Jaroslav Vostrý (1931-2025)

S lítostí oznamujeme, že nás dnes v požehnaném věku 94 let opustil jeden ze zakladatelů Činoherního klubu a jeho první umělecký šéf Jaroslav Vostrý.

JAROSLAV VOSTRÝ (1931-2025)

Vystudoval divadelní vědu a dramaturgii na Divadelní fakultě pražské AMU, roku 1956 nastoupil jako redakční elév do časopisu Divadlo a na začátku 60. let se stal jeho šéfredaktorem. V roce 1964 přešel jako dramaturg do Státního divadelního studia, v jehož rámci založil s Ladislavem Smočkem v roce 1965 Činoherní klub a stal se jeho prvním uměleckým šéfem. Působil tu též jako dramaturg, spoluautor dramatizací Dostojevského Zločinu a trestu (1966, s Alenou Vostrou) a Voltairova Candida (1971, s Janem Czivišem a Alenou Vostrou), byl režisérem Pinterových Narozenin, hry Aleny Vostré Na ostří nože, Voltairova Candida, Lenzova Vychovatele a Leonovova Zlatého kočáru.

Na sklonku roku 1972 byl normalizátory zbaven šéfovství a na konci sezony 1972/1973 musel divadlo opustit. Roku 1978 napsal svým hercům „na tělo“ komedii Tři v tom, kterou režíroval (i za něj podepsal) Jiří Menzel.

Do ČK se vrátil v letech 1990-1993 jako ředitel a umělecky šéf. V roce 1996 publikoval knihy Činoherní klub 1965–1972 / Dramaturgie v praxi a Petr Čepek / Talent a osud, roku 1998 O hercích a herectví / Osobnost a umění.

V letech 1976-1977 byl režisérem v Činoherním studiu v Ústí n. L., koncem 70. let v Kladně a 1981-1986 v Pardubicích, odkud odešel, když se znovu objevila možnost pracovat na celý úvazek jako interní pedagog DAMU.

V tříletí 1993-1995 byl rektorem AMU, 1996 založil na DAMU katedru teorie a kritiky, od roku 2002 byl ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde vybudoval program doktorského studia Scénická tvorba a teorie scénické tvorby (Scénologie) a inicioval vznik časopisu Disk (2002-2012) i stejnojmenné edice.

Vedle divadelních her, dramatizací, překladů a adaptací psal studie a knihy o dramatu, režii, herectví a problematice scénovaní; z nich v edici Disk vyšly Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění (2008, s Miroslavem Vojtěchovským). Je dnes ještě možné herecké umění? (2009, se Zuzanou Sílovou), Scénologie dramatu (2010) a Scénování v době všeobecné scénovanosti. Úvod do scénologie (2012), Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti (2018) a Scénovaní a umění (2020), Režisér a herecký soubor. Případ K. H. Hilara (2023).

V roce 2020 mu byl udělen čestný titul emeritní profesor AMU. Je nositelem Stříbrné pamětní medaile předsedy Senátu (2013), Ceny Ministerstva kultury ČR (2015), Medaile Josefa Hlávky (2016) a Ceny České akademie divadelníků (2020), Medaile Za zásluhy 1. stupně (2024).

Petra Honsová

„Jsem svědkem, že Tvůj vysoce talentovaný a plodný život se vyznačuje neochabující silou vrcholné chápavosti a vyostřené vnímavosti. Rozmazanost myšlení a polovičatost je něco, co Ti bylo po celý život naprosto cizí. I proto Tvá díla ve všech oblastech Tvého zájmu byla vždy vynikající. Tvá vůbec první režie, hra Narozeniny, je pro mne nezapomenutelná. Jako autor hry Tři v tom jsi prokázal jedinečný dramatický talent a Tvoje výsledná díla v oblasti teorie jsou výrazem naprosto původního a objevného nalézání nových aspektů v oblasti divadelního světa. Celý Tvůj život byl neúnavně tím vším.
Tělo člověka často reaguje na ochabující duševní síly, jako na signál, že je čas rezignovat a propustit sebe ze života navždy. Tělo ale také cítí, že duch, co stále objevuje a formuje jím objevené ve vynikající tvar, není radno ze života propustit. Právě Ty jsi výmluvným svědectvím, že nadoraz fungující hlava, schopná nalézat odpovědi na stanovaná tázání, má šanci na maximální trvání na tomto světě. Proto ta samozřejmost.“

Ladislav Smoček