Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1

Anketa Divadelních novin - Inscenace roku 2015:

Richard Erml
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi, Činoherní klub Praha.
Důvod? J. Kukura jako starý Karamazov, ale i ostatní herci.

Jan Kolář
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi, Činoherní klub Praha.
Nejen díky svrchovanému hereckému výkonu J. Kukury, který je na českých scénách opravdu nevídaný, ale i zásluhou citlivé aktualizace dávné Schormovy dramatizace vznikla inscenace, z níž nespustíte oči ani vteřinu. Jelikož vnímání divadla je povýtce individuální, přiznávám ovšem, že jiný divák může mít jiný názor.

Lukáš Křížek
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi, Činoherní klub Praha.
Inscenace M. Čičváka vychází ze Schormovy dramatizace a zároveň si s ní, avšak nijak agresivně, volně pohrává. Drobné změny, přeskupení některých scén, opomenutí několika postav a jiné vhodně zvolené (nejen) interpretační prostředky však nejsou minusem, nýbrž velikým plusem. Hra rozehraná přes celou scénu i mimo ni tak nezůstává nic dlužna všem těm „dostojevským motivům“, jimž naopak nenápadně vytváří další nástavbu. Rozhodně jedna z nejsilnějších inscenací tohoto roku, která je navíc plná výborných hereckých výkonů a tím nemyslím pouze již oceněného J. Kukuru, ale i všechny ostatní. Pro mě osobně – byť je troufalé srovnávat – je to J. Hájek (Ivan) a I. Uhlířová (Líza). R. Urbánek, Š. Stiburek: Nářek mravence. Vdova po kapitánovi dunajské paroplavební společnosti. Bezdomovec René Urbánek prodá svůj „deníček“ Šimonu Stiburkovi, který z něj vytvoří jedinečný, poetický a podivný divadelní tvar pojednávající o světě i nesvětě – příběhu člověka, jenž mnohé zažil a mnohé si mohl vymyslet. Pravdivě nepravdivý, filosofický, životem postižený, úzkostlivý, o světě a lidech uvažující text má obrovský potenciál a Stiburkovi se jeho kvalit podařilo využít naplno. Ke slovu přidává tři herce, kteří stylizovaně vypráví, malují, „experimentují“ a mlčí. Celé zpracování a především geneze textu ve mně vyvolávají abstraktní a dlouhodobě silný zážitek, jejž musím povýšit nad mnohá jiná divadla.

Milan Uhde
Inscenace Bratři Karamazovi v Činoherním klubu
r. Martin Čičvák, v roli starého Karamazova J. Kukura, mě zaujala osobitým výkladem zejména hlavní postavy a vyrovnanými hereckými výkony ostatních, vyzvedl bych aspoň I. Uhlířovou.

____________________________________________

Bratři Karamazovi patří k  nejčastěji adaptovaným a uváděným Dostojevského velkým románovým dílům a zejména v poválečném období se v Čechách objevila dlouhá řada provedení, mezi nimiž zaujímá čestné místo dramatizace a inscenace Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí (premiéra v březnu 1979). A byl to právě Evald Schorm, kdo v Činoherním klubu režíroval další významnou dramatizaci Dostojevského románu, tentokrát Zločinu a trestu, Aleny a Jaroslava Vostrých (premiéra 20. dubna 1966)
Roman Císař
 

Zuzana Šajgalíková: Podľa mňa sú Bratia Karamazovci práve analýzou vzťahu človeka k Bohu. Toto je dialóg, ktorý vedú tie obrovské kompresie emócií celého ľudstva (rozumej: charaktery) v Bratoch Karamazovcoch:

LÍZA Mně se často zdá o čertech. Je to hrozně zábavné a přitom se člověku tají dech.
ĎÁBEL Veriť v Boha by predsa bolo spiatočnícke! Ale veriť v čerta? V čerta sa veriť môže! Kto v neho neverí!
IVAN Já sám jsem ateista a napsal jsem článek o tom, že by lidé měli ztratit víru v nesmrtelnost. Tím možná ztratí i schopnost lásky, a všechno bude dovoleno.
ALJOŠA Jsem mnich? Lise, jsem já mnich? Já možná ani nevěřím v Boha.
MÍŤA Povím ti o hmyzu, který Bůh opatřil chlípností. Já, já jsem ten hmyz. Ďábel zápasí s pánembohem a jejich bojištěm je lidské srdce.
KATEŘINA Chci ti říct, že tys byl můj bůh a já tě milovala.
GRUŠENKA Keby som bola Pánombohom, všetkým ľuďom by som odpustila. Som zviera, ale chcem sa modliť.
IVAN Ne že bych Boha vůbec neuznával, ale co nejuctivěji mu vracím svou vstupenku..
KATEŘINA Měla bych se zabít! Za všechno může má zběsilost!
KARAMAZOV Ja pekne zostanem žiť v hriechu až do samého konca, pretože hriech je jediné, čo v živote stojí za to.
ALJOŠA Láskyplná pokora je síla, snažte se, aby vaše chování každý den, každou hodinu působilo útěchu.
IVAN Přece jsem netrpěl proto, abych svou osobou, svými zločiny jenom někomu pohnojil půdu pro budoucí harmonii!
GRUŠENKA … Tá žena, po ktorej nezostal žiadny dobrý skutok, spadla do jazera a horí tam dodnes. Anjel sa rozplakal a odišiel.


Martin Kubran: Teraz, mesiac pred premiérou sa mi zdá, že práve motanica tej svetonázorovej náboženskej veteše je na Dostojevského diele to najvzrušujúcejšie a zase raz najaktuálnejšie. My európania zase raz prežívame schizmu ako otvorenú mokvajúcu ranu. Rozkol medzi východom a západom, medzi euroatlantickou civilizáciou rozumu, liberalizmu, demokracie a prítomnosti a euroázijskou kultúrou zbožnej viery, viery v autority a v mystickú predurčenosť. Otcovražda a neprekonateľné rozpory medzi bratmi K. sú vlastne zavŕšené metaforou očistca (alebo pekla?). Bohorúhačskou metaforou! Za zabitie otca myšlienkou, slovom či skutkom budú všetci bratia (a nie len oni) potrestaní rovnako: tým, že sa otca už nikdy nezbavia a do konca koncov (večné veky) sa budú dohadovať, kto aký kus viny nesie.

Řeknu Vám o sobě, že jsem dítětem století, dítětem nevíry a pochybností dodnes, a dokonce (vím to) až do hrobu. Jaká strašná muka mě stála a stojí tato žízeň po víře, která je v mé duši tím silnější, čím více je ve mně důvodů opačných!
(F. M. Dostojevskij  N. D. Fonvizinové, únor 1854)