F. M. Dostojevskij
BRATŘI KARAMAZOVI

I peklo má své stinné stránky. Drama o Bohu, otci a synech.

Bratři Karamazovi patří k nejčastěji adaptovaným a uváděným Dostojevského velkým románovým dílům a zejména v poválečném období se v Čechách objevila dlouhá řada provedení, mezi nimiž zaujímá čestné místo dramatizace a inscenace Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí (premiéra v březnu 1979). A byl to právě Evald Schorm, kdo v Činoherním klubu režíroval další významnou dramatizaci Dostojevského románu, tentokrát ZLOČINU A TRESTU, Aleny a Jaroslava Vostrých (premiéra 20. dubna 1966).

Roman Císař

 

Hlasování pro BRATRY KARAMAZOVY v anketě Divadelních novin INSCENACE ROKU 2015:

Richard Erml: Důvod? J. Kukura jako starý Karamazov, ale i ostatní herci.

Jan Kolář: Nejen díky svrchovanému hereckému výkonu J. Kukury, který je na českých scénách opravdu nevídaný, ale i zásluhou citlivé aktualizace dávné Schormovy dramatizace vznikla inscenace, z níž nespustíte oči ani vteřinu. Jelikož vnímání divadla je povýtce individuální, přiznávám ovšem, že jiný divák může mít jiný názor.

Lukáš Křížek: Inscenace M. Čičváka vychází ze Schormovy dramatizace a zároveň si s ní, avšak nijak agresivně, volně pohrává. Drobné změny, přeskupení některých scén, opomenutí několika postav a jiné vhodně zvolené (nejen) interpretační prostředky však nejsou minusem, nýbrž velikým plusem. Hra rozehraná přes celou scénu i mimo ni tak nezůstává nic dlužna všem těm „dostojevským motivům“, jimž naopak nenápadně vytváří další nástavbu. Rozhodně jedna z nejsilnějších inscenací tohoto roku, která je navíc plná výborných hereckých výkonů a tím nemyslím pouze již oceněného J. Kukuru, ale i všechny ostatní. Pro mě osobně – byť je troufalé srovnávat – je to H. Hájek (Ivan) a I. Uhlířová (Líza).

Milan Uhde: Inscenace BRATŘI KARAMAZOVI v Činoherním klubu, režie M. Čičvák, v roli starého Karamazova J. Kukura, mě zaujala osobitým výkladem zejména hlavní postavy a vyrovnanými hereckými výkony ostatních, vyzvedl bych aspoň I. Uhlířovou.

 

„Řeknu Vám o sobě, že jsem dítětem století, dítětem nevíry a pochybností dodnes, a dokonce (vím to) až do hrobu. Jaká strašná muka mě stála a stojí tato žízeň po víře, která je v mé duši tím silnější, čím více je ve mně důvodů opačných!“

F. M. Dostojevskij

Upozornění: V inscenaci se v souladu s uměleckým záměrem na jevišti kouří.

Prosíme rodiče, aby vzhledem k tématu hry zvážili návštěvu svých nezletilých dětí.