BRAŇO HOLIČEK – Vůbec jsem si nedokázal představit, jak se to dá inscenovat

V Činoherním klubu jste už čtyřikrát studoval roli jako herec: nejprve jste hrál malinkou roličku Ministranta ve Štolbově VODNÍM DRUŽSTVU, pak Sašu Pilnikova v Sologubově ĎÁBLOVĚ HOUPAČCE, Rytíře Dancenyho v Hamptonových NEBEZPEČNÝCH VZTAZÍCH a Žáka v Kunderově PTÁKOVINĚ. Nyní tu připravujete inscenaci jako režisér a zvolil jste si hru Mariuse von Mayenburga OŠKLIVEC. Co bylo popudem této Vaší volby? Čím Vás OŠKLIVEC zaujal?

Byla to láska “na první přečtení”. Abych byl naprosto upřímný, text mě zaujal především tím, že jsem si nedokázal představit, jak se něco takového dá inscenovat. OŠKLIVEC představuje materiál “k dalšímu zpracování”. Autor nepředepisuje tvůrcům téměř nic. Nenajdeme tam žádnou scénickou poznámku. A vzhledem k tomu, že se věnuji především autorské tvorbě a s pevným textem pracuji velmi zřídka, je tato hra ideálním hřištěm, na kterém si můžeme hrát.

V OŠKLIVCI se úspěšný výzkumný pracovník rozhodne podstoupit plastickou operaci, aby se zbavil svého (údajně) „katastrofálního“ obličeje, a mohl odjet na kongres prezentovat svůj vynález. Autor ve scénické poznámce píše, že necítí potřebu, aby se na obličejích herců něco měnilo. Odpovídá tato jeho představa i Vaší představě? Koho z výtvarníků jste oslovil ke spolupráci?

Ano, odpovídá. Je to vlastně jediná scénická poznámka, kterou autor do hry vložil. A když je jediná, tak ji rád dodržím. V případě naší inscenace Mayenburgova textu bude mít na starosti scénografii Nikola Tempír a kostýmy Lenka Odvárková.

Marius von Mayenburg se stal v roce 1998 svou hrou TVÁŘ V OHNI (Feuergesicht) uznávaným evropským dramatikem a i na českých jevištích se od té doby jeho hry tu a tam objevují. Viděl jste inscenaci některé z jeho her? Případně: v čem se Vám líbily?

Mayengurgovu tvorbu znám, ale jak už jsem říkal, zaměřuji se především na autorskou tvorbu. Proto mi ještě žádný jeho text “neprošel rukama”. Nicméně v rámci příprav jsem se díval na jednotlivá uvedení OŠKLIVCE… A já bych si přál, aby naše inscenace trochu vybočovala ze “stylu” jakým se podobné texty uvádějí.

O čem je pro Vás OŠKLIVEC především?
O nestálosti trendů. O vyprázdněnosti světa, který vnímá pouze povrch. O krizi identity.

OŠKLIVEC je komedie, ale témata, která předkládá k zamyšlení, jsou vážná. Budou se diváci smát?
Já doufám, že ano.