Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1

'Stejný text, ale naprosto jiná a nová inscenace Amerického bizona. To je moje představa a přání.' Slova Ondřeje Sokola k inscenaci hry Davida Mameta Americký bizon, kterou nazkoušel s Martinem Fingrem, Václavem Šandou a se sebou samým.

'Je to hra o cti mezi zloději a o mýtech, na kterých tato společnost stojí. Zápletka hry je klamně jednoduchá. Jako by zde šlo jen o jeden nepodařený pokus o vloupání...', říká o své hře David Mamet.

Je velkou zásluhou Ondřeje Sokola, že dramata tak prvotřídního světového autora, jakým  David Mamet beze sporu je, nezůstávají v Čechách opomíjena a že se díky jeho cílevědomému překladatelskému a režijnímu úsilí stala neodmyslitelnou součástí repertoáru (Sexuální perverzí v Chicagu r. 2004 počínaje) Činoherního klubu. V tomto kontextu a duchu má docela nové provedení Amerického bizona, Mametova dramatického klenotu, své opodstatnění, tím spíš, že každá z Mametových velkých her v sobě obsahuje potenciál pro různé výklady a inscenační pojetí.
                                                                                                        Roman Císař

_______________________________________________________
_______________________________________________________
_______________________________________________________

Amerického bizona jsme jako příští premiéru Činoherního klubu vybrali myslím ze dvou hlavních důvodů. Za prvé jsem, společně s Martinem Fingerem, díky natáčení našeho filmu Krásno, a následnému zkoušení Zrady v Činoheráku, objevil myslím jakýsi nový způsob přístupu ke zkoušení, kdy zároveň tu věc režíruju, a zároveň v ní hraju. To je něco, čemu jsem se dlouhé roky ze zásady vyhýbal. S Martinem si ale natolik rozumíme v tom, kam by se herectví mělo u nás vyvíjet, že zažívám na jevišti tak ideální souhru a vycházení si navzájem vstříc, a tak jasnou, dalo by se říct “vnitřní dohodu” při tom hraní, že to má pro mě takovou hodnotu, že jsem se rozhodl na tomhle teď chvíli cíleně pracovat a rozvíjet to v několika dalších inscenacích.
Hledali jsme tedy společně s Vladimírem Procházkou titul, který bude nejvhodnější, jako další krok. A volba padla na Bizona, což je sice titul, který už jsem v Činoheráku jednou dělal, s Petrem Nárožným, Michalem Pavlatou a Markem Taclíkem, a který byl myslím dost dobrý a úspěšný, ale je to hra natolik výjimečná a zajímavá, a nabízí tolik různých možností výkladu, že pokusit se o jeho úplně nové a svébytné inscenování, se ukázalo jako velká výzva.
Text byl pro účely minulé inscenace výrazně krácen, a jako vždycky jsem se co nejvíc snažil vycházet z osobností herců, kteří vytváří dané postavy. Tím pádem v této chvíli vzniká při zkoušení úprava úplně odlišná, a i výsledek bude určitě jiný a originální.
Inscenace bude mít naprosto jiné řešení scény, hudby, kostýmů a masek.
Navíc Mametův text nabízí tak výjimečný materiál pro herce, a je to i v současné době absolutní špička v tom, co se dá v oboru moderního herectví najít, že je velká šance dojít v této oblasti ještě dál, než kde jsme skončili s inscenací předchozí.
A já doufám, že se nám co nejvíc z těch plánů podaří realizovat, a vznikne zcela nový, a snad i v porovnání s tím minulým, nějakým způsobem výjimečný Americký Bizon 2015.
                                                                                                        Ondřej Sokol

David Mamet:
Americký bizon

„S chlápkem, co není nervózní, se do žádnýho kšeftu nepustím,“

nejbližší termíny uvedení:
Út
5. 12.
19:30
Po
29. 1.
19:30

OSOBY A OBSAZENÍ:

Don Dubrow, majitel „Donova maloobchodu“ /
Martin Finger
Walter Cole, zvaný Teach,
Donův přítel a příležitostný společník /
Ondřej Sokol
Bob, Donův zlodějíček /
Václav Šanda


premiéra 18. května 2015 / Délka představení: 2:15


Režie: Ondřej Sokol
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka
Scéna: Adam Pitra
Kostýmy: Ladislava Koukalová
Hudba: Milan Pastyřík


inspice: Markéta Řezáčová
světla: Milan Pastyřík, Jaromír Vondrák
zvuk: Zdeněk John, Radek Šebele
rekvizity: Jan Janák, Marian Fiedler
masky: Zuzana Báťková, Radka Kadlecová
garderoba: Ladislava Koukalová
stavby: Tomáš Madar, Marian Fiedler,
Tomáš Olejník, Daniel Pešl, Tomáš Otta

 

'Stejný text, ale naprosto jiná a nová inscenace Amerického bizona. To je moje představa a přání.' Slova Ondřeje Sokola k inscenaci hry Davida Mameta Americký bizon, kterou nazkoušel s Martinem Fingrem, Václavem Šandou a se sebou samým.

'Je to hra o cti mezi zloději a o mýtech, na kterých tato společnost stojí. Zápletka hry je klamně jednoduchá. Jako by zde šlo jen o jeden nepodařený pokus o vloupání...', říká o své hře David Mamet.

Je velkou zásluhou Ondřeje Sokola, že dramata tak prvotřídního světového autora, jakým  David Mamet beze sporu je, nezůstávají v Čechách opomíjena a že se díky jeho cílevědomému překladatelskému a režijnímu úsilí stala neodmyslitelnou součástí repertoáru (Sexuální perverzí v Chicagu r. 2004 počínaje) Činoherního klubu. V tomto kontextu a duchu má docela nové provedení Amerického bizona, Mametova dramatického klenotu, své opodstatnění, tím spíš, že každá z Mametových velkých her v sobě obsahuje potenciál pro různé výklady a inscenační pojetí.
                                                                                                        Roman Císař

_______________________________________________________
_______________________________________________________
_______________________________________________________

Amerického bizona jsme jako příští premiéru Činoherního klubu vybrali myslím ze dvou hlavních důvodů. Za prvé jsem, společně s Martinem Fingerem, díky natáčení našeho filmu Krásno, a následnému zkoušení Zrady v Činoheráku, objevil myslím jakýsi nový způsob přístupu ke zkoušení, kdy zároveň tu věc režíruju, a zároveň v ní hraju. To je něco, čemu jsem se dlouhé roky ze zásady vyhýbal. S Martinem si ale natolik rozumíme v tom, kam by se herectví mělo u nás vyvíjet, že zažívám na jevišti tak ideální souhru a vycházení si navzájem vstříc, a tak jasnou, dalo by se říct “vnitřní dohodu” při tom hraní, že to má pro mě takovou hodnotu, že jsem se rozhodl na tomhle teď chvíli cíleně pracovat a rozvíjet to v několika dalších inscenacích.
Hledali jsme tedy společně s Vladimírem Procházkou titul, který bude nejvhodnější, jako další krok. A volba padla na Bizona, což je sice titul, který už jsem v Činoheráku jednou dělal, s Petrem Nárožným, Michalem Pavlatou a Markem Taclíkem, a který byl myslím dost dobrý a úspěšný, ale je to hra natolik výjimečná a zajímavá, a nabízí tolik různých možností výkladu, že pokusit se o jeho úplně nové a svébytné inscenování, se ukázalo jako velká výzva.
Text byl pro účely minulé inscenace výrazně krácen, a jako vždycky jsem se co nejvíc snažil vycházet z osobností herců, kteří vytváří dané postavy. Tím pádem v této chvíli vzniká při zkoušení úprava úplně odlišná, a i výsledek bude určitě jiný a originální.
Inscenace bude mít naprosto jiné řešení scény, hudby, kostýmů a masek.
Navíc Mametův text nabízí tak výjimečný materiál pro herce, a je to i v současné době absolutní špička v tom, co se dá v oboru moderního herectví najít, že je velká šance dojít v této oblasti ještě dál, než kde jsme skončili s inscenací předchozí.
A já doufám, že se nám co nejvíc z těch plánů podaří realizovat, a vznikne zcela nový, a snad i v porovnání s tím minulým, nějakým způsobem výjimečný Americký Bizon 2015.
                                                                                                        Ondřej Sokol


© 2017 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1