Harold Pinter
ZRADA
30. 10. st 19:30
20. 11. st 19:30
„Nestalo se nikdy nic. Nic. Tohle je ta jediná věc, která se kdy udála.“ Hra o dlouhodobých vztazích, o zradě, nevěře, lži - tedy o lásce.
Ve hře je možná důležitější vše, co se neřekne a je zamlčeno. Pod zdánlivě banálními dialogy to bublá a vře. ZRADA je hra o dlouhodobých vztazích, o milostném propadnutí a následném vystřízlivění, o běžícím čase, během kterého se intimní vztahy mechanizují, vytrácí se touha i fantazie a z mileneckého opojení se stává každodenní (manželská) rutina. Ale je to také hra o zraněném přátelství a o šílené přetvářce. Je to hra o zradě, nevěře, lži. Hra o lásce.
V Čechách se Harold Pinter příliš často nehraje. Možná proto, že jeho hry, vyznačující se minimalismem a zároveň mnohoznačností, nenabízejí snadná režijní a herecká řešení. Činoherní klub ovšem Pinterovi věnoval pozornost už v roce 1967, kdy se zde konala česká premiéra NAROZENIN v režii Jaroslava Vostrého a v překladu Milana Lukeše (hráli Bořivoj Navrátil nebo Leoš Suchařípa, Jiřina Třebická, Jiří Hrzán nebo Jan Kačer, Táňa Fischerová, Josef Somr a Petr Čepek). Byl to tehdy nejen výrazný počin umělecký, ale také úctyhodný akt občanské odvahy: inscenace byla totiž publikem vnímána také jako memento před hrozbou okupace, k níž záhy skutečně došlo. Později se v Činoherním klubu hrála ještě Pinterova dramata NÁVRAT DOMŮ (režie Jan Kačer, 1972) a SPRÁVCE (režie Ivo Krobot, 2004).
Pinterova komorní hra ZRADA konvenuje jedné z hlavních dramaturgických linií Činoherního klubu, totiž anglosaské dramatice, v níž má soustavnou zálibu režisér Ondřej Sokol. Tentokrát hru nejen režíruje, ale sám se také obsadil do jedné ze tří rolí. A protože další dvě role svěřil Kateřině Lojdové a Martinu Fingerovi, lze předpokládat, že se vzhledem k povaze intimního tématu pustil záměrně na třaskavou půdu, prosátou dramatickou látkou i vlastní empirií všech zúčastněných protagonistů.
Roman Císař
Na stránkách textů a na jevištích inscenací Pinterových her se pohybují poznatelní lidé a mluví řeči, které jsou rovněž poznatelné a srozumitelné – ale autor jako by mezi své postavy a jejich repliky spustil jakousi znejišťující, znejasňující matoucí oponu, která každou jednotlivou větu obtáčí živým plotem otazníků a dává Pinterovým hrám jejich přesvědčivou a tajemně hrozivou neuchopitelnost. Lidé v těchto hrách se bojí jeden druhého, za nic se nechtějí jeden druhému vydat na pospas, bojí se pravdy o sobě a o životě vůbec, a proto neustále vypouštějí maskující a matoucí slovní kouřovou clonu klamu i sebeklamu (ty jsou často od sebe k nerozeznání), takže diváci, ale ani postavy na jevišti nevědí, na čem vlastně jsou. Slova, řeč, která se na jevišti mluví, jsou běžná, obyčejná až ošoupaná přílišným užíváním (Pinter s oblibou dělá ze svých postav navíc i jazykově deprivované oběti žurnalistických frází a vyprázdněných klišé, z nichž jako z píchlé duše už dávno vysyčel veškerý význam), ale jako by byla oddělena, odtržena od původního reálného podkladu, přelévala se v jakémsi postavami většinou zamýšleném a záměrném sémantickém vzduchoprázdnu, jako by opravdu Pinterovým postavám byla dána jedině jako nástroj klamu a mlžení, nikoli jako nástroj dorozumění, jako cihly a malta lidských vztahů.
František Fröhlich (1992)
„Jazyk mne vždy nesmírně vzrušoval. Začal jsem psát v jedenácti dvanácti letech. A toto vzrušení trvá celý život. Každý list čistého papíru představuje neznámý svět, do kterého se mohu ponořit.“
Harold Pinter
„ONDŘEJOVI SOKOLOVI SE POVEDL MALÝ ZÁZRAK.“
– Jiří Koula, i-divadlo.cz
„MEZI HERCI TO FUNGUJE VÝBORNĚ, VĚTŠINA SCÉN MÁ OPRAVDU DOBROU ATMOSFÉRU. (…) POCHVALU ZASLOUŽÍ I NÁPADITÉ VYUŽITÍ TEXTOVÉ KOMUNIKACE A ZDAŘILÉ PŘENESENÍ HRY Z 80. LET DO SOUČASNOSTI.“
– Jan Pařízek, i-divadlo.cz
Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.
Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.
Emma
Kateřina Lojdová
Jerry
Martin Finger
Robert
Ondřej Sokol
překlad
František Fröhlich
režie
Ondřej Sokol
dramaturgie
Vladimír Procházka
scéna
Adam Pitra
kostýmy
Ladislava Koukalová
hudba
Milan Pastyřík
projekce
Jaromír Vondrák
premiéra 7. 3. 2014
délka představení 1:45 představení bez přestávky
inspice
Jana Kohoutová
nápověda při zkouškách
Irena Fuchsová
světla
Milan Pastyřík
Petr Taclík
Petr Olša
zvuk
Zdeněk John
Milan Pastyřík
Radek Šebele
rekvizity
Jan Janák
Eva Střihavková
masky
Zuzana Báťková
Lucie Lukešová
Vendula Odvárková
garderoba
Veronika Čejková
Michaela Vítková
Ladislava Koukalová
stavby
Marian Fiedler
Tomáš Madar
Tomáš Olejník
Jan T. Urant
Martin Voves
Jindřich Herbst