UŽIJME SE V NOVÉM ROCE!

Milí diváci!

Tak už je to tu zase – nový rok. Přeji vám, ať jste hlavně zdraví a ať máte víc důvodů k radosti a smíchu než naopak!

Za Činoherní klub vám moc a moc děkuji, že jste k nám v tom nelehkém loňském roce jednou či dokonce vícekrát zavítali. S vírou, že tento začínající rok bude lepší, ač snadný pro nás všechny ještě asi nebude, vás srdečně zvu k dalším návštěvám našeho divadla a od podzimu zároveň ke společným oslavám 60 let Činoherního klubu.

Když jsem před třemi lety nastoupil do funkce uměleckého šéfa, věděl jsem, že je před námi hodně úkolů. Postupná generační obměna Činoherního klubu s sebou nese spoustu neznámých. Jednou z nich bylo a pořád je, jestli nám vy diváci i přes probíhající změny zachováte přízeň. Pravda je taková, že návštěvnost máme díky vám velmi dobrou. Zajisté dochází k proměnám i ve vašich řadách. Některé z vás jsme možná naším směřováním nepřesvědčili, zároveň mezi vámi spousta nových příznivců přibyla. Vězte, že profilování současného Činoherního klubu neustále probíhá a další kroky nás čekají po celý nadcházející rok. I v něm budete moci na jevišti vídat herecké osobnosti, na které jste zvyklí po dlouhá léta, ale především ty, které se v našich inscenacích nově objevují čím dál častěji. Věřte mi, že věnujeme velkou péči tomu, aby i tato nová generace byla pro vás přitažlivá a vy jste se za nimi do hlediště vypravovali opakovaně. Do značné míry se to už děje.

V divadle jsme zvyklí uvažovat v horizontu divadelní sezóny od září do června. Nyní však vítám kalendářní rok 2024 a proto tuto zvyklost poruším. V lednu nás čeká česká premiéra hry Joshuy Harmona NEJBLIŽŠÍ. V obsazení dominují herečky a herci z generace třicátníků, kteří si zaslouží vaši pozornost. Konečně se u nás režie ujala po mnoha letech žena a jmenuje se Tereza Říhová. Tématem hry je hledání toho správného životního partnera. Dost to bolí a je jedno, jestli jste heterosexuál nebo homosexuál. Hra toto hledání líčí s lehkostí a humorem, dojde i na sladkobolné šimrání v žaludku, které všichni z našich milostných životů známe.

V březnu bude mít světovou premiéru hra MILÁ EVIČKO, MILÝ LUĎKU. Opět žena-režisérka, tentokrát doposud filmová scenáristka a režisérka Beata Parkanová, nazkouší divadelní tvar, jemuž jsou předlohou dopisy a deníky autorčiny babičky a dědečka. Budeme u jejich zamilování, narození a výchovy dětí, u každodenních všedních starostí, u nemoci a stáří. Na jevišti znovu ožijí dva lidské životy, které se spojily v jeden a ten přes všechno dobré i zlé vytrval až do konce. Je to příběh jedné velké lásky, která má spoustu podob. Můžete se těšit, že v rolích Evy uvidíte Danielu Kolářovou, Lucii Žáčkovou a Romanu Widenkovou, role Luďka byla svěřena mně. Bude to poslední premiéra v 59. sezóně Činoherního klubu.

V dubnu začneme zkoušet novou inscenaci, jejíž premiéra bude v září, tedy na začátku jubilejní 60. sezóny. Dramaturgie připravovaných premiér a doprovodných programů připomene jeden veliký fenomén. Činoherní klub je zakreslen na divadelní mapě Prahy už šedesát let a stále je živým divadlem, kam diváci chodí v hojném počtu. To je hodno oslav! První výkop slavnostní sezóny obstarají Gogolovi HRÁČI. Odkazujeme se tak k nejlepším inscenacím v historii Činoherního klubu. HRÁČI tu měli premiéru v roce 1982 a hráli se bezmála deset let. Novou inscenaci této hry s námi nazkouší úspěšný slovenský režisér Lukáš Brutovský. Do konce kalendářního roku pak stihneme ještě jednu premiéru. Prozradím jen tolik, že půjde o inscenaci, jejíž text bude hereckému souboru napsán přímo na tělo. V tomto roce nás čeká kromě nových inscenací i řada akcí v rámci doprovodného programu v divadelním sále i v naší kavárně. Už teď například pracujeme na náplni oslav 35. výročí Sametové revoluce. Vzhledem k tomu, že v Činoherním klubu bylo v roce 1989 založeno Občanské fórum, mají pro nás tyto oslavy zvláštní význam.

Navazovat na tradici Činoherního klubu pro mě mimo jiné znamená, že se na jeho jevišti zrcadlí lidská duše se vší svou krásou, mnohotvarostí, komplikovaností, temnými zákoutími i tajemstvím. Dívat se na každého člověka bez předsudků, stereotypního vnímání a hodnotících soudů jako na svébytnou bytost, jako na originál, je pro mě samotného v osobním životě někdy věc velmi těžká. Moje práce herce a divadelníka mi v tom pomáhá jako jakási orientační tabule. Inspiraci hledám v divadelních inscenacích, které u nás uvádíme a v hereckých výkonech, na které kladu zvláštní zřetel. Přeji si, abychom inspirovali i vás.

Vše začíná u nás samotných. Každý člověk má někdy příležitost být v pravý čas na správném místě a správným činem dotvořit sebe i okolí, posunout svět třeba jen o malý kousíček k lepšímu. Má šanci stát se osobností, což neznamená, jak důležitou funkci zastává nebo kolik vydělává peněz. Na to být dobrým člověkem, není nikdy pozdě. Být sám sebou, nenechat se zválcovat zjednodušujícími pravdami a zvyklostmi, ale žít v souladu se světem, neustále se vzdělávat a znovupoznávat vše kolem i v nás. To chce velkou dávku citlivosti, trpělivosti a výdrže, zároveň schopnosti filtrovat zbytečnosti, umění rozlišit v daný okamžik důležité od méně podstatného. Člověk, my lidé utváříme svět a jací jsme my, takový ten svět do značné míry je. Sami sobě jsme si vládci a poddanými.

Ze všeho nejvíc si přeji, aby vám návštěvy našeho divadla přinášely silné emoce, protože ty jsou podle mě ve vnímání jakéhokoli umění nejdůležitější. Děláme vše pro to, aby vaše zážitky u nás nebyly jen na jedno použití, ale aby ve vás zanechávaly dlouhodobější účinek, aby každá vaše návštěva byla takovým malým svátkem. Kvas v lidských duších je inspirací pro dobrá dramata a dobré divadlo. A takové chci dělat, pokud možno s nadhledem a humorem, v Činoherním klubu.

Krásný rok 2024!

Martin Finger
Umělecký šéf Činoherního klubu