KATEŘINA BOHADLOVÁ: V Mayenburgových hrách je cosi lynchovsky tajemného

Marius von Mayenburg napsal v roce 2006 divadelní hru Der Häβliche, kterou vzápětí uvedlo jeho domovské berlínské divadlo Schaubühne. V Činoherním klubu nyní chystáme uvedení této hry ve Vašem překladu. Čím Vás OŠKLIVEC zaujal? Co bylo popudem k Vašemu překladu?

V době, kdy jsme dostala nabídku přeložit OŠKLIVCE, jsem Mayenburga již znala a považovala ho za superstar německé současné dramatiky. Setkala jsem se s ním již v roce 1999 v pražském divadle Archa, kde tehdy uvedli TVÁŘ V OHNI v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Coby studentka germanistiky jsem měla tu čest udělat s Mayenburgem a Thomasem Ostermeierem, režisérem inscenace, rozhovor. Překvapilo mě, že tak skvělé a obsahově zralé divadlo dělají tak mladí a tak skromní kluci. Sledovala jsem pak jejich další počiny s velkým zájmem. Když mě v roce 2007 oslovilo Divadlo LETÍ, zda bych pro něj přeložila OŠKLIVCE, s radostí jsem přikývla. Baví mě Mayenburgův smysl pro experiment – společenský i formální. Umí své publikum vyhodit ze sedla sebejistoty a samozřejmosti, díky čemuž vede k zamyšlení nad něčím, co každý automaticky přijímá bez kritické reflexe. Krátké úderné repliky dodávají vystavěným situacím spád a dramatičnost.

Měla jste možnost vidět berlínskou inscenaci OŠKLIVCE v Schaubühne? Pokud ano: Čím Vás oslovila? Případně: Viděla jste jiná uvedení této hry? V čem se Vám líbila?

Berlínského OŠKLIVCE jsem, bohužel, neviděla. Viděla jsem zpracování Divadla LETÍ v režii Natálie Deákové ve studiu Divadla Na Vinohradech. Ta hra se mi tak líbila, že jsem si ji vybrala pro inscenované čtení v rámci svého působení na Portland State University (Portland, OR) v roce 2013. Mayenburga, v té době již renomovaného dramatika, tam dosud neznali.

Vedle OŠKLIVCE jste přeložila i další Mayenburgovy hry: PERPLEX a MUČEDNÍK. Proč Vás zaujaly právě tyto texty?

Mayenburgovy texty tematizují neustálou proměnu identity a reality. Autor své postavy schválně hází nepřipravené do vyhrocených surrealistických situací jako do vody a řekne jim plavte! Velmi dobře se nimi dokážeme jako čtenář/divák ztotožnit, protože jsou to lidi z našeho světa, lidi jako my, kteří netuší, jak z toho ven. A tak plavou a na povrch s nimi v rámci boje o přežití vyplouvá jejich lidská zvířeckost a pudovost. V jeho hrách je cosi lynchovsky tajemného, nevysvětlitelného, ale prostřednictvím reálných postav a jejich každodenních životů reálného zároveň. Extrémem je hra PES, NOC A NŮŽ, kterou jsem přeložila pro olomoucké divadlo Tramtárie (2009). PERPLEX mě zaujal především formálně, principem rotování postav. MUČEDNÍK drsností. A pak je tu KÁMEN (přeložil P. Štědroň), do kterého vložil tíhu německé viny. Skvělá hra o proměnách společnosti, režimů a lidí v jednom domě.