ROZLOUČENÍ NAMÍSTO DERNIÉRY
Luigi Chiarelli
„Kdo chce ujít směšnosti, ten do ní určitě co nejdřív spadne.“
Málem krvavá groteska. MASKA A TVÁŘ Luigiho Chiarelliho patřila od premiéry 11. prosince 2002 do svého posledního představení 3. února 2020 k nejoblíbenějším představením Činoherního klubu. Dosáhla 283 repríz a v Činoherním klubu, na zájezdech po České republice a při zahraničním hostování v Bratislavě a v Budapešti ji mohlo vidět až sto tisíc diváků. Zaznamenána byla Českou televizí. Ivana Chýlková získala za postavu Saviny Cenu Sazky a Divadelních novin za herecký výkon sezony 2002/2003. Bohužel se nám po vynucené covidové přestávce nepodařilo uskutečnit plánované poslední představení, a inscenace se tímto v prosincovém programu vytratí z našeho repertoáru. Děkujeme všem, kdo se na MASCE A TVÁŘI podíleli, i Vám všem, vážení a milí diváci, kteří jste se na ni přišli podívat.
Překlad: Zdeněk Digrin / Úprava a režie: Ladislav Smoček / Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka / Scéna: Luboš Hrůza / Kostýmy: Jana Břežková / Pohybová spolupráce: Jiří Pokorný / V inscenaci byly použity skladby Jana Štolby, Alana Vitouše, Hy Zareta a Alexe Northa, zpěv Paul American / Hráli: Ivana Chýlková, Ondřej Vetchý, Nela Boudová nebo Marika Procházková, Jaromír Dulava, Petr Nárožný, Dana Černá nebo Anna Bendová, Michal Pavlata nebo Petr Meissel, Lada Jelínková nebo Jitka Ježková, Petr Burian, Filip Čáp nebo Vilém Dubnička nebo Marek Taclík nebo Luboš Veselý nebo Vilém Udatný nebo Matěj Dadák nebo Václav Šanda, Stanislav Štícha nebo Otmar Brancuzský nebo Radvan Pácl.
MASKA A TVÁŘ začíná jako bonmotická a aforistická salónní komedie banální manželské nevěry, jejíž konvenční východiska se však záhy hroutí a jsou dovedena ad absurdum. Nejpřesněji snad charakterizoval hru Reinhold Grimm jako groteskně pokřivenou bulvární komedii: „Není pochyby, že Chiarelliho hra, která se svého času hrála s velkým úspěchem také v Londýně, v Paříži, v New Yorku, v Madridu, ve Varšavě a v Bukurešti, by mohla být docela klidně uvedena i dnes – právě se zřetelem na vývoj nejmodernějších forem absurdního a groteskního divadla.“ MASKA A TVÁŘ není jen pronikavým postižením rozdvojení lidské podstaty v tvář a masku, ale především skvělým zobrazením paradoxnosti lidského života: není jednou z nejsmutnějších ironií a grotesek naší existence fakt, že právě ve chvílích, kdy se přestaneme pitvořit, nastupují zpravidla mechanismy společenské masky, která se nám mstí za to, že jsme si troufli přestat hrát, vystoupit ze své – „podstaty“? Roman Císař (Z článku „Hlavně nebýt směšný“ v programu k inscenaci)
