Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1

ROZHOVOR

Milá Zuzo, na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově uvedlo v loňském roce Jihočeské divadlo České Budějovice Shakespearovu komedii Jak se vám líbí. Shakespearova Rosalinda Vás potkala už při studentské práci na DAMU. „Byla to bolavá pouť s medem a kaprem za živou vodou“ – ptám se s trochou nadsázky na vaši cestu od Rosalindy ve škole k Rosalindě s Davidem Radokem v Českém Krumlově? S kým jste se na této herecké pouti setkala?
Jestli správně počítám, jsem od „první Rosalindy“ už pomalu sedmým rokem na pouti, na které jsem potkala zajímavé lidi, jako je Štepán Pácl, divadelní tandem Skutr a Divadlo Archa, Frank van de Ven, Jirka Havelka, Dan Špinar, Adéla Stodolová – Laštovková, Braňo Holiček a Jitka Rudolfová. Snad ti nejlepší z mladé generace režisérů, které jsem potkat mohla. A pak samozřejmě David Radok.

Jak se vám s režisérem Radokem pracovalo?
S Davidem Radokem jsem se poprvé pracovně setkala v Divadle Archa v inscenaci Odcházení Václava Havla. Ale jeho práci jsem znala už dřív. Viděla jsem jeho inscenaci v Divadle Na zábradlí a taky na videu jeho opery. Moc se mi jeho režijní styl líbil. Pak najednou zazvonil telefon – a já hrála Rosalindu v Krumlově na Otáčivém hledišti. Zkoušet s Radokem je opravdu poctivá a hezká práce. Líbí se mi, jak vnímá divadlo. Jak připomínkuje herce. Jak přesně ví, co chce. Jak jeho představení mají specifickou atmosféru. A musím říct, že díky němu jsem hrála každé představení Jak se vám líbí s neuvěřitelnou lehkostí. On vás totiž režíruje tak, aby vám to bylo přirozené a blízké. Byla to pro mě skvělá zkušenost a doufám, že ne poslední.

Není dnes mnoho mladých hereček, které by měly příležitost hrát v dramatech současných českých autorek. Vy jste takovou možnost měla už dvakrát: ve školním Divadle Disk jste hrála Beátu ve hře Lenky Lagronové Království (2006) a ve Švandově divadle titulní roli Dorotky ve hře Magdaleny Frydrychové (2008). Jaké to pro Vás byly zážitky a zkušenosti?
Práce na obou inscenacích byla, v dobrém slova smyslu, jedno velké hledání. Tak jako obě autorky ve svých hrách pořád hledají jakousi cestu (k Bohu, k rodině, k lásce), tak i my s režisérem a spolužákem Štěpánem Páclem jsme hledali cestu, jak nejlépe divákům přiblížit text, který pod povrchem skrývá spoustu hlubších témat. Zajímavé bylo, že jsme měli autorky na zkouškách a mohli jsme s nimi text přímo konzultovat.

Divadlo Disk, Masopust o.p.s., Švandovo divadlo, Divadlo v Řez- nické, Divadlo Minor a v současné době Národní divadlo, Divadlo Archa, Studio Ypsilon, A studio Rubín, La Fabrika, Skutr, Jihočeské divadlo a Činoherní klub. Co pro vás znamená skutečnost, že nemáte pevné angažmá a zůstáváte v tolika divadlech „hostem“? Chci zdůraznit, že zvaným a obohacujícím hostem.
Znamená to pro mě být na volné noze a pracovat na věcech, které mě baví, a s lidmi, kteří mě zajímají. Znamená to taky pokaždé jinou skupinu herců. A to je skvělé. Já se angažmá bojím. Představa, že zůstanu na jednom místě třeba deset let, mě děsila už po škole. Proto se snažím takhle zůstat co nejdéle, i když je to někdy sakra těžké. Rád bych se vás zeptal také na spolupráci s autorsko-režisérskou dvojicí Skutr. Souvisí to s vaším zájmem o fyzické divadlo? Ano, moc mě zajímá pohyb a práce s pohybem na jevišti. Baví mě, když se můžu v představení kromě slova vyjádřit i tělem – pohybem. Měla jsem štěstí, že jsem už během studia na DAMU spolupracovala s režijním tandemem Skutr a pak se stala součástí jejich týmu v Divadle Archa. Tam jsem se setkala s dalšími zajímavými lidmi ze zahraničí, kteří mě obohatili o nové techniky, které jako herec mohu využívat na jevišti.
                                                       Děkujeme za rozhovor (rap)

Zuzana Stavná

Role v ČK:
Svatba pozdního léta:
Agáta

_____________________________________________________

Vystudovala hereckou konzervatoř v Košicích a činoherní herectví na DAMU (2007).
Už během studia spolupracovala s režijním duem Skutr v Divadle Na zábradlí (Plyš),
později i v divadle Archa na inscenacích Plačky a Joke Killers. V témže divadle
účinkovala i Havlově Odcházení (rež. David Radok), Exit 89 a Zde jsem člověkem
(obě rež. Jiří Havelka). Nastudovala roli Rosalindy Radokově inscenaci Shakespearovy
komedie Jak se vám líbí pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově.

_____________________________________________________

V roce 2014 Zuzana natočila filmy Krásno a Zakázané uvolnění,
v roce 2015 Já, Olga Hepnarová.

ROZHOVOR

Milá Zuzo, na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově uvedlo v loňském roce Jihočeské divadlo České Budějovice Shakespearovu komedii Jak se vám líbí. Shakespearova Rosalinda Vás potkala už při studentské práci na DAMU. „Byla to bolavá pouť s medem a kaprem za živou vodou“ – ptám se s trochou nadsázky na vaši cestu od Rosalindy ve škole k Rosalindě s Davidem Radokem v Českém Krumlově? S kým jste se na této herecké pouti setkala?
Jestli správně počítám, jsem od „první Rosalindy“ už pomalu sedmým rokem na pouti, na které jsem potkala zajímavé lidi, jako je Štepán Pácl, divadelní tandem Skutr a Divadlo Archa, Frank van de Ven, Jirka Havelka, Dan Špinar, Adéla Stodolová – Laštovková, Braňo Holiček a Jitka Rudolfová. Snad ti nejlepší z mladé generace režisérů, které jsem potkat mohla. A pak samozřejmě David Radok.

Jak se vám s režisérem Radokem pracovalo?
S Davidem Radokem jsem se poprvé pracovně setkala v Divadle Archa v inscenaci Odcházení Václava Havla. Ale jeho práci jsem znala už dřív. Viděla jsem jeho inscenaci v Divadle Na zábradlí a taky na videu jeho opery. Moc se mi jeho režijní styl líbil. Pak najednou zazvonil telefon – a já hrála Rosalindu v Krumlově na Otáčivém hledišti. Zkoušet s Radokem je opravdu poctivá a hezká práce. Líbí se mi, jak vnímá divadlo. Jak připomínkuje herce. Jak přesně ví, co chce. Jak jeho představení mají specifickou atmosféru. A musím říct, že díky němu jsem hrála každé představení Jak se vám líbí s neuvěřitelnou lehkostí. On vás totiž režíruje tak, aby vám to bylo přirozené a blízké. Byla to pro mě skvělá zkušenost a doufám, že ne poslední.

Není dnes mnoho mladých hereček, které by měly příležitost hrát v dramatech současných českých autorek. Vy jste takovou možnost měla už dvakrát: ve školním Divadle Disk jste hrála Beátu ve hře Lenky Lagronové Království (2006) a ve Švandově divadle titulní roli Dorotky ve hře Magdaleny Frydrychové (2008). Jaké to pro Vás byly zážitky a zkušenosti?
Práce na obou inscenacích byla, v dobrém slova smyslu, jedno velké hledání. Tak jako obě autorky ve svých hrách pořád hledají jakousi cestu (k Bohu, k rodině, k lásce), tak i my s režisérem a spolužákem Štěpánem Páclem jsme hledali cestu, jak nejlépe divákům přiblížit text, který pod povrchem skrývá spoustu hlubších témat. Zajímavé bylo, že jsme měli autorky na zkouškách a mohli jsme s nimi text přímo konzultovat.

Divadlo Disk, Masopust o.p.s., Švandovo divadlo, Divadlo v Řez- nické, Divadlo Minor a v současné době Národní divadlo, Divadlo Archa, Studio Ypsilon, A studio Rubín, La Fabrika, Skutr, Jihočeské divadlo a Činoherní klub. Co pro vás znamená skutečnost, že nemáte pevné angažmá a zůstáváte v tolika divadlech „hostem“? Chci zdůraznit, že zvaným a obohacujícím hostem.
Znamená to pro mě být na volné noze a pracovat na věcech, které mě baví, a s lidmi, kteří mě zajímají. Znamená to taky pokaždé jinou skupinu herců. A to je skvělé. Já se angažmá bojím. Představa, že zůstanu na jednom místě třeba deset let, mě děsila už po škole. Proto se snažím takhle zůstat co nejdéle, i když je to někdy sakra těžké. Rád bych se vás zeptal také na spolupráci s autorsko-režisérskou dvojicí Skutr. Souvisí to s vaším zájmem o fyzické divadlo? Ano, moc mě zajímá pohyb a práce s pohybem na jevišti. Baví mě, když se můžu v představení kromě slova vyjádřit i tělem – pohybem. Měla jsem štěstí, že jsem už během studia na DAMU spolupracovala s režijním tandemem Skutr a pak se stala součástí jejich týmu v Divadle Archa. Tam jsem se setkala s dalšími zajímavými lidmi ze zahraničí, kteří mě obohatili o nové techniky, které jako herec mohu využívat na jevišti.
                                                       Děkujeme za rozhovor (rap)


© 2017 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1