MARTA DANCINGEROVÁ – Líbí se mi, když ženy umí stárnout

V inscenaci OŠKLIVEC hraješ několik rolí, které se jmenují Fanny: především Letteho manželku a bohatou starou dámu. Liší se pro Tebe nějak práce na nich?
Práce na roli je vždycky stejná. Střídá se mi to, ve které se zrovna cítím líp nebo jistější. Jeden týden mám pocit, že jdu dobrým směrem ve Fanny-manželce a ve Fanny-staré dámě vůbec. Druhý týden je to naopak. Pořád hledám. Těžké jsou zatím obě, hlavně když se v některých scénách neustále prolínají.

Letteho žena říká, že ho vždycky obdivovala za to, jak se dokáže se svou ošklivostí vypořádat. Jak s tím, že má ošklivého muže, bojuje?
Myslím, že Letteho žena je takový prostý člověk, který má velký dar v tom, že umí přijímat věci tak, jak jsou. Vytvořila si vlastní taktiku, jak se na svého muže moc nedívat, a s tím se naučila žít. Je to tragikomické, ale mě to přijde krásné. O co míň miluje jeho tělo, o to víc miluje jeho srdce. Dává-li to takto smysl…

Je pro tebe důležité, jak věci a lidi kolem Tebe vypadají?
Mám ráda hezké věci. Jsem marnivá ženská a ráda si například kupuju oblečení. Často rozkliknu na mobilu nějakou reklamu, která se mi tam podbízí. Je to hrozné. Uvědomuju si to a snažím se s tím něco dělat. Ale že by mi záleželo na tom, jak lidi kolem mě vypadají, tak to ne. Ani jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Miluju na lidech jejich jedinečnost, to, jak je každý osobitý.

Vzhled může být u ženy citlivé téma, musíš se s tím jako herečka někdy potýkat?
Nikdy jsme naštěstí neslyšela nějaký verdikt producentů nebo castingových režisérů nad mým zevnějškem. Ale s čím se učím pracovat, protože se mi to v minulosti několikrát vymstilo, je líčení, především na natáčení. Mám docela výrazný obličej a když není maskérka dostatečně citlivá, tak mi to na kameře opravdu nelichotí. To je pak náročná práce, když člověk není ve své kůži a když to navíc ještě třeba úplně nekoresponduje s tím, co hraje.

Když se podíváš do zrcadla, co vidíš? Sleduješ, že se s rolemi měníš? Je vůbec něco stálého?
Sleduju změnu vzhledu v souvislosti s mateřstvím. Vypadám teď po čtyřech letech prostě jinak, než když jsem si přivezla miminko z porodnice. Ty vnitřní zkušenosti se na obličeji odráží. A je to krásný jev, myslím si, i když to třeba není vždycky lichotivé – mám na mysli vrásky – je to prostě přirozené a krásné. Líbí se mi například, když ženy umí stárnout, přiznat si svůj věk a být na to pyšné.

Jak se Ti zkouší s Braněm Holičkem? Je něco, co bys chtěla na zkoušení OŠKLIVCE vyzdvihnout?
Braňo nás na začátku zkoušení upozornil na to, že má zkušenosti především s autorským divadlem a že bude vyžadovat na zkouškách naši tvůrčí iniciativu nejen v rozmezí našich rolí, ale i v rámci celé inscenace. A tenhle způsob práce je mi moc blízký. Vyhovuje mi to víc, než když přijde režisér s úplně jasnou představou, kterou se snaží na herce implantovat.

Setkala ses někdy s tím, že po Tobě chtěl někdo změnu vzhledu kvůli roli? Byla bys ke změně zevnějšku ochotná přistoupit?
To bych si vyloženě přála. Strašně ráda měním vlasy a vždycky jsem to tak dělala. Teď se to tolik dělat nedá, když je roztočený seriál s nějakou délkou vlasů apod. Ale měnila bych hned. Ráda v tom experimentuji.

Co se Ti líbí na Vojtovi Kotkovi?
Jirka Mádl.