Martin Čičvák
URNA NA PRÁZDNÉM JEVIŠTI
"Ať jsou ti prkna, která znamenají svět, lehká." Divadelní komedie.
Tři herečky různých generací a mladá operní diva se potkávají na jinak prázdném jevišti, aby se důstojně, ale po svém, naposledy rozloučily s velkým režisérem.
Režisér umřel náhle uprostřed rozdělané práce na nové inscenaci MACBETHA. O Shakespearově MACBETHOVI se mezi pověrčivými divadelníky říká, že je to hra prokletá, že zúčastněným divadelníkům, kteří nejsou dostatečně disponováni a přiměřeně talentovaní, přinese neštěstí. A divadelníci povětšině pověrčiví jsou…
Velký režisér miloval svoje herečky a ony milovaly jeho. Znamenal pro ně mnohé, vděčily mu za své kariéry… a také za své zpackané životy. Teď tedy spolu s ním chtějí pohřbít vzpomínky na hvězdné okamžiky i traumata a propady, velké postavy i vzájemnou nevraživost. Jenomže přípravy na obřad se jaksi zadrhávají, nejenom, že se jim nedaří společně najít adekvátní formu rozloučení, ale nedokáží se shodnout ani na tom, co do teď bylo a co od teď bude… Ze vzájemných kontraverzí a hádek nakonec vyplyne, že řád událostí je – pod vlivem sil mnohem starších a temnějších – narušený. Souvisí to se skrytými dějinami divadla a západního kulturního kánonu.
Martin Kubran
Prof. Martin Hilský o textu hry Urna na prázdném jevišti
Vaše hra je skvělá, opravdu skvělá! Úžasná legrace, úžasné drama, úžasný jazyk! Moc Vám k ní gratuluji. (…) Podle mého názoru má Vaše hra velkou naději na úspěch i v zahraničí a to i přesto, že zvláště v Anglii je dobrých dramatiků hodně a konkurence silná, navíc mají výhodu ʻdomácího hřištěʼ. Ale zároveň se Angličané velmi zajímají o to, co se v současném dramatu a divadle děje jinde a jsou velmi otevření novým objevům.
S díky, pozdravem a velkou gratulací Martin Hilský
„A přitom, já jsem ho nikdy nepovažovala za přitažlivýho, jako chlapa – vlastně ani nebyl hezkej, ale když se jednou člověku dostal do hlavy, přeskupoval tam uvnitř věci, jak se mu to hodilo. Zvláštní dar – vleze ti do hlavy a dělá si tam, co se mu zachce, a ty se tomu nedokážeš nijak bránit. A on si v té hlavě gruntuje, uvaří si, zase gruntuje, a pak si jde zaplavat, no a potom si tam jenom tak polehává, válí se tam, otevře si pivko, pokuřuje, existuje si tam jako nějakej bacil. V tvé hlavě jako doma.“
(úryvek ze hry)
Léna
Lenka Skopalová
Žíla / Lu.
Veronika Žilková
Lucie Žáčková
Iva
Ivana Uhlířová
Mimi
Sára Venclovská
Lada Jelínková
překlad
Matěj Dadák
režie
Martin Čičvák
dramaturgie
Martin Kubran
výprava
Tom Ciller
hudba
Ivan Acher
Addio del passato, Oh nube che lieve pro inscenaci nazpívala
Simona
Houda-Šaturová
premiéra 2. 11. 2016
derniéra 9. 10. 2020