Martin McDonagh
KATI (Hangmen)
8. 10. út 19:30
Dnes byl zrušen trest smrti. Co my sakra teď budeme dělat?!
Ondřej Sokol v roce 2016 přeložil a režíroval v Činoherním klubu už čtvrtou divadelní hru Martina McDonagha. Hru HANGMEN uvedlo jako první Roayl Court Theatre v Londýně. Hra se odehrává v Anglii v době, kdy byl zrušen trest smrti. – A kati měli problém…
Ačkoliv je příběh KATŮ fikcí, hra vychází z reálných faktů. Britský parlament schválil v roce 1965 zrušení trestu smrti za vraždu. Za velezradu, špionáž, násilné pirátství a žhářství v královských loděnicích se ale stále mohlo popravovat. Absolutní zákaz trestu smrti Británie přijala až v roce 1998.
Harry Wade neexistoval, postava je ale pojmenovaná podle popravčích Stephena Wadea a Harryho Allena. Allen vedl 41 poprav, včetně poslední popravy v Británii v roce 1964. Tak jako McDonaghův Harry nosil motýlka. Albert Pierrepoint opravdu žil a za 33 let popravil 400 lidí. Přesto nevěřil, že má trest smrti odstrašující funkci. Pierrepoint a několik dalších katů napsalo memoáry. Jak Allen, tak Pierrepoint vedli vlastní hospodu.
V rozhovoru pro New York Times Martin McDonagh řekl, že se hra původně měla odehrávat v Londýně, ale nakonec ji zasadil do průmyslového městečka Oldham poblíž Manchesteru. „Když jsem nějak nasál severoanglický přízvuk, vytrysklo to ze mě jako kdysi mé irské hry.“ V deníku The Guardian pak hovořil o tom, že jeho touhou bylo prostřednictvím hry proniknout do Anglie, která se teprve vzpamatovávala z dozvuků 2. světové války.
S 60. léty KATY spojuje dramatická inspirace Ortonovými šibeničními fraškami a Pinterovými tajuplnými gaunery. „Pinterovy rané hry prostupuje neustálá hrozba a zachycují zvláštní napětí mezi každodenní Anglií a temnotou, která často číhá hned pod povrchem,“ uvedl také McDonagh. „Tohle napětí v Anglii počátkem 60. let určitě bylo. Na jedné straně se vynořili Beatles, zároveň ale přetrvávaly viktoriánské praktiky a popravy lidí, někdy i nevinných. Chtěl jsem tohle napětí prozkoumat. Je správné zabít zlého člověka, a někdy možná i dobrého? A co to udělá s člověkem, který musí popravu vykonat? Může se od svých činů distancovat? Nijak to s ním nezamává? Nijak ho to nepoznamená?“
„Došel jsem k závěru, že popravy nic neřeší, a jsou jen překonaným pozůstatkem primitivní touhy po pomstě, která si to usnadní a předá zodpovědnost za pomstu někomu jinému… Problém trestu smrti vždycky spočíval v tom, že ho nikdo nechtěl pro všechny, ale nikdo už se nedokázal shodnout, komu by to mělo projít.“
Z autobiografie A. Pierrepointa
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
James Hennessy
Matěj Dadák
Jan Hájek
Ondřej Sokol
Harry Wade
Martin Finger
Syd Armfield
Ondřej Malý
Alice Wadeová
Dana Černá
Bill
Tomáš Jeřábek
Ondřej Sokol
Viktor Zavadil
Charlie
Vasil Fridrich
Arthur
Vladimír Kratina
Derek Clegg
Dalibor Gondík
Inspektor Fry
Jan Hájek
Jaromír Dulava
Ondřej Sokol
Peter Mooney
Václav Šanda
Shirley Wadeová
Štěpánka Fingerhutová
Albert Pierrepoint
Jaromír Dulava
překlad
Ondřej Sokol
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Vladimír Procházka
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Kateřina Štefková
hudba
Milan Pastyřík
projekce
Jaromír Vondrák
premiéra 6. 12. 2016
délka představení 2:55
přestávka ano
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst