Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1
(…) Chápali jsme potřebu obecenstva dát najevo svůj postoj k okupaci, protože jsme sami pociťovali něco podobného. Tak jsme kromě výstavky fotografií ze srpnových dnů pouštěli například o přestávce představení Mandragora Krylovy písničky. To všechno nebylo, ale to pravé, a tak, aby mělo publikum aspoň v některých večerech větší možnost veřejně projevit svou náladu, než jak to bylo možné na základě některých replik, rozhodli jsme se to udělat pomocí přece jen volnějšího útvaru s výraznými prvky toho, k čemu měla panující nálada tak blízko: totiž šibeničnímu humoru. Také proto jsme poskytli Skoumalovi a Vodňanskému možnost uvést pořad S úsměvem idiota (premiéra 19. května 1969), když to, jaký humor pěstovali, nám bylo blízké a zamlouvalo se nám to i bez nějakého momentálního vnějšího důvodu.
Tak vzniklo v posrpnové sezoně něco, čemu pak herci říkali opereta ČK a co mělo význam nejen samo v sobě, ale dokonce i jako vítaný příspěvek do pokladny divadla (…)
Jaroslav Vostrý Činoherní klub / Praktická dramaturgie 1965 – 1972

Po 19. květnu 1969, kdy se Petr Skoumal s Janem Vodňanským odvážili svého prvního celovečerního představení, začalo se mluvit o nové autorské dvojici. Ten pojem je v českých poměrech spojen s představou bytosti takřka mýtické, dvojjediného tvora, který má 'hlavu Davida a tělo Goliáše', což ho činí nezranitelným v jakékoli historické situaci.
(…) nehrají ani 'osvobozené divadlo' ani divadlo 'sedmi malých forem', nepíší si pořád nové a nové role ani se nestylizují do stále týchž typů. Zpočátku jim dokonce stačí, že mohou hrát ve včerejší nebo zítřejší činoherní dekoraci, když má divadlo volný večer. Pravda: na první pohled poněkud připomínají typy S + Š, jen obráceně obsazené: ten naivní rozumbrada, jehož hlavním výrazovým prostředkem je kouzlo nechtěného, 'táhne představení', sledován kritickýma očima pianisty, který zároveň vykonává 'umělecký dozor'. Ale tahle typologie zůstává u  základních povahových dispozic Vodňanského jakožto nadšeného amatéra poznamenaného častuškami a Skoumala jako zdrženlivého skeptika s anglickou výchovou. (…)
Přemysl Rut Zpěvohra Činoherního klubu in Činoherní klub 1965 – 2005


Petr Skoumal
(7. března 1938 – 28. září 2014)
hudební skladatel a dramaturg, režisér, herec a člen Činoherního klubu v letech 1967-1974

„V mém životě byla jediná instituce, která mi poskytla nějaký čas stálý plat, a byl to právě Činoherní klub. Chtěl bych mu za to dodatečně poděkovat, zejména pak jeho tehdejšímu šéfovi Jaroslavu Vostrému, který pro mě vymyslel hezkou funkci hudebního dramaturga.“
Petr Skoumal v knize Činoherní klub 1965 – 2005

Petr Skoumal byl veledůležitý. Kromě skvělých písniček – „Na koho to slovo padne“ a mnohých dalších skvělých, držela a obohacovala jeho hudba naše prozaické řeči až k čtvrtým dimenzím, protože hudba – když je dobrá – tak je lepší než lecjaké konkrétnosti. Nebyl by Činoherák takový bez Skoumala. Rád mu tímto tvrzením lichotím.
Josef Abrhám (Činoherní klub 1965 – 2005)
Jan Vodňanský a Petr Skoumal:
S ÚSMĚVEM IDIOTA... NA VDĚČNÉ ČASY... A NĚKDY JINAK
(k 50. výročí premiéry)
Hrají a zpívají: Jan Vodňanský a Petr Václ
nejbližší termíny uvedení:
Ne
19. 5.
19:30
JAN VODŇANSKÝ - PETR SKOUMAL / S ÚSMĚVEM IDIOTA
(režie Petr Skoumal, 1969)
JAN VODŇANSKÝ - PETR SKOUMAL / HURÁ NA BASTILU
(režie Petr Skoumal, 1970)
JAN VODŇANSKÝ - PETR SKOUMAL / S ÚSMĚVEM DONKICHOTA
(režie Petr Skoumal, 1970)
JAN VODŇANSKÝ - PETR SKOUMAL / S ÚSMĚVEM IDIOTA ATD.
(režie Petr Skoumal, 1999)
JAN VODŇANSKÝ - PETR SKOUMAL / S ÚSMĚVEM IDIOTA (STÁLE)
(režie Petr Skoumal, 2014)
(…) Chápali jsme potřebu obecenstva dát najevo svůj postoj k okupaci, protože jsme sami pociťovali něco podobného. Tak jsme kromě výstavky fotografií ze srpnových dnů pouštěli například o přestávce představení Mandragora Krylovy písničky. To všechno nebylo, ale to pravé, a tak, aby mělo publikum aspoň v některých večerech větší možnost veřejně projevit svou náladu, než jak to bylo možné na základě některých replik, rozhodli jsme se to udělat pomocí přece jen volnějšího útvaru s výraznými prvky toho, k čemu měla panující nálada tak blízko: totiž šibeničnímu humoru. Také proto jsme poskytli Skoumalovi a Vodňanskému možnost uvést pořad S úsměvem idiota (premiéra 19. května 1969), když to, jaký humor pěstovali, nám bylo blízké a zamlouvalo se nám to i bez nějakého momentálního vnějšího důvodu.
Tak vzniklo v posrpnové sezoně něco, čemu pak herci říkali opereta ČK a co mělo význam nejen samo v sobě, ale dokonce i jako vítaný příspěvek do pokladny divadla (…)
Jaroslav Vostrý Činoherní klub / Praktická dramaturgie 1965 – 1972

Po 19. květnu 1969, kdy se Petr Skoumal s Janem Vodňanským odvážili svého prvního celovečerního představení, začalo se mluvit o nové autorské dvojici. Ten pojem je v českých poměrech spojen s představou bytosti takřka mýtické, dvojjediného tvora, který má 'hlavu Davida a tělo Goliáše', což ho činí nezranitelným v jakékoli historické situaci.
(…) nehrají ani 'osvobozené divadlo' ani divadlo 'sedmi malých forem', nepíší si pořád nové a nové role ani se nestylizují do stále týchž typů. Zpočátku jim dokonce stačí, že mohou hrát ve včerejší nebo zítřejší činoherní dekoraci, když má divadlo volný večer. Pravda: na první pohled poněkud připomínají typy S + Š, jen obráceně obsazené: ten naivní rozumbrada, jehož hlavním výrazovým prostředkem je kouzlo nechtěného, 'táhne představení', sledován kritickýma očima pianisty, který zároveň vykonává 'umělecký dozor'. Ale tahle typologie zůstává u  základních povahových dispozic Vodňanského jakožto nadšeného amatéra poznamenaného častuškami a Skoumala jako zdrženlivého skeptika s anglickou výchovou. (…)
Přemysl Rut Zpěvohra Činoherního klubu in Činoherní klub 1965 – 2005


Petr Skoumal
(7. března 1938 – 28. září 2014)
hudební skladatel a dramaturg, režisér, herec a člen Činoherního klubu v letech 1967-1974

„V mém životě byla jediná instituce, která mi poskytla nějaký čas stálý plat, a byl to právě Činoherní klub. Chtěl bych mu za to dodatečně poděkovat, zejména pak jeho tehdejšímu šéfovi Jaroslavu Vostrému, který pro mě vymyslel hezkou funkci hudebního dramaturga.“
Petr Skoumal v knize Činoherní klub 1965 – 2005

Petr Skoumal byl veledůležitý. Kromě skvělých písniček – „Na koho to slovo padne“ a mnohých dalších skvělých, držela a obohacovala jeho hudba naše prozaické řeči až k čtvrtým dimenzím, protože hudba – když je dobrá – tak je lepší než lecjaké konkrétnosti. Nebyl by Činoherák takový bez Skoumala. Rád mu tímto tvrzením lichotím.
Josef Abrhám (Činoherní klub 1965 – 2005)


© 2019 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1