Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1

Tři herečky různých generací a mladá operní diva se potkávají na jinak prázdném jevišti, aby se důstojně, ale po svém, naposledy rozloučily s velkým režisérem. 
Režisér umřel náhle uprostřed rozdělané práce na nové inscenaci Macbetha. O Shakespearově Macbethovi se mezi pověrčivými divadelníky říká, že je to hra prokletá, že zúčastněným divadelníkům, kteří nejsou dostatečně disponováni a přiměřeně talentovaní, přinese neštěstí. A divadelníci povětšině pověrčiví jsou…
Velký režisér miloval svoje herečky a ony milovaly jeho. Znamenal pro ně mnohé, vděčily mu za své kariéry… a také za své zpackané životy. Teď tedy spolu s ním chtějí pohřbít vzpomínky na hvězdné okamžiky i traumata a propady, velké postavy i vzájemnou nevraživost. Jenomže přípravy na obřad se jaksi zadrhávají, nejenom, že se jim nedaří společně najít adekvátní formu rozloučení, ale nedokáží se shodnout ani na tom, co do teď bylo a co od teď bude… Ze vzájemných kontraverzí a hádek nakonec vyplyne, že řád událostí je - pod vlivem sil mnohem starších a temnějších - narušený. Souvisí to se skrytými dějinami divadla a západního kulturního kánonu. 
Martin Kubran

__________________________________________________________
__________________________________________________________
__________________________________________________________

Prof. Martin Hilský o textu hry:
Vaše hra je skvělá, opravdu skvělá! Úžasná legrace, úžasné drama, úžasný jazyk! Moc Vám k ní gratuluji (...)  
Podle mého názoru má Vaše hra velkou naději na úspěch i v zahraničí a to i přesto, že zvláště v Anglii je dobrých dramatiků hodně a konkurence silná, navíc mají výhodu „domácího hřiště“. Ale zároveň se Angličané velmi zajímají o to, co se v současném dramatu a divadle děje jinde a jsou velmi otevření novým objevům.
 
S díky, pozdravem a velkou gratulací
Martin Hilský

„A přitom, já jsem ho nikdy nepovažovala za přitažlivýho, jako chlapa – vlastně ani nebyl hezkej, ale když se jednou člověku dostal do hlavy, přeskupoval tam uvnitř věci, jak se mu to hodilo. Zvláštní dar – vleze ti do hlavy a dělá si tam, co se mu zachce, a ty se tomu nedokážeš nijak bránit. A on si v té hlavě gruntuje, uvaří si, zase gruntuje, a pak si jde zaplavat, no a potom si tam jenom tak polehává, válí se tam, otevře si pivko, pokuřuje, existuje si tam jako nějakej bacil. V tvé hlavě jako doma.“
                                                             (úryvek ze hry)

Martin Čičvák:
Urna na prázdném jevišti
Moje poslední komedie!...
nejbližší termíny uvedení:
1. 12.
19:30

OSOBY A OBSAZENÍ

Léna / Lenka Skopalová
Žíla / Veronika Žilková
Iva / Ivana Uhlířová
Mimi / Sára Venclovská


Premiéra: 2. listopadu 2016
Délka představení: 1:50 / Představení bez přestávky
Překlad: Matěj Dadák
Režie: Martin Čičvák
Dramaturgie: Martin Kubran
Výprava: Tom Ciller
Hudební spolupráce: Ivan Acher
Addio del passato, Oh nube che lieve pro inscenaci nazpívala:
Simona Houda-Šaturová
inspice: Markéta Řezáčová
světla: Milan Pastyřík, Jaromír Vondrák
zvuk: Zdeněk John, Radek Šebele
rekvizity: Jan Janák, Marian Fiedler
masky: Zuzana Báťková, Radka Kadlecová
garderoba: Ladislava Koukalová,
stavby: Tomáš Madar, Marian Fiedler, Tomáš Olejník, Daniel Pešl, Tomáš Otta

 

Tři herečky různých generací a mladá operní diva se potkávají na jinak prázdném jevišti, aby se důstojně, ale po svém, naposledy rozloučily s velkým režisérem. 
Režisér umřel náhle uprostřed rozdělané práce na nové inscenaci Macbetha. O Shakespearově Macbethovi se mezi pověrčivými divadelníky říká, že je to hra prokletá, že zúčastněným divadelníkům, kteří nejsou dostatečně disponováni a přiměřeně talentovaní, přinese neštěstí. A divadelníci povětšině pověrčiví jsou…
Velký režisér miloval svoje herečky a ony milovaly jeho. Znamenal pro ně mnohé, vděčily mu za své kariéry… a také za své zpackané životy. Teď tedy spolu s ním chtějí pohřbít vzpomínky na hvězdné okamžiky i traumata a propady, velké postavy i vzájemnou nevraživost. Jenomže přípravy na obřad se jaksi zadrhávají, nejenom, že se jim nedaří společně najít adekvátní formu rozloučení, ale nedokáží se shodnout ani na tom, co do teď bylo a co od teď bude… Ze vzájemných kontraverzí a hádek nakonec vyplyne, že řád událostí je - pod vlivem sil mnohem starších a temnějších - narušený. Souvisí to se skrytými dějinami divadla a západního kulturního kánonu. 
Martin Kubran

__________________________________________________________
__________________________________________________________
__________________________________________________________

Prof. Martin Hilský o textu hry:
Vaše hra je skvělá, opravdu skvělá! Úžasná legrace, úžasné drama, úžasný jazyk! Moc Vám k ní gratuluji (...)  
Podle mého názoru má Vaše hra velkou naději na úspěch i v zahraničí a to i přesto, že zvláště v Anglii je dobrých dramatiků hodně a konkurence silná, navíc mají výhodu „domácího hřiště“. Ale zároveň se Angličané velmi zajímají o to, co se v současném dramatu a divadle děje jinde a jsou velmi otevření novým objevům.
 
S díky, pozdravem a velkou gratulací
Martin Hilský

„A přitom, já jsem ho nikdy nepovažovala za přitažlivýho, jako chlapa – vlastně ani nebyl hezkej, ale když se jednou člověku dostal do hlavy, přeskupoval tam uvnitř věci, jak se mu to hodilo. Zvláštní dar – vleze ti do hlavy a dělá si tam, co se mu zachce, a ty se tomu nedokážeš nijak bránit. A on si v té hlavě gruntuje, uvaří si, zase gruntuje, a pak si jde zaplavat, no a potom si tam jenom tak polehává, válí se tam, otevře si pivko, pokuřuje, existuje si tam jako nějakej bacil. V tvé hlavě jako doma.“
                                                             (úryvek ze hry)


© 2017 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1