkem Lubošem Hrůzou. Činoherní klub měl od počátku své existence tolik umu i štěstí, že se během jediné sezony stal jedním z nejžádanějších pražských divadel. Mistrovství jeho herců – Josef Abrhám, Jana Břežková, Petr Čepek, Nina Divíšková, Táňa Fischerová, Věra Galatíková, Jiří Hálek, Jiří Hrzán, František Husák, Jiří Kodet, Václav Kotva, Pavel Landovský, Jana Marková, Vladimír Pucholt, Josef Somr, Leoš Suchařípa, Miloslav Štibich, Jiřina Třebická, Josef Vondráček, Libuše Šafránková, Jiří Zahajský – rostlo s každou další inscenací, mnozí byli protagonisty nové vlny československého filmu 60. let. Když měl Jaroslav Vostrý formulovat pro novináře program divadla, řekl, že Činohernímu klubu jde o hledání možností herců a jejich prostřednictvím možností člověka. Činoherní klub byl ansámblovým divadlem režírovaných herců, a ve svých nejlepších inscenacích jím vždy zůstal. Režiséři divadla tu nehledali efektní režijní postupy, soustředili se na hereckou tvorbu a souhru, a jejich cílem bylo „roztavit“ režii v hereckých výkonech.

Repertoár divadla tvořily na samém počátku původní hry Ladislava Smočka, Aleny Vostré a Pavla Landovského, původní dramatizace Aleny a Jaroslava Vostrých, ruská klasika a současná angloamerická dramatika. K nejznámějším inscenacím patřily Machiavelliho MANDRAGORA, Smočkovo BLUDIŠTĚ a PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO, NA KOHO TO SLOVO PADNE Aleny Vostré, Gogolův REVIZOR, ZLOČIN A TREST F. M. Dostojevského a Pinterovy NAROZENINY. Už po 21. srpnu 1968, za okupace Československa, vznikly inscenace hry Pavla Landovského HODINOVÝ HOTELIÉR, Čechovův VIŠŇOVÝ SAD, Smočkovo KOSMICKÉ JARO, Voltairův CANDIDE, Gorkého NA DNĚ a Goldoniho POPRASK NA LAGUNĚ ad.

Vedle kmenových režisérů pracovali v Činoherním klubu filmoví režiséři Jiří Krejčík, Jiří Menzel a Evald Schorm. Jako hosté tu hráli vynikající herci a herečky: Miroslav Macháček, Oldřich Nový, Miroslav Homola, Viktor Očásek, Oleg Tabakov, Zdeněk Martínek, Karel Höger, Věra Ferbasová, Helena Růžičková, Evelyna Steimarová, Blažena Holišová, Marie Vášová ad. Dramaturgy Činoherního klubu byli také Leoš Suchařípa a František Fröhlich. V divadle působil hudební skladatel Petr Skoumal, který spolu s Janem Vodňanským stvořil pořady S ÚSMĚVEM IDIOTA, HURÁ NA BASTILU a S ÚSMĚVEM DONKICHOTA. Inscenace Činoherního klubu fotografoval Miloň Novotný, grafikem divadla a autorem jeho loga byl Libor Fára. S rostoucím věhlasem Činoherního klubu rostl i zájem o jeho vystupování v zahraničí. Úspěšné zahraniční cesty vyvrcholily triumfem na mezinárodním festivalu World Theatre Season v Londýně roku 1970.

Od roku 1973, po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností divadla, Činoherní klub pod normalizačním vedením fungoval v „náhradním programu“. V roce 1975 znovu nastudoval Jiří Krejčík komedii Seana O’Caseyho PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY a poslední režii, Čechovova RACKA, mohl připravit Jan Kačer. Divadlo začalo systematičtěji pracovat po příchodu uměleckého šéfa Jiřího Daňka. Nejvýznamnějšími inscenacemi období 1978-1989 byly CESTA DLOUHÉHO DNE DO NOCI E. O’Neilla, Zuckmayerův HEJTMAN Z KOPNÍKU, Horváthovy POVÍDKY Z VÍDEŇSKÉHO LESA a Gogolovi HRÁČI v režii Ladislava Smočka, komedie Jaroslava Vostrého TŘI V TOM a Fraynovo BEZ ROUCHA v režii Jiřího Menzela, Hrabalův NĚŽNÝ BARBAR, dramatizace Hrabalovy novely OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE a Čechovův IVANOV režiséra Ivo Krobota, SVATBY A. P. Čechova a B. Brechta v režii Vladimíra Strniska.

Do konce roku 1980 soubor doplnili dramaturg Vladimír Procházka a režisér Ivo Krobot, herci a herečky Oldřich Vízner, Jiří Císler, Miroslav Středa, Rudolf Hrušínský ml., Petr Nárožný, Kateřina Frýbová, Eva Jakoubková, Veronika Freimanová, Jana Švandová ad. V roce 1981, po zrušení Státního divadelního studia, se Činoherní klub stal scénou Divadla na Vinohradech. Na sklonku 80. let byli do souboru přijati Lenka Skopalová, Pavel Kříž, Ondřej Vetchý a Vladimír Kratina.

Listopadové události roku 1989 umožnily, že se do čela Činoherního klubu vrátil Jaroslav Vostrý a v nově nabité svobodě divadlu zajistil samostatný statut. Na jeviště ČK byly znovu uvedeny hry Ladislava Smočka, Jiří Menzel nastudoval AUDIENCI a ŽEBRÁCKOU OPERU Václava Havla a s velkým ohlasem se hrála Birinského revoluční groteska MUMRAJ. Ivo Krobot uvedl Klicperova HADRIÁNA Z ŘÍMSŮ, Vladimír Strnisko nastudoval jako host Molièrova LAKOMCE. Členy souboru se stali Jaromír Dulava, David Prachař a Daniel Rous, herečky Sabina Králová, Lucie Trmíková a Zdena Hadrbolcová a také režisér Jan Nebeský. V jeho nastudování Činoherní klub uvedl Shepardův PRAVÝ ZÁPAD, Euripidova ORESTA a Ibsenova JOHNA GABRIELA BORKMANA.

Po odchodu Jaroslava Vostrého na místo rektora Akademie múzických umění v Praze byl v letech 1993-1999 ředitelem divadla Vladimír Strnisko. V dramaturgii Františka Fröhlicha a v režii Ivo Krobota vznikla inscenace SEX NOCI SVATOJÁNSKÉ podle filmu Woodyho Allena. K režiím Vladimíra Strniska pak patřily inscenace Wedekindovy LULU, Sartrova S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI a Williamsova SKLENĚNÉHO ZVĚŘINCE. Režisérem Činoherního klubu se stal Michal Lang a v jeho podání vynikly inscenace Lettsova ZABIJÁKA JOE a Shakespearova ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY. Ladislav Smoček nastudoval Pirandellovu hru NAHÉ ODÍVATI, Štolbovo VODNÍ DRUŽSTVO, své KOSMICKÉ JARO, Štechovo TŘETÍ ZVONĚNÍ, Ibsenovu HEDU GABLEROVOU a Goldoniho LETNÍ BYT. Do souboru vstoupili Ivana Chýlková, Nela Boudová, Petra Špalková, Lucie Zedníčková, Veronika Žilková, Michal Dlouhý, Michal Pavlata, Stanislav Zindulka, Michal Dlouhý, Tomáš Pavelka, Martin Sitta, Ivan Řezáč ad.

Od roku 1999 vedl Činoherní klub dramaturg Vladimír Procházka. Pod jeho vedením a v dramaturgii Romana Císaře tu dál pravidelně režíroval Ladislav Smoček. Do divadla zároveň nastoupila nová generace herců a tvůrců v čele s režiséry Martinem Čičvákem a Ondřejem Sokolem. Čičvák se Sokolem vedle Smočka v nultých a desátých letech 21. století významně spoluurčovali směry, jimiž se Činoherní klub ubíral. Každý z nich přinášel svůj specifický styl a jazyk, přesto dokázali koexistovat vedle sebe a tvořili až jakýsi režijní triumvirát. Jako hosté tu dále pracovali režiséři Ivo Krobot, Juraj Herz, Roman Polák, Jakub Zindulka a Vojtěch Mašek.

K inscenacím této doby patřily či stále patří: Smočkovo JEDNOU K RÁNU, Koltèsův NÁVRAT DO POUŠTĚ, DESKOVÝ STATEK Václava Štecha, Ortonova černá komedie JAK SE BAVIL PAN SLOANE, Egressyho PORTUGÁLIE, Molièrův MISANTROP, McDonaghův OSIŘELÝ ZÁPAD a PAN POLŠTÁŘ, Chiarelliho MASKA A TVÁŘ, Goldoniho IMPRESÁRIO ZE SMYRNY, Feydeauův DÁMSKÝ KREJČÍ, Hamptonovy NEBEZPEČNÉ VZTAHY, Albeeho KOZA ANEB KDO JE SYLVIE? a RODINNÁ SLAVNOST Thomase Vinterberga a Mogense Rukova (v koprodukci s bratislavským Divadlem Aréna), HRDINA ZÁPADU Johna Millingtona Synga, Mametův AMERICKÝ BIZON, BŮH MASAKRU Yasminy Rezy, PTÁKOVINA Milana Kundery, Mittererovo MOJE STRAŠIDLO, Krležova LÉDA, Williamsova TRAMVAJ DO STANICE TOUHA, Hauptmannovo drama PŘED ZÁPADEM SLUNCE, Dostojevského BRATŘI KARAMAZOVI, McDonaghovi KATI a Birinského TANEC BLÁZNŮ.

Na vzniku těchto inscenací se podíleli herečky a herci: Jana Břežková, Lenka Skopalová, Ivana Chýlková, Nela Boudová, Veronika Žilková, Anna Bendová, Dana Černá, Lada Jelínková, Lucie Žáčková, Marika Procházková a jako hosté Emília Vášáryová, Blanka Bohdanová, Barbora Hrzánová, Kateřina Lojdová, Miroslava Pleštilová, Zuzana Stavná, Ivana Uhlířová a další; Jiří Zahajský, Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava, Michal Pavlata, Stanislav Zindulka, Pavel Kikinčuk, Matěj Dadák, Ondřej Sokol, Marek Taclík, Vladimír Kratina, Petr Meissel, Otmar Brancuzský, Honza Hájek, Martin Finger, Václav Šanda, a jako hosté Boleslav Polívka, Leoš Suchařípa, Radek Holub, Juraj Kukura, Jaroslav Plesl a další.

V září 2018 převzal funkci uměleckého šéfa Činoherního klubu Ondřej Sokol. V inscenaci SOPRANISTKY se pokusil o razantní změnu dosavadního směru (obsadil jenom mladé herečky, které v Činoherním klubu hrály poprvé) a velké inscenační gesto. V roce 2019 přišla do Činoherního klubu dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková. Společně s ní se Sokol vrátil ke svému typickému rukopisu v inscenaci K.Š.E.F.T. Během kovidové pandemie přišel Sokol s autorským projektem – seriálem VELMI KŘEHKÉ VĚTVE, na kterém se významně podílela velká část souboru divadla z různých profesí.

V roce 2020 Sokola na pozici uměleckého šéfa vystřídal herec Martin Finger. Ondřej Sokol zůstává v Činoherním klubu dál jako kmenový režisér a herec.

Pod vedením Martina Fingera v sezóně 2021/22 uvedl Činoherní klub celkem šest premiér. (Tři inscenace byly rozezkoušeny již v kovidové sezóně a dokončeny na podzim 2021.) V průběhu sezóny do divadla přišla druhá dramaturgyně Kateřina Popiolková. Kromě Martina Čičváka a Ondřeje Sokola se režie ujali Braňo Holiček a David Šiktanc. Jednalo se o inscenace Shafferova EQUUSE, Mayenburgova OŠKLIVCE, Lettsovu LINDA VISTU, Shakespearova MACBETHA, Williamsovu KOČKU NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE a Charmanův VEČER NA PSÍCH DOSTIZÍCH.

V sezóně 2022/23 se dostaly ke slovu více ženy – autorky i herečky. Ondřej Sokol nazkoušel BABYBOOM Zuzy Ferenczové a Šimon Dominik KONSENT Niny Raine. Do souboru přišli herci Romana Widenková a Jakub Burýšek. V lednu 2023 vystřídal dlouholetého ředitele, uměleckého šéfa a dramaturga Vladimíra Procházku na postu ředitele Tomáš Suchanek, který vzešel z výběrového řízení.

V současnosti jsou i nadále uměleckým šéfem Martin Finger, kmenovým režisérem a hercem Ondřej Sokol, dramaturgyní Markéta Kočí Machačíková. Jádro hereckého souboru tvoří Lucie Žáčková, Marta Dancingerová, Sandra Černodrinská, Vasil Fridrich, Jan Hájek, Václav Šanda, Viktor Zavadil a další. Zároveň zde pravidelně hostují další herečky a herci – mimo jiné mladé talenty jako Anna Fialová, Vojtěch Kotek, Ondřej Rychlý. Vedle toho v Činoherním klubu zůstávají a působí Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Vladimír Kratina, Ondřej Vetchý a další.

Od sezóny 2021/22 Činoherní klub pravidelně jednou měsíčně pořádá debaty diváků s herci a tvůrci po vybraných představeních. Debaty připravuje a moderuje Barbora Sedláková, která se taky podílí na dramaturgii Činoherní kavárny.

V roce 2022 jsme navázali spolupráci se španělským kulturním Institutem Cervantes. Jedná se o cyklus scénických čtení současných španělských a latinskoamerických her, které nebyly dosud uvedeny na českých jevištích, v Činoherní kavárně. Dramaturgii cyklu převzala na začátku sezóny 2023/24 od Kateřiny Popiolkové Anežka Lipusová.

Od roku 2003 do konce roku 2023 je součástí programu ČK přehlídka amatérských souborů „Činoherní klub uvádí“, jejímž dramaturgem je Radvan Pácl.

Archiv Činoherního klubu je od roku 2009 členem Mezinárodní organizace divadelních knihoven a muzeí SIBMAS.

Činoherní klub vydal při příležitosti svých výročí knihy ČINOHERNÍ KLUB 1965–2005, ČINOHERNÍ KLUB 2005–2015. V letech 2000-2019 vydával Činoherní klub k měsíčním předprodejům časopis Činoherní čtení, který byl v sezóně 2021/22 obnoven a na začátku roku 2023 se v podobě magazínu přesunul na web a je plně k dispozici online. Magazín vychází každý měsíc spolu s předprodejem a odkaz na něj je také rozesílán formou newsletteru.