Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1

Mnoho rukou, ale žádná z nich ta pravá ...

Zápletka hry se točí kolem drsného chlápka s pistolí, jenž přijíždí do malého amerického městečka hledat ruku, kterou mu kdysi zlovolně nechali oddělit od paže vlakem. Dramatický rukopis: starý McDonagh od a do z – bravurně podaný neuvěřitelný příběh, nevázané, vtipné dialogy, překvapivé zvraty a nemožnost odhadnout, jak to vše skončí.

Ujetá ruka je nová kapitola v tvorbě Martina McDonagha. Třeba jí počíná nějaká nová, tentokrát „americká“ trilogie. Mně jeho hry přijdou jako písničky Leonarda Cohena, taky jsou všechny stejné a přitom je každá tím, o čem vypráví, úplně jiná. Ani on extra nemění vnější styl své tvorby, ale mění ingredience, ze kterých dává každou novou hru dohromady. V Ujeté ruce jsou to vysloveně ingredience americké: rasismus, válka s terorem a zlými trampy, školní masakry, obchodníci s vizí a talentem prodat téměř cokoliv, pomsta a náprava všech křivd… To, že byla hra ve Státech přijata převážně negativně, mi jenom dává důkaz o tom, že se Martin do Ameriky neomylně trefil. Tím pádem je spousta důvodů, proč Ujetou ruku inscenovat i u nás. Za prvé je v ní hodně univerzálních témat, za druhé „Amerika“ je pro McDonagha tím, čím dříve bylo Irsko: umělým světem se zvláštními, zjednodušenými pravidly, na kterém provádí své pokusy s lidskou povahou.
                                                                                                                                                                Ondřej Sokol

Martin McDonagh:
Ujetá ruka (Behanding in Spokane)

(Behanding in Spokane)

nejbližší termíny uvedení:
Po
18. 12.
19:30
26. 1.
19:30

______________________________________
Předpremiéra:
18.12.2010
Premiéra: 14.01.2011
Obnovená premiéra: 9.11.2014
Délka představení: 2:00
______________________________________

Osoby a obsazení:
Carmichael / 
Marek Taclík
Mervyn / 
Martin Finger
Marylin / 
Markéta Stehlíková
Toby / 
Ondřej Sokol
němé role / 
Václav Šanda
Petra Horváthová


_____________________________________
režie:
Ondřej Sokol
překlad:
Ondřej Sokol
dramaturgie:
Roman Císař,
Vladimír Procházka

scéna:
Adam Pitra
kostýmy:
Katarína Hollá
hudba:
Petra Horváthová
___________________________________

inspice: Markéta Řezáčová
světla: Milan Pastyřík,
Jaromír Vondrák
zvuk: Zdeněk John,
Radek Šebele
rekvizity: Jan Janák,
Marian Fiedler
masky: Zuzana Báťková
Radka Kadlecová
garderoba: Ladislava Koukalová,
stavby:
Tomáš Madar, Marian Fiedler,
Tomáš Olejník, Daniel Pešl,
Tomáš Otta

Mnoho rukou, ale žádná z nich ta pravá ...

Zápletka hry se točí kolem drsného chlápka s pistolí, jenž přijíždí do malého amerického městečka hledat ruku, kterou mu kdysi zlovolně nechali oddělit od paže vlakem. Dramatický rukopis: starý McDonagh od a do z – bravurně podaný neuvěřitelný příběh, nevázané, vtipné dialogy, překvapivé zvraty a nemožnost odhadnout, jak to vše skončí.

Ujetá ruka je nová kapitola v tvorbě Martina McDonagha. Třeba jí počíná nějaká nová, tentokrát „americká“ trilogie. Mně jeho hry přijdou jako písničky Leonarda Cohena, taky jsou všechny stejné a přitom je každá tím, o čem vypráví, úplně jiná. Ani on extra nemění vnější styl své tvorby, ale mění ingredience, ze kterých dává každou novou hru dohromady. V Ujeté ruce jsou to vysloveně ingredience americké: rasismus, válka s terorem a zlými trampy, školní masakry, obchodníci s vizí a talentem prodat téměř cokoliv, pomsta a náprava všech křivd… To, že byla hra ve Státech přijata převážně negativně, mi jenom dává důkaz o tom, že se Martin do Ameriky neomylně trefil. Tím pádem je spousta důvodů, proč Ujetou ruku inscenovat i u nás. Za prvé je v ní hodně univerzálních témat, za druhé „Amerika“ je pro McDonagha tím, čím dříve bylo Irsko: umělým světem se zvláštními, zjednodušenými pravidly, na kterém provádí své pokusy s lidskou povahou.
                                                                                                                                                                Ondřej Sokol


© 2017 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1